ahoj a


ahoj ah

Když smícháte orangutana s Lennonem...

17. února 2008 v 1:35 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti
Drahý pane, hrade (popř. lese), muži, stroji, předsedo, soudce (nikoliv, ni v ohrožení života soudče!!), ženo, růže, píseň, kosti, město, moře, kuře, stavení, krátce posílám pozdrav, již opět nenávratně z Prahy, abych se podělila o radost z prožitého dne (i o únavu, nu což, nebudeme si hrát na troškaře, že ano) a nové fotky, které jsem pro puntičkářskou přehlednost (pro vás i autorku) umístila do několika galerií: BRNO, SVĚT POD STŘECHOU VAŇKOVKY, POVÍDKA ROKU /samosebou, že jsem se nesnažila vložit vše, cca polovina fotek se nepodařila, cca polovinu dne jsem neměla čas rozptylovat pozornost cvakáním, zaměřováním, apod, polovinu zbytku, tj. čtvrtinu celku, mi nehorázně zmrzaly ruce - navzdory rukavicím, jež se později staly putovními.
vychutnávejte* kromě průlezu galerií Vaňkovka, zběžných nahlédnutí do několika obchůdků, malého občerstvení a zhlédnutí podařené výstavky (o níž se v budoucích dnech dočkáte článku), jsem se chvilinku viděla s jedním dlouhodobým kamarádem, toho jsem už sakra dlouho nepotkala a byla to docela prča (zjištění, že jsme každý úplně, ale úplně - ne, nejse Klausovec, natož po včerejšku - jinde, ale přitom se stále chápeme), krom toho jsem si prošla Brno - zřejmě mám v sobě zakódovaný jakýsi výjimečný druh orientace a intuice, co se týče veškerých měst (Brnem a Ostravou počínaje, Rotterdamem či Ulmem konče), protože bez koukání do map, tápání, zjišťování... si vždy dokáži poradit, odhadnout a téměř vždy se trefit tam, kam chci... za hoďku a půl jsem centrum prolezla docela v poho, a propos, ono to zjišťování na vlastní pěst nese onu výhodu, že si cestu pamatuji logicky, jednou provždy, zatím co, když mne tam někdo dovede jako tupou ovci, sice super, ale k čemu?
A pro mne hlavní: sraz s Peťou... z mé strany trochu rozpaky, abych něco neudělala blbě... v situaci, kdy on centrum moc nezná, já ho objevila v předchozí hodině (značně improvizovaně), je zzzima jak ve Vídni (kdo tam loni o Vánocích byl, tuší, proč zmiňuji*), vedu Peťu, bojím se, abych něco nezpackala, nezapomněla ho upozornit na - pro mne - úplnou maličkost, jako obrubník, koleje tramvaje... ale zvládli jsme bravurně a usadili se v kavárničce, kterou jsem stihla předtím vypátrat... a popovídání krásné. Po dlouhé době člověk, který je opravdový, nevychloubačný - naopak, působí neuvěřitelně skromně, přitom, po deseti minutách musí být každému jasné, že ve vědomostech, přehledu, způsobu myšlení si s tímto človíčkem málokdo (!!) zadá... ať se již bavíme o alikvótních tónech, jazycích (schválně: kdo další umí kromě "x" základních - světových náznaky finštiny, svahilštiny, indonézštiny a to vše jen z poslechu!), o Janu Jílanovi (:-D), Bachovi, horko-slané vodě, Tolkienovi, buddhismu, různých humorných zážitcích, názorech, škole, apod... málokdo dokáže tak svérázně, poutavě a s vtipem vyprávět... pro mne zpočátku nezvyk, že jsem navykla (zvláště poslední léta) silně neverbálně komunikovat a udržovat s lidmi oční kontakt... řadu gest naznačuji automaticky výrazem ve tváři, za hodně velkou "zbraň" osobně považuji oči, dominantu sebe, ale též xichty samy o sobě... jak moc tato mimoděčná gesta uplatňujeme, si běžně příliš neuvědomujeme... najednou je třeba je nějak nahradit, více se ergo věnovat tomu, co říkáme, tónu hlasu, intonaci... a samozřejmě vlastníme ruce, velice důležitý způsob komunikace... tuze mne těch pár hodinek obohatilo i potěšilo, vneslo klid, upevnilo vnitřní rovnováhu a systém vlastních hodnot, přineslo, spíše znovuzopakovalo stará, vděčná moudra, "Dobré zboží se chválí samo" především...
Poté, co jsem s nenadšením převzala zpět své rukavičky, nastal čas přesunout se do Radniční. Setkání s Klácou, vyskytovali jsme se tam jen dva novináři, tedy prominentní sezení vpředu a vize všeho z první ruky, příjemný večer. Včetně popovídání s Luci a veeeliký raut!*
Bych nezapomněla, než se vydám nabírat zasloužený odpočinek, cestovat busem se Student agency není tak zlé!! celá cesta (tam i zpět) mne stále cosi přes dvě sta, patřičně luxusním busem, kde jsme při každé cestě obdrželi takové ty srandy jako sluchadla, noviny, pití zdarma, apod...
tedy dobrou*
/nadpis = odkaz na audiovizuální kulisy v kavárně, nad nimiž jsme se s P. vcelku pobavili*/
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama