ahoj a


ahoj ah

Když metronomy bolí

25. února 2008 v 23:56 | Tereza Holanová |  Terka píše povídky
Popule meus, quid feci tibi…
Raz. Dva. Tři. Raz. Dva. Raz. Dva... Tři!! Nezpomalujeme.
Ve tmě sklopených očí jsem se schovávala. Před nahotou. Počítala dobyvačné přirážení. Rytmické a monotónní. Počítala trhliny, jež se podobny pavučinám válely po stropě. Počítala, kolikrát jsem dopustila, aby mi večer dal kloktat hořký prášek poníženosti.
Trochu citu do té etudy. Melodii. Lehkost. Rytmus. Dynamiku. Sebe! Hrej si. Hlaď. Nástroj snad nemá duši. Umí pulsovat nitro. Načmrknout jeho kostrbatost.
Aut in quo contristavi te?
Raz, dva, tři. Copak neslyšíš? I stěny se chvějí. Tlesk, dva, tři. Plesk… Klavír pod ranami trpí… Nástroj bez duše. Dopředu! Tlesk. Tlesk. Tlesk. Znova a s metronomem... Rytmus…! Nemáš kouska citu? Legato. Neznáš? Například, když ležíš a…
Přirážel, valil se na mě. Oči plály nadšením, radostí. Tu pohladil. Něžně mi rty mapoval krk. Usilovně jsem zírala na strop a oči bolely. Vší silou jsem na ně tlačila víčka. Popraskaně bílá zeď v závoji slzí splývala na jednolité moře. Bíle hutné, jakým se mne chystal zahltit. Kolik ještě? Minutu? Deset?
Responde mihi!
Plynule, jednolitě. Toužím se rozvodnit. A nezpomalovat. Svázané tóny se rozlezly po stěnách, ruce se sbíhají a záhy odhánějí. Promlouvám chromatickými variacemi, vyřvávám své nitro. Nechápe. Stojí nade mnou. A tleská.
Někdy se mi povedlo zlikvidovat svět během dvou minut. A tvářit se mršsky spokojeně. Zabořit nos do peřiny. Stydět se. Neznat. A rozbít zrcadla. Nevidět ty rozkošně upřímné pohledy. Miluji tě, lásko, díky. Loutkové úsměvy. Hledání útěchy v knihách. A panensky bíle flekatý strop.
Quia eduxi te de terra Aegypti, parasti Crucem Salvatori tuo.
Někdy jsem trénovala rytmus déle než polovinu hodinového cyklu. A ptala se, proč. Povzbuzovala. Ano. Skvělé. Úžasné. Neopakovatelné. Už nevydržím, prosím zrychli. Už proboha skonči!! Nenávidím rytmus!
Hagios o Theos. Sanctus Deus.
Opojně nepředstavitelné… lásko, jak to děláš, že je to tak živočišně oboustranné.
Hop, hop… ne, to se sem opravdu nehodí. Legato snese zhoupnutí, lehce pomotané smysly, ale ne skoky. A údy rozervané. Hop. Pouhá etuda. Prstové cvičení. Pestromelodické. Technicky zformovatelné. Jako voda. Zpěvně čisté. Nedá si poroučet. Bez překlepů! Trylek! A do rytmu…
Mrtvolně jsem se odevzdala rozpitým minutám, otupeně mlčela na znamení vděku. Zavírala oči. Aby se skryl bolestný jed v nich.
Hagios Ishyros.
Odpověz mi. Je tohle ono nenapodobitelné? Držíš mne v náruči jako nejcennější poklad.
Sanctus Fortis.
Úderné forte. A ozvěna. Pane Mozarte! Prsty ze dřeva. Skrz nejisté dury a céčka v čistotě poskvrněná já. Rozvodněný les. Dávám své písni sílu a rozcházím se s tleskáním.
Hagios Athanatos, eleison hymnas!
Netoužím plout strouhou, leč zasněžnými poli. A bublat. Raz. Dva. Tři! Tlesk. Nezrychlovat. Silně. Mocně. A s radostí. Propocený se mi šťastně boříš mezi ňadra. Nevidíš bezradnou zlost. Laskám prsty klávesnici. Pokoušíme se. A ona mi formuje polštářky. Díkuvzdáváš se. Já tázavě mlčím! Procházíš mnou. Kličkuji mezi tleskáním. Provázaně. Vznešeně. Raz. Dva. Tři. V okamžicích, kdy metronomy dotikaly, kdy je po všech, mi potají schnou slzy. Raz. Dva. Trylek. Finále. Dva. Knihy se vracejí zpět do police. Finále. Tři. Dva. Finále. Finále. Umilovaně hořké. Neviditelné Díky. Raz. Akord. Akord. Sanctus Immortalis, miserere nobis! Akord. Dva. Tři.
 


Komentáře

1 Tereza Holanová | E-mail | Web | 10. července 2008 v 13:25 | Reagovat

Komentáře z Epiky:

O tobě já už dávno vím, že jsi talent od boha, ať si říká kdo chce co chce, neposlouchej je a piš a publikuj a piš a publikuj, moc ti to přeju, protože každým slovem víš, co říkáš a co chceš říct, jen mi slepí a hluší to nevidíme a neslyšíme, můžeme jen litovat a závidět.TIP

Vloženo: 08.03.2008 20:49 | autor: Adriana Bártová

Ešte stále mi behajú zimomriavky po tele.EXCELENTNÉ,BRILANTNÉ..najlepšie prozaické dielko,aké som tu čítala..Krása.Ďakujem za ten zážitok

Vloženo: 07.03.2008 22:21 | autor: Angie

to je prostě úžasné.... krása!!! tip*

Vloženo: 07.03.2008 13:12 | autor: Sindeleon | web:

Velmi silné, velmi emotivní, velmi niterné a opravdové...věřím ti každý pocit, který jsi zapsala a nejen to! Dokážu si ho i představit a to bolí, bože to bolí. Nechci tě nijak ranit, aleprozaické vyjádření ti svědčí víc, máš to větší rozlet a nepůsobí to tak odcizeně ( i když se musím přiznat, že některé obrazy na mě působily přehnaně - uměle:Popraskaně bílá zeď,... ), některé obrazy jsou brilantní (lásko, jak to děláš, že je to tak živočišně oboustranné.), těch je mnohonásobně víc, nechci ovšem opisovat půlku díla:-) A jak nádherně jsi spojila dva motivy, ach, jak blízké jsou člověku! Jako by se propadal do větru a tiše sfoukával jednu svíčku za druhou s hřejivým úsměvem dítěte! Prostě fantastické, dlouho mě na internetu něco tak neoslovilo. A víš co je nejhorší? Že polovina z nás ví, o čem píšeš...prostě: Lásko, jak to děláš, že je to tak živočišně oboustranné...hezký večer

Vloženo: 26.02.2008 22:48 | autor: Arthur de Lapsus

Dobrá, trochu se jen vydýchám...

Vloženo: 26.02.2008 22:37 | autor: Arthur de Lapsus

OU ou ou ou ou ou ou ou ou ou...

Vloženo: 26.02.2008 22:36 | autor: Arthur de Lapsus

Keď doteraz som dával sto bodov, čo mám dať dnes? Jedno z najlepších diel, ak nie najlepšie.T***

Vloženo: 26.02.2008 19:41 | autor: adammi

Páni. Tak to bych do tebe nečekal - vážně výborný. Je toho v tom tolik, že si to snad přectu znovu :-)

Vloženo: 26.02.2008 19:37 | autor: CamperCz

Excelentní kousek, smekám! Jako florentský klenotník úchvatný šperk bych ho vsadil na nástěnku ve tvém školním ústavu, aby ostatní začínající žurnalisté viděli, že máš správně nakročeno! Ale jsou ještě vůbec nástěnky? Stařičký bělovlasý profesor na hradě prý udělal za vším tlustou čáru, jenže on asi tu horizontální, zatímco my, extravagantní písmáci, malujem tu čáru po plotech furt po starým - svisle! :o))) Zasloužíš si i TIP, Terezo!

Vloženo: 26.02.2008 11:07 | autor: anquetil

Tak tohle není vůbec jednoduché.Mnohoznačné a tajemné, syrové, ostré a rozzlobené.Má to rychlý spád a těžko se mi to hodnotí.Spousta úsilí uměleckého odvedeno. :-))

Vloženo: 25.02.2008 22:43 | autor: Aragonit

2 Vlaďka (Sendy) | E-mail | 25. května 2009 v 10:56 | Reagovat

Máš dar (nevím, jestli od Boha, já v něho příliš nevěřím) popsat věci, aniž bys je vyřkla. Já už ti to asi někdy někam napsala, ale to je asi přesně to, co mě nutí se k tvým povídkám vracet.  :-)

3 AjA | Web | 7. června 2009 v 23:19 | Reagovat

Terko, jenom rikam ... ano :)

you left me speechless, coz je ponekud nadnesene receno, vykon :)

(Jen si rikam, dikybohu, ze to ctu ted, a ne v dobe, kdy toto veleminidilko vzniklo... )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama