ahoj a


ahoj ah

Where´s my dear diary?

16. ledna 2008 v 21:05 | Tereza Holanová |  vypřemýšleno
Milý deníčku… Slyšíš ještě vůbec na toto oslovení? Kdy já jen naposledy psala deník! ... Mám trému, necítím se zcela jistá… snad to ještě dokáži... Naposledy? Od té doby prošlo mým životem nekonečno zajímavých a klíčových osob, přečetla jsem několik strhujících kapitol života, naučila se dávat i brát, poznala tisíce úsměvů všedního dne.
Každý se jednoho dne rozhodne dokumentovat své bytí, vést o něm pečlivé záznamy. Mým "deníkovým předchůdcem" byl nevyužitý školní sešit, do něhož jsem s železnou povinností otiskovala svůj beztvarý desetiletý život tak dlouho, až se milý deníček zdeformoval v pouhý jídelníček… tehdy jsem naznala, že mé snažení nemá smysl, "odmlčela se" a propadla literatuře… K tomu skutečně prvnímu deníčku mne přivedl pan Foglar. Opatřila jsem si tlustý, novotou vonící sešit s pevnými deskami, slavnostně jej pojmenovala Deník a opájela se jeho budoucností, kdy bude nositelem informací o nebezpečných zážitcích, hrdinských skutcích, čestných bojích ve stylu Mirka Dušína, věrném přátelství, kdy se bude pyšnit pestrými kresbami, fotografiemi z našich "Zemí Nikoho". Deník se měl stát mým nejvěrnějším přítelem... Jako "náčelnici" podezřele "foglarovského" klubu Šelmy se mi povedlo přetransformovat tento deník v kroniku, jež se stala skutečným klenotem, naplnila, ba mnohdy předčila veškerá má očekávání. Dodnes jí s nefalšovaným úžasem listuji, kochám se její grafickou stránkou. Jen mne poněkud zarážejí některá až fanaticky znějící hesla zavánějící radikalismem, myšlenkami džinismu (askeze, celibát…), přitom však pouze opsaná z "Junácké vlajky", "Rychlošípáků" a jiných fenomenálních děl, o jejichž kvalitě přitom nelze pochybovat…
K autobiografiím jsem se však vracela i později. Snad nejintenzivněji před čtyřmi lety... Po události tak bolestivé, že jsem nevěřila v nic, kromě tmy, nicoty, krvelačně trhavého pocitu, slaných orgií a trýznivé samoty... A deníček mé zoufalé výkřiky pohlcoval dokonale... Plnil funkci zpovědníka, který unesl tíhu všech prolitých slz, nikdy se neunavil nasloucháním, neměl sklon k tomu být drbnou, jen mlčel a vstřebával informace. Byl se mnou vždy a všude, sloužil nezištně. Přebíral na svůj papír mé myšlenky, city, přání a věrně je pro mne střežil, dokud jich bylo třeba.
Dnes je mým "beletristickým" literárním skvostem, nezničitelným svědectvím, jedinou autentickou vzpomínku na dobu, která jednou provždy skončila, na jedno tragické odpoledne, ale i na zlou etapu po něm, na naději, na okamžiky, které čas odfoukl kamsi do kouta a zakryl pavučinou jiných, krásných chvil… ty ale líným rukám ne vždy stály za zvěčnění… Proč tomu tak? Ohraná písnička, ale stejně… Podle mne není vrahem zahradník, leč "kompjútry"… Kdo by se namáhal s deníkem, když může své pocity ihned vypsat do jakéhokoliv mailu, blogu, chatu a za stejnou dobu ze sebe vychrlí poněkud rozsáhlejší snůšku slov… ano, mnoho blogů je užitečných, nepopírám, a pisatel se při nich realizuje naprosto stejně (využít fantazii, nápady, sloh)…Avšak kde je ten papírový "společník", jehož bylo možno za jakýchkoliv okolností vytáhnout z kabelky, připsat pár slov, vět, čmrknout obrázek který střežil naše soukromím /mne na něm fascinovala právě ta diskrétnost, uchovatelnost informací, které jsem neměla zájem jinde sdělovat/ a pro nás byl daleko cennějším... Není snad kouzelný pocit vytáhnout polorozpadlý sešit, chatrný častým listováním, jemně odfouknout prach a div ne posvátně otáčet zažloutlé listy, číst, nořit se do minulosti, znovuprožívat, meditovat, vzpomínat a vnímat rozvážný klid...
 


Komentáře

1 Tereza Holanová | E-mail | Web | 10. července 2008 v 11:26 | Reagovat

Komentáře z Epiky (odspoda):

ahoj Darkny, děkuji za zamyšlení se nad mým textem... ano, PC má milion výhod oproti papíru - přehlednost, nikde neskladuješ haldy sešitů, listů...,můžeš cokoliv, kdykoliv bez škrtanců opravit, smazat... Pro mne je přesto psaný deník dnes velmi cenným svědectvím a památkou. A to právě díky těm škrtancům, různým typům písma (podle nálady), obrázkům, které jsem přimalovávala... zkrátka něco, co má své kouzlo :-)

Vloženo: 12.08.2007 17:54 | autor: želva

Předem bych chtěla říct, že tohle dílo je u mě na tip. Moc pěkné zamyšlení nad deníkem, psala jsem jej dříve, ale nějak mě to přestalo postupem času dost bavit :( Máš pravdu počítače jsou daleko jednodušší, je lehké sednout si, otevřít textový dokument a psát, co tě napadne, pokud píšeš rychle, tak se slova a věty berou a vytvářejí hned a později se divíš, jak je možné, že se tak stalo. Je to zvláštní věc, že já nedokážu být skoro nikdy spokojená s tím, co napíšu na papír, jsem více spokojená s formou počítačovou, tedy jednodušší, z toho vyplívá, že jsem asi spadla to těch lidí, co bez počítače nezmůžou nic. Možná je to špatně nebo dobře, těžko říct, ale s tím dnešním zkaženým světem to vypadá, že to ani jinak jít dál nemůže :( Moc pěkná úvaha...díky

Vloženo: 12.08.2007 16:30 | autor: Darkny:

Ano souhlasm- KOMPJŮTRY zpropadené! Pěkné.

Vloženo: 04.08.2007 02:41 | autor: SKAut

děkuji za kritiku, Adriano. To téma je opravdu velmi široké a dalo by e o něm donekonečna polemizovat. Počítače mají milion výhod a nemám jim co vyčítat - spíš je to někdy v lidech...tu samou lítost cítím nad vymizelými ručně psanými dopisy, kdy jsem každý den natěšeně otevírala schránku a čas od času z ní vítězoslavně lovila bílou obálku, nedočkavě ji trhala...

Vloženo: 30.07.2007 17:29 | autor: želva

máš pravdu,PC ničí všechny romantické sny,deníčky,bločky, poznámky starých časů, jak krásně se při nich vzpomíná, až za 10let vytáhnu CD se svými výtvory, těžko při nich zaslzím jak nad žlutavými listy, souhlasím s tebou a moc se líbí, jak jsi to napsala

Vloženo: 30.07.2007 10:44 | autor: Adriana Bártová

A to mně se zas ten poslední odstavec líbí nejvíc! Taky mám někde doma dva tlusté sešity, spíš knížky formátu A4, kterým jsem v pubertě svěřoval své nejtajnější myšlenky a jsou i jakýmsi dokladem mého zrání, všech mých tehdejších vzletů a pádů. Někdy se s úsměvným nadhledem ponořím do těch starých zažloutlých stránek a čtu vzpomínky, které už dávno odnes´ čas i věty, které mi připadají tak neuvěřitelné (Zastavte život, chci vystoupit!). A kdy skončilo moje psaní deníku, tak plného touhy? S dnem, kdy jsem přišel o panictví... :o)))

Vloženo: 28.07.2007 00:11 | autor: anquetil

já čtu kritiky a po svém vyjádření a teď jsem si přečetla výhradu k poslednímu odstavci. Myslím, že by jeho vymazání posílilo, to co jsem vylíčila v předcházející poznámce. Uvaž.

Vloženo: 27.07.2007 10:42 | autor: darina2007

Úžasný, díky. Osobní, výpověď... a to podle mne má nejvyšší hodnotu! Rozuměj:popis osobních zkušeností (a nemusí být mé), fabulace pocitů, citů..., do kterých se vžiju, popsaná tak, že mi čtoucí uvěří. Ty umíš vyprávět! Nevím, jestli nyní nezahrnuju příliš teorií, když je červenec...:-))

Vloženo: 27.07.2007 10:39 | autor: Darina2007

Je to dobře napsané, ale myslím, že to krom posledního odstavce (a to jenom trošku) není úvaha o deníčku. Spíš osobní zpověď o vztahu k deníčkům :) Líbil se mi úvodní odstavec. Nenuceně plní účel uvaděče do promítacího sálu dalších slov. "tehdy jsem naznala" - trochu divné slovo. Nehodí se tam spíš slovo "seznala" ? Ale myslím, že kompjútry jsou v tom nevinně. Bez lenosti lidí by mnoho nesvedly ;-)

Vloženo: 26.07.2007 12:12 | autor: Krákora

Výstižné, ono vlastne všetko je takým denníkom,aj keď človek vydá knihu,či postaví dom.Sú potom chvíle, keď cíti potrebu vrátiť sa v čase a pripomenúť si prežité.Tak nejako, za nami ostáva nostalgia a pre nami nádej.Potešila si ma.

Vloženo: 26.07.2007 08:53 | autor: adammi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama