ahoj a


ahoj ah

Sopky jsou osobnost. V Itálii jsem je malovala přímo na místě

23. prosince 2007 v 21:44 | Tereza Holanová |  svět obrázků a fotografií

Nejen o své první knize Z našeho putování po Českém středohoří a zatím poslední uskutečněné výstavě obrazů se rozpovídala umělkyně Jana Haasová, jejíž cestopisy dominují na nejrůznějších literárních serverech. Na nich autorka vystupuje pod přezdívkami Vesuvanka nebo Neapolská, jelikož sopky a Itálii lze zařadit mezi její největší vášně.



Ke zjištění, že vy a sopky "patříte k sobě", dojdou vaši čtenáři poměrně snadno a rychle. Co vás fascinuje právě na vulkánech?
Moje láska k sopkám vznikla již v dětství - asi v šesti letech jsem na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu uviděla panoráma Vesuvu - velice mě ta zvláštní "dvojhora", jejíž vrchol vpravo mírně kouřil, zaujala. Zeptala jsem se tatínka, co je to za horu, a ten mi vyprávěl o Vesuvu a Pompejích… Sopky pro mne představují dramatický přírodní jev, sopečné krajiny se vyznačují mimořádně bohatou flórou a patří mezi nejúrodnější na světě.

Předpokládám, že jste se nespokojila pouze s pasivním zájmem a dříve či později se rozhodla vše spatřit na vlastní oči…
První aktivní vulkán, s nímž jsem se setkala, byl právě Vesuv, a to 5. a 6. června 1998. Pro mě dodnes nezapomenutelný zážitek. Dcera mi tehdy řekla, že mě v životě neviděla tak rozjásanou a šťastnou, jako tam. Z Vesuvu jsme pak cestovaly k dalším italským sopkám - Etně, Vulcanu a Stromboli.

Čím si Vesuv zasloužil vaši pozornost a přednost před ostatními sopkami?
Sama hledám odpověď. Ta hora má pro mě zvláštní kouzlo. Nezapomenu na své rozechvění, když jsem Neapolský záliv a Vesuv uviděla ve skutečnosti... ty barvy při západu slunce, moře a Neapol - město hudby... Podobné pocity jsem zažila v Pompejích, zde jsem měla dokonce pocit, jako bych se vracela domů....

Nenechala jste si ujít ani další významný vulkán, Etnu. V čem se liší od Vesuvu?
Etnu jsme s dcerou navštívily dokonce dvakrát - podruhé to bylo koncem července 2001, kdy jsme ji zastihly v plné síle a nádheře.... Každá sopka má svoji osobitou atmosféru, kdesi jsem napsala, že sopka je osobnost. Mezi Vesuvem a Etnou je velký rozdíl, pokud jde o jejich aktivitu, která souvisí s chemickým složením magmatu. Vesuv mívá mezi jednotlivými erupcemi delší období klidu (desítky i stovky let), chrlí velké množství popelu i lávy - čím delší prodleva, tím silnější erupce, Etna se probouzí mnohem častěji (i během dvou, tří let), ale erupce nebývají tak nebezpečné.

Putování italskou krajinou vás inspiruje k výtvarné i literární činnosti. Která z nich je primární a spontánnější?
Záleží na tom, co ve mně zrovna zajiskří - buď barevnost obrazu anebo se začne nečekaně rodit báseň - ta bývá obvykle dynamičtější. U malování relaxuji pomaleji, klidněji. Zatímco v psaní dávám své city najevo bouřlivěji, v malování se projevuje touha po návratu do doby romantismu (snažím se malovat "co nejdokonaleji", zatímco současný trend žádá od výtvarníků něco jiného).


Jak vznikají Vaše "portréty" sopek?
Většinou podle fotografií, když jsem byla v Itálii, malovala jsem i na místě. A někdy také zpaměti. Namalování akvarelu formátu A4 mi trvá několik hodin, ale někdy pracuji třeba i tři dny. Malování na povel mi nejde. Musím mít nejen náladu, ale spíše "jiskru" - musí mě něco zaujmout natolik, abych ve své fantazii měla už konkrétní, hotový obraz.

Své akvarely jste prezentovala na mnoha výstavách v různých koutech republiky (Praha, Plzeň, Roudnice nad Labem). Jak došlo k jejich realizaci?
Některé jsem iniciovala sama, jiné byly pořádány na něčí popud - ty mě těší nejvíc. Ráda vzpomínám na svoji výstavu krajiny Českého středohoří v Okresním muzeu v Lounech, která zahájila sérii výstav po celém severočeském kraji. Zde jsem se setkala s pozitivní odezvou, na vernisážích byla velká účast. To bylo pro mě také podnětem k další tvorbě. Vloni mne potěšila výstava v plzeňské knihovně, o kterou byl takový zájem, že byla prodloužena.

Vaše poslední výstava byla nazvána Po stopách Hefaista na Islandu, v Itálii i v Čechách. Jaký podnět vás přivedl k řecké mytologické postavě?
Chtěla jsem uspořádat výstavu obrazů několika sopečných krajin. Protože mám osobitý vztah k antice a ve starověkém Řecku měl Hefaistos, bůh ohně, své kovárny pod sopkami, zvolila jsem právě tento název.

Abych ovšem neopomíjela české luhy a háje, stejnou míru pozornosti jako Itálii věnujete i Českému středohoří…
Tato krajina mě zaujala už ve škole právě pro svůj sopečný původ. Z kopců jsou to zejména Lovoš, Milešovka, Hazmburk a Lipská hora. Líbí se mi panoramatické pohledy na Středohoří z různých stran, kaňon Labe Porta Bohemica, na pravém břehu Labe Radobýl, Hradiště, některé skalní útvary - kamenná slunce, Vrkoč, Panská skála a mnohé další. Můj první výstup na Milešovku se uskutečnil v srpnu 1998 - dojela jsem autobusem do Bílky (poblíž Bořislavi), odkud je to na vrchol jen 3,5 km. Také jsem jezdila vlakem do Lovosic, odtud autem do některé vesničky, ze které jsme pokračovali pěšky.

Dostáváme se k vašemu nejnovějšímu uměleckému počinu, knize Z našeho putování po Českém středohoří, která byla vydána edicí Epika. Můžete čtenářům nějak přiblížit okolnosti jejího "zrodu"?
Svá díla uveřejňuji na literárních serverech Epika a Písmák. Po vydání knihy "Dvě kapky rosy", almanachu autorů působících na Epice, avizoval Jan Medek (správce serveru), že má v úmyslu vydat další knížku několika autorů. Napsala jsem mu, že bych měla zájem o uveřejněni několika děl ze svého souboru "Z našich poutí po Českém středohoří". Byla jsem velmi mile překvapena, když mi Medek nabídl vydání monografie.

Chystáte se podobné "memento" věnovat i Itálii?
Ano. Mam ucelených šest kapitol o cestách po italských vulkánech.

Jste nejen autorkou cestopisů, ale i básní. Hraje literatura důležitou roli ve vašem životě?
Zajímám se o zmiňované cestopisy, přírodovědnou literaturu, životopisy umělců a antiku. Jedním z mých nejmilejších spisovatelů je H. Ch. Andersen, k němuž se ráda vracím.

Ve svých dílech vždy důkladně líčíte flóru i faunu. Je tomu tak záměrně?
Ano, biologie - botanika a zoologie jsou mým koníčkem. Podrobněji se věnuji květeně, stromům, motýlům a ptákům.

V roce 2000 jste se účastnila demonstrace proti výstavbě úseku dálnice D8. Jak tuto akci zpětně hodnotíte?
Protestovali jsme proti udělení výjimky pro stavbu dálnice v Chráněné krajinné oblasti České středohoří (úsek Lovosice-Řehlovice), která má vést přes Oparenské údolí pod Lovošem a v blízkosti vrchu Kletečná (Milešovské středohoří). Snažili jsme se tuto lokalitu uchránit před nešetrným zásahem, který by představovala nejen samotná stavba, ale především provoz mezinárodní dálnice. Demonstrace pro nás měla velký význam, otevřela nám cestu k veřejnosti prostřednictvím médií. Účastnila jsem se také shromáždění proti otevírání nových kamenolomů v Českém středohoří za účelem vývozu kamene do zahraničí (těžbou byl téměř zničen kopec Vršetín). Psala jsem dopisy na úřady, články do novin. Na jiných protestních akcích jsem se podílela pouze podpisy petic

Jaký je Váš vztah ke Kavárně pod Vesuvem, kde bývají vystavována Vaše díla? Jak napovídá název…
… kavárnu nevlastním, ani jsem se nepodílela na jejím založení, objevila jsem ji zcela náhodně na internetu. Zde jsem se dočetla, že umožňuje konání kulturních akcí. Zareagovala jsem a nabídla svoji výstavu "Vesuv - perla Neapolského zálivu", která měla skvělou vernisáž. V kavárně jsem realizovala ještě tři další výstavy. Proběhlo tu několik autorských čtení serverů Epika, Písmák a Totem. Pro pizzerii Vesuv jsem namalovala devět akvarelů v hnědém odstínu, které jsou součástí výzdoby podniku.
 


Komentáře

1 aaa | 23. prosince 2007 v 21:46 | Reagovat

Našiel som super web - www.TopHry.net - dá sa tam zahrať kopu online hier úplne zadarmo a hry idú aj stiahnuť! Všetkým odporúčam!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama