ahoj a


ahoj ah

Sousedská odyssea

23. prosince 2007 v 21:30 | Tereza Holanová |  Terka píše povídky
věnováno sousedce, která pro mne vedle televize, internetu, tisku... představuje další typ média, avšak ne vždy příjemný :-) Jinak vůči starším lidem nemám žádné, žádné výhrady, znám spoustu moudrých, pro mne moc důležitých lidí... ale ta baba od vedle mne opravdu zas totálně vytočila, podělila jsem se tedy o své dojmy nejen s papírem, ale i s Vámi :-)

Tento fejeton byl oceněn třetím místem v literární soutěži o cenu Antonína Voráčka
Jak ji hodnotili odborníci?
1. Vtipné, svižně napsané, po proškrtání by z textu mohl vzniknout pěkný fejeton
2. Neomalenost, nesoudnost, nepochopení, sobeckost, ale i nesmlouvavost pohledu - jak mladý člověk soudí stáří. Možná původní záměr - působit takovým dojmem. Ani závěr, který měl vyznít jako smíření, jako kladná tečka, nepůsobí však ani trochu laskavě.
3. Výborný fejeton, jako by z pera Křesťana vypadl. No, pobavila jste mě, máte dobře nakročeno, pozorujete život a glosujete. Oceňuji smysl pro humor, nadhled i nadsázku, dokonce i překvapivé finále. Chválím.
:-)
Věříte snu, že jste sami? Nikým nerušeni, nepovšimnuti? Že žijete pouze pro sebe? V paneláku? Nikdy…! Migrace v těchto prostorách je tou nejfrekventovanější na veškeré souši a nemá konkurenci! Kdepak Národní třída, Tower bridge, šikmookáčci vyhlížející orloj či snad stovky neevropanů hledající ve zdejších končinách zlatý důl!

Leč důchodci! Ano. Kdo jen jednou v životě, byť na velmi krátkou dobu, obýval panelový dům či jiné sídlo hromadného bydlení, snad přikývne na souhlas, podělí se o vlastní zkušenosti.
Naši křehcí, často různými neduhy trpící spoluobčané totiž dokáží zbytek světa pekelně vyvádět z míry svojí nikdy nekončící energií, schopností vyskytovat se vždy a všude, taktéž elánem. jenž jim poté pochopitelně chybí jinde.
Jen posuďte a hledejte paralely…

Dopolední ráno, po dlouhé době trávené u rodinného krbu. Očekáváte klid. Ticho, odpočinek od všech lidí. Od všech, tedy i od neúnavných sousedů! Pokud stěny místnosti, v níž se hodláte zdržovat, nesousedí s veřejnými prostorami bytovky (tj. chodbou), možná se dočkáte. Za těchto okolností přestaňte číst a kroutit hlavou nad tím, proč si s tak zatvrzelou nespravedlností beru do úst dříve narozenou generaci.

V opačném případě (což není bohužel nejneobvyklejší variantou) budete totiž němým a nezúčastněným účastníkem "migrace skrz barák". Kdo zná, pochopí. Symptomy? Výtahy jezdí nahoru, dolů, být to jen malilinko možné, též do všech světových stran. Na chodbě, jak jinak než co nejslyšitelněji, diskutují paní M. z Vašeho patra s paní J. žijící nad Vámi. Obdivuhodné. Kdopak z nás má jen přítele, s nímž tráví nekonečně mnoho hodin denně, rok co rok, a nikdy nedochází nit hovoru…! Přátelství je krásná věc… Leč, jak jej vidíme my?

Někdo (tuším kdo) neustále mlátí dveřmi, odemyká, zamyká (a ten drzý sousedský spratek to není, neboť zajisté nechybí ve škole), neustále slyšíte bušení na cizí vrata, kroky (nedej bože, aby se do debaty zapojila třetí, čtvrtá, … až jedenáctá sousedka) … Pokud se Vám poštěstí a po době o průměrné délce třicet a více minut se "veřejný sněm" rozejde, nejásejte dlouho, natož navždy. Paní J. odskočila pouze navštívit paní B. bydlící o dvě patra níže, paní M. stihla třikrát odcestovat výtahem, přicestovat, pozdravit paní H., odemknout, zabouchnout, zamknout, odemknout, zabouchnout, zamknout a odcestovat, tedy poctít svojí návštěvou veškerý zbytek světa (občany starší 70 let), překontrolovat dění na ulici,. Poté se věrné přítelkyně opět slezou a vyměňují si poznatky z "výzkumných cest". Abych nezapomněla, v době, kdy se paní M. toulala v terénu, na ni třikrát předlouze zvonila paní V. Z důvodu nedozvonění se alespoň pozdravila paní H., podělily se o dojmy z jinak dobrodružného života, v případě úspěchu bouřlivě přivítaly navrátivší se paní M. a dodatečně příchozí paní J. a do té doby nevinná debata se zvolna mění v přátelský tetralog…

