ahoj a


ahoj ah

Pojednání ostravské

1. února 2008 v 23:46 | Tereza Holanová |  reporTerka
Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a mého potu.

Jaká je ostrava ve skutečnosti?? Snad vám napoví slezské pohledy.
A já? Mé dojmy? Ostrava nezná pravidla/ pravidla neznají Ostravu. Lidé neuvěřitelně milí. Na ulicích ani papírek... Hlavní vlakové nádraží se s tím, co je v Praze či Brně, nedá srovnat ani náznakem... Vše naleštěné, přehledné, ANI PAMÁTKY PO BEZDOMOVCÍCH A ŽEBRÁCÍCH, naprosto luxusní toalety (podle těch, říká se, nejrychleji poznáte, s kým máte tu čest). Pravda, na ulicích spousta Romů. Víceméně, po patnácti minutách nabudete dojmu, že "bílí" jsou tu menšina... ale oni tu normálně žijí. Ať již v hloučku na chodníku nebo v běžném spěchání kamkoliv. Po patnácti minutách zjistíte, že zde to nejsou (zřejmě ve většině případů) ti vetřelci, před nimiž se, zahlídnete-li, máte okamžitě v pozoru, instinktivně se pevně chytáte za zavazadlo. Oni sem patří, tvoří běžnou mentalitu...
V MHD to šíleně kodrcá... asi jako když jedete v trakaři... ale jezdí rychle, přesně, bez kdejakých průtahů, hrají velmi melodické a příjemné znělky...
Vůbec zažíváte pocit maloměsta, kde vše tak nějak samo plyne. Mám-li srovnávat, nejblíže je mi asi Olmik - v tom, že se taky spousta míst dá oběhat pěšky... Díky všem zeměpisům, prezentacím Ostr. jsem vždy měla představu zasmogované, průmyslem zdevastované lokality s mrtvičnou atmosférou... ale tu je přitom tolik klidu, zeleně, úsměvů, vlídnosti, pestré prostoty a příjemna...
Starší polocikánka mi za informaci, kolik je hodin, vyvěštila budoucnost... Tedy... jenom utrousila nějaké info o mně, tak obecně, přitom příliš konkrétně na člověka, který měl co do činění se mnou, jež ve Slezsku nikdá nebyla, ani tu moc osob nezná. Všeobencě na tyto věštkyně, handly a kecy nejsem. Vlastně je nesnáším... ale ona řekla zajímavé... vlastně, poslouchala jsem ji jen na půl ucha, stále jsem instinktivně čekala, kdy mi chmátne po tašce. Ani peníze nechtěla, jen mi řekla, co mne čeká, požehnala /měla jeden červený zub/ a šla.
Ne, že bych čekala, že mi do puntíku nadiktuje, co bude - o to se ani nesnažila... spíš pojmenovala nějaké věci, které tíží, pravými jmény... Momentálně jsem na "křižovatce", rozhoduji se mezi vícero cestami, musím zvolit, která za to stojí - zda ta, jež se jeví trnitě, zabahněně a neprůchodně - nebo je její zdolávání pouze ztrátou sil. Nebo naopak jít po té, po níž se zatím šlo hezky a jednoduše, která slibuje příjemný vandr a mohla by vést i k solidnímu cíli. Nebo končit zdí. Že stojím před rozhodováním, kteří lidé mají nějaké skutečné hlubší jádro, kteří se tváří, že ho mají, ale jsou prožraní povrchností, aniž by si to o sobě mysleli, kteří se mi v cestě motají a já jim zbytečně věnuji energii... a naopak nemám přehlédnout ty, které bych jinak mohla minout... Něco takového... Ergo... nepřemýšlet v dooost podobné rovině zrovna předevčírem... Prý, že do měsíce bych v těchto věcech měla mít jasno... toto předvedla arogantní Pražandě s kloboučkem, kterého záhy jeden pán označil za "velmi elegantní" ;-)

Jinak: mám práci na léto... super duper program na prázdniny... Vydělám si, budu v cizině i doma, zadara u moře, cestovat, komunikovat s lidmi, vydělám si na Norsko!! Tramtadadááá - technický průvodce cestovní kanceláře na trase Praha - Černá hora.
Např.: v sobotu odpoledne naložíme zájezd, já budu ta paní s mikrofonem, která se o cestující bude v buse starat, v neděli ráno je doprovodím do hotelu, dostanu dvanáct hodin volna na cokoliv, večer naložíme odjíždějící zájezd a v pondělí dopoledne je vyklopíme doma;-)... jedna nebo spíš dvě jízdy týdně... od začátku června, skloubitelné s případným koncem zkouškového, přesně to, co jsem si představovala... /tato profese mne zaujala od té doby, co jsem byla v létě spolusedící technickému průvodci, který chrněl nebo zadara popíjel s řidiči /nealko/.
Mj. mám za sebou další perfektní popovídání s Petrem a musím říct, že tento člověk je nejen mimořádně talentovaný na jakýkoliv hudební obor - skladba, piano, flétna, zpěv..., na jazyky, ale velmi vzdělaný, vnímavý a hodný... =)
To jsou zatím veškeré mé dnešní dojmy, jistojistě budu doplňovat, protože mne toho zaujalo tolik...
Dodatek č. jedna: ráno jsem zaspala... opět - jako na zkoušku z ekonomie... následoval úprk na vlak...
Dodatek č. dvě: už čtyřista stran napjatě sleduji Harryho závěrečný boj o život... chybí mi jich dvěstě... ještě musím ale dokončit jeden článek..
Mj. koncem týdne příštího si mne opět vyžádala bombičkárna...asi se tam dvakrát ukážu, než se stanu odborníkem přes telemarketing =)
Také toho chcete tolik stihnout a jde to tak obtížně? Potřebovala bych den natáhnout minimálně na čtyřicet hodin... život je zatraceně krátký...
ale s dneškem jsem maximálně spokojená, přinesl mi mnoho nových zjištění, vjemů a dojmů
Mj.: Když se zeptáte "Ostravaka", kde je ulize Přívozská, čučí na vás jako per z matrace... Až jedenáctý byl s to nasměrovat...
 


Komentáře

1 Michal Bobek | 17. ledna 2009 v 18:34 | Reagovat

Bydlím kousek od Ostravy a rozhodně tam nebydlí víc Romů než v jiných městech. To, že jsi narazila na takové množství Romů je způsobeno okolím hlavního nádraží, v jehož blízkosti Romové bydlí.

2 Terka | E-mail | 18. ledna 2009 v 11:09 | Reagovat

jistě, asi máš pravdu, mne spíš zaujalo, že působili tak nějak přirozeněji a přátelštěji než jinde, zdálo se mi. U nás mají třeba "obydlené" náměstí a jeho okolí a většinu dnů a hlavně večerů vysedávají na lavičkách a kašně a večer není opravdu bezpečné tudy chodit sama, protože jsou věčně opilí, agresivní a s oblibou na sebe pořvávají z jednoho konce na druhý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama