Co ulpělo v prstokladu T. H. na Blog.cz

Milí čtenáři (pokud ještě nějací zbyli),

jak jste si všimli, moje blogovací pauzy jsou delší a delší a od posledního textu na mne jakákoliv chuť něco sem dávat ještě nepřišla, takže je to "asi nafurt".

Nejen, že nemám už delší dobu chuť lepit na internet svůj osobní život (na občasné "pochlubení se" mám facebook, což mi stačí, a spíš než slovy se snažím reportovat fotkami), ale nějak mne přešla chuť sem lepit i všechny své články pro Stud. list, recenze, úvahy, literární věci, ač jich mám plný počítač, takže bych sem teoreticky klidně zvládala nakopírovat věc denně. A řešit na blogu jakákoli závažná společenská témata mne přešlo. Trávím tím celé dny v práci, tak bych byla na hlavu, abych si to ještě tahala domů a zabíjela tím volno, kterého je tak málo...

Po ročním blogovacím intermezzu z Litvy (TADY) jsem se přesunula

(hlavně proto, že jsem to nechtěla patlat dohromady s Litvou, protože tenhle blog pojímám jinak, spíše občasník o věcech - především z oblasti umění - filmy, hudba, místa, fotky, ale i móda, kulinářství - které mám ráda, které mne zaujaly a baví. Prostě jen tak, nevážně)

Pokud vás zajímá, kde jsem byla a co jsem tam viděla, můžete sledovat fotky ZDE. Pořád se to učím, vypilovat schopnost reportáže, zachytit atmosféru, vyjádřit to, jak dané místo vidím, aniž bych o tom psala romány, ale pořád to dělám hodně citem než podle pravidel. A taky tím strojkem, který používám a ze kterého některé věci nevytáhnu, ani kdybych se postavila na hlavu :)

Díky tedy za přízeň, návštěvu a komenty, pokud budete mít zájem dál sledovat, co dělám, určitě mě najdete, ať už na Aktuálně.cz, nebo na Litwebu (noviny Napadrť ke stažení i pro nepřihlášené), na stránkách Fotofestivalu, nově na místě šéfredaktorky Studentského listu, na již zmíněné Picase, na Facebooku, jako příležitostnou hráčku The Settlers of Catan, která k smrti nerada prohrává, a všude možně

Stejně je to vlastně normální. V prvních měsících v Litvě jsme se s přáteli rádi pohoršovali, že turistická vybavenost se rovná nule. Jak ve Vilniusu, tak na ostatních místech, kam by země ráda přitáhla zahraniční návštěvníky (kterých je tu zatím zoufale málo). Tím mám na mysli třeba Kaunas, Klaipedu, překrásný národní park Aukštaitija, hrad Trakai a další.

Na první jarní den přibyl v českém internetovém prostoru nový literární server. Jmenuje se LitWeb a sdružuje všechny, které baví číst, psát nebo jednoduše vykládat o literatuře.

Pohádka o tom, jak se za socialismu všichni měli lépe a že byla spravedlnost (nejen sociální), trochu pokulhává za realitou. Třetina důchodců žila pod hranicí bídy, příjmové rozdíly existovaly i před pár desítkami let, akorát že tehdy si kapsy plnili funkcionáři, případně horníci, zatím co dělnice, učitelé a další zajisté užiteční pracovníci zůstávali pod průměrem.

Studenti VŠE, kteří ukončili bakalářský program, musí na svoji promoci čekat přibližně půl roku. To je výrazně déle než na jiných českých vysokých školách. Za zpoždění může především nedostatek volných termínů ve Vencovské aule.

Protože jsem (ač neblogující, na blog cézet zapomínající) ještě stále členkou autorského klubu, slušilo by se napsat pár slov okolo.

Prvně se ale kouknětě na film: ZDE

Z kurzu Podnikatelské prostředí na americkém trhu jsem byla zklamaná. Namísto témat předepsaných v sylabu jsme probírali zeměpis a systém zdravotního pojištění pro běžné Američany.

Jak jste si všimli, poslední týdny a měsíce sem píšu málo nebo vůbec. Jak to bude vypadat dál? Vrátí se sem recenze, občas nějaká poezie, VŠE-články a vše, co z jakéhokoliv důvodu sesmolím a budu mít pocit, že to sem patří. Na druhou stranu zmizí deníčkozápisy věnující se mému osobnímu životu a rubrika "střípky každodennosti" se postupně dostane na nižší patra. Už jsem pročistila i většinu archivu.

Bartošovy články byly jedny z mála, které dávaly prezidentovi a ostatním kritikům prostor, zbylá média citovala především Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo Martina Bursíka, kteří ratifikaci smlouvy prosazovali, Klausovo prohlášení se objevilo jen zřídka, spíše jako splnění povinnosti poskytnout prostor oběma stranám. Bartoš naopak hojně zařazoval články o Klausových podpůrcích, například, že britský list Daily Mail označil Klause jako posledního chránce jejich národní svobody. V jiném článku informuje o kritice, kterou prezidentovi adresoval francouzský poslanec v Rádiu Česko. Autorova spíše proklausovská orientace je patrná například ve spojení "poslanec se opřel do Klause."

Podle Etického kodexu novináře, který přijal Syndikát českých novinářů v roce 1998, platí, že se novinář nesmí při své práci věcně odchylovat od pravdy. Tuto pravdu by měl respektovat bez ohledu na důsledky, keré to pro něj může mít. Dále by měl vyhledávat informace, které slouží k všeobecnému zájmu, i přes překážky. Fungují ale tyto zásady i v praxi? A jaký na ně může mít vliv vztah média k vlastníkovi, případně k zájmu jeho země?

Víno tu mají skoro tak dobré jako v Maďarsku.

Tamní vodka funguje lépe než všechny nosní kapky dohromady. Zvlášť doporučuju Excelent. I když na Ruský standard nemá.

Ale ty ceny! Máte tři sta lei a potřebujete se jich zbavit. Koupíte litr nejdražší vodky, tamní víno a náruč zeleniny a pořád máte šrajtofli plnou peněz. Mně eto očeň nravitsja!!

No a rusky, rusky se tu domluvíte zcela v pohodě. Pravda, mladí tento jazyk moc nemusí a ani jej (s výjimkou obyvatel Podněstří, nebo severských měst typu Ryshkany) moc nepoužívají. "Jen když je to krajně nutné," jak řekl jeden z nich. Ale v restauraci, obchodě, na benzince nebo v taxi si s ní bohatě vystačíte.

Nejenže nám krade čas, nechává nás najít lidi, u nichž jsme na dlouhá léta zapomněli, že neexistují, a pak nás během dvou dní poučí, že známí, o kterých jsme si vždy mysleli, jak jsou normální, paří Farmville, každou hodinu si libují v infantilních statusech plných hrubek a na závěr si dělají testy typu "Kdo u tvého profilu nejčastěji onanuje". Kromě toho mění způsob, jak vnímat citlivé události a jedinečné vzpomínky. Snaží se přelstít čas a přirozené mechanismy odloučení, jež umí ukázat, které okamžiky a kteří lidé stáli za to.

Kdybychom se jednou znovu setkali
v tom parném ruském létu
ptala bych se více
proč tě duše bolí
kdy přesně a kam tvůj úsměv uletěl

kdybychom se ještě
znovu setkali
dala bych si s tebou levnou cigaretu
snažila se trefit špačkem do měsíce
koupila ti velkou láhev kokakoly

víc se ptala
víc naslouchala
každé tvojí větě

I.

Hraju na náhodu v gúgl zprávách
zda najdu jiné než pitomější
jako miss parlament
a vedle bípí
a vedle bípí, co nepřestává
nechávat v moři svůj rukopis

nebo tu
že maj tlustí méně sexu?

Zastávám školné na univerzitách. Tato věta má ovšem mnohá ale. Školné může být prospěšné jen za předpokladu, že stát, škola i student pochopí jeho význam.

V první řadě nesouhlasím s názorem, že školné eliminuje flákače, kteří nad náklady nepřemýšlí a na univerzitě začínají patřit k inventáři. Pokud by poplatky tuto vylučovací funkci měly, neexistovali by ani ti studenti, kteří překročili standardní dobu studia a za každý rok navíc platí desítky tisíc. Mnohonásobně více, než má činit ono propírané školné. Pro tyto studenty bude vysoká škola "holubníkem" i nadále. Spíše než pomocí poplatků se jich škola zbaví ztíženými podmínkami studia, případně nastavením maximální doby, po kterou je možné být v jednotlivém programu zapsán.

Zanedlouho to bude rok, co zemřel "král popu" Michael Jackson. Následná jacksonmánie zavalila celý svět jako lavina. Kdo nepodpořil Majkla na Facebooku, byl out. V H&M se objevily kamizoly alá zpěvák, do kin vtrhl trhák This is it, noviny se plnily zprávami o tom, jak se dávno zapomenuté hity dobře prodávají. Když jste chtěli strávit romantický večer v restauraci, hrál vám tam... taky Majkl.

Na hlavní stránce tohoto serveru se objevila anketa. Čtenáři se měli vyjádřit, zda by byli ochotní zaplatit za nadstandardní služby. Kromě většího prostoru pro obrázky nebo možnosti používat html tagy se tam objevila například i nabídka zamknout svou stránku před některými uživateli. Po tom bych skočila okamžitě. Zda se něčeho takového dočkáme, však není jisté. Uživatelé se totiž na nabídku sesypali jako hejno vos s tím, že chtějí vše zadarmo a nikdo nesmí mít více než oni.

Tentokrát dostanete prostor vy. Pro chystaný článek potřebuji postřehy obyčejných lidí. Klišé, všechny vás považuji za neobyčejné, samozřejmě. Přesto mi napište do komentářů, jak si představujete obyčejného člověka (termín letošní předvolební kampaně). Na pravděpodobnost, že žádný neexistuje, zkuste na chvíli zapomenout. Něco se za tou generalizací přece schovávat musí. Budu vděčná za jakoukoliv charakteristiku. Jaké má starosti, co ho zajímá, za co utrácí, jak ho poznám, proč je obyčejný. Určitě si s tím poradíte.

Mluví se o nich, ale dosud jsem je nikde nepotkala. Asi proto, že cucat si ekonomické zpravodajství z rukávu je přece jen těžší. Až dnes. Spolek důchodců, kteří se cpali o sto šest, listovali přehledem ČTK a domlouvali se, kam zajdou potom. Jestli na Klause, galavečer na VŠE nebo na vernisáž keramiky.

Počáteční nadšení, že svět bez Paroubka bude hned hezčí, je vlastně liché. Ano výrazná tvář, nepřítel číslo jedna, reflexový pan Papapáš odchází ze scény. Zdánlivě. Pochybuji, že by svůj odchod vzal vážně, jako před měsícem Topolánek. Minimálně bude nadále glosovat vše okolo, ať už osobně nebo ústy své manželky Petry. Kromě toho s největší pravděpodobností usedne do poslaneckého křesla. Jeho odchod navíc dává ČSSD větší šanci na sestavení vlády.