Můžete se ale též velice jednoduše stát jedním z hlavních aktérů. Stačí opustit byt. Do té doby nesnesitelné žvanění je rázem utnuto a deformuje se v hrobové ticho a pohledy provázející Vás ještě za pět zatáček. Je-li chodba čirou náhodou prázdná, zažeňte pokušení, že jste unikli nepozorovaně, nepovšimnutě… Tento dojem ve Vás ostatně málokdy zůstane zakořeněn, jelikož není nic neobvyklého, aby "panímáma" od vedle nepootevřela dveře, nevystrčila zvědavý nos a po zjištění, že jste to jen Vy, opět nezalezla… Nechci nikoho zastrašit, ale kuráž paní M. dávno přijala tyto manévry za nedostačující a vyhnala svoji majitelku na tzv. "čmuchací cestu". Ta spočívá v pronásledování sledovaného subjektu (tedy Vás). V onen moment doporučuji rychlost, neboť fyzické schopnosti špionů jsou přece jen mírně omezené. Nemáte-li okamžitou možnost úniku, paní M. (či kdokoliv jiný, podobný) Vás dožene a zcela nenápadně sleduje Vaše počínání. Nakonec jí sice téměř vždy poměrně brzy zmizíte z dohledu, sousedka ale i takovou akci považuje za povedenou (nezjistila snad alespoň okrajově, co a jak činíte?? A byla při tom!). Podobných situací lze zažít nespočetně mnoho, jedna pofidérnější než druhá.

Přes mnohé komplikace, které mi existence lidí (víceméně pouze žen) zmíněného ražení přináší, neustále obdivuji jejich nikde neutuchající zvědavost, vynalézavost, aktivitu, kreativitu, schopnost radovat se z drobností, efektivně využít volný čas, udržovat všeobecný přehled, komunikativnost… A snad i strategické myšlení! Jak jinak si vyložit, že ve chvíli, kdy mám sto chutí vykopat válečnou sekeru a demonstrovat, co přesně znamená pojem protivný soused, zadrnčí zvonek a za dveřmi se na mne culí baba, strkajíc mi do rukou mísu plnou vonících, ještě horkých buchet či vlastnoručně natrhaného, obraného i omytého rybízu, vše za asistence laskavého úsměvu a starostlivě sladkých slov slov: "Nesu Vám, mladá slečno, něco na zub…"
 


Komentáře

1 Tereza Holanová | E-mail | Web | 10. července 2008 v 10:50 | Reagovat

Komentáře z Epiky (čteno odspoda):

Myšlenka skvělá, líbilo se mi to už od začátku, musím Tě pochválit...Takové situace taky znám a někdy jsou velice nepříjemné :(

Vloženo: 12.08.2007 15:53 | autor: Darkny |

jsem ssice vesničan ale chápu:-) oni jsou všude stejní nebo spíš ty svérázný typy se najdou všude: máme sousedku, která vypadá , že si nevinně sadí a okopáva kytičky na zahrádce , a přitom stíha pozorovat všechno kolem , potom mamce říká jak videla toho a toho jak nekam šel jak k nekomu nekdo přijel, co kdo dělal atd, a uplne nejlepší je když začne rozebírat hřbitov, co kdo má na hrobě a podobne:-)

Vloženo: 14.06.2007 22:48 | autor: Ernesto |

hmm hezký fejeton, vtipný, duchodci to je něco:-)

Vloženo: 14.06.2007 19:07 | autor: Ernesto |

Hihi. Ještě že nebydlím v paneláku. Úplně si to představuji :D.

Vloženo: 06.06.2007 07:24 | autor: Rozinka |

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama