ahoj a


ahoj ah

Želví ruch

6. února 2008 v 23:52 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti
podtitul: Když může Šídlo, proč ne Terka??

tedy krátce; spánku mi mnoho nezbývá... ale přetlak myšlenek roste... když tak píšu, zjišťuji, že jsem si neostříhala nehty, to to bude s bombičkami přeukrutné (jsem si vzpomněla na Peťovo "se se se"), ale což, nejsme žádní manekýnové, že ano, ale poctivá dělnická třída :-D
Ergo: jestli na mne v následujících dnech z nějaké kličky vyrazí "ouchyl", mám okamžitě po náladě, vy "ponimáli"?! chorošo - včera sjem si koupila česko-ruskou "konzervaci" do kapsy... vyšla mě levněji než Hospodářky, tak to nevemte... holt jsem se nedozvěděla, co se dělo "tři dny do volby prezidenta"...
Přemýšlím, kdy jsem sem naposledy psala a o čem a co vše jsem od té doby vlastně prožila, protože nápady houfně prchají (po kom to asi mají?? No, po mně rozhodně ne!) do kouta... mých aktivit bylo samozřejmě tolik, že nerozlišuji den a noc a vedu v tom trochu "želv-maš"... snažím se přece co nejefektivněji zužitkovat mezisemestrální volno ;-)
Tedy... poštěstilo se mi podruhé vidět Once. Heč heč... nyní již skutečně notoricky známé, vychutnávala jsem vyloženě detaily, písničky si broukala (vážně, stává se ze mne specialista na Glenovy party, Marketa na mne přeci jen "piští" kapku vysoko), dvakrát jsem si "zabušila" do piana - jednou do toho kolejního chrčítka (che, když vzpomenu na Kubíkovy vyvalené oči today ve vlaku, středočechy - zvláštní to komunita - nazývaném "čugála" - netuším, z jakého důvodu, ale zní mi to jako "vajgl", když se doslech´, že máme na blanici klavír; mj. v České jsem kvůli zpoždění měla taký fofr, že jsem ani nestihla vystopovat, zda Peklo ten poslední masakr, při němž vypadalo veleváženě bezdomovecky zuboženě, přežilo, bych případně jako vždy odsekla, že já peníze nevedu), jednou doma... rozhodla jsem se poctivě znovuzahrát vše z absolváku i dob prehistorických, dnes jsem například brousila Debussyho a Smetanovu polku - když už jsem se jí takto náznakem, polehoučku, potichoučku dotkla, včera (včera? Tiše doufám, věřím, tuším), nelze nepodotknout, že jsem se skoro na půl hodiny sekla v mém favorizovaném antikvariátu na Opletalce, poté, co jsem prolouskala veškerý sortiment za desetikačku, jsem se hledala v poezii a nakonec sse přepečlivě, zběsile, hltavě prolistovala množstvím klavírních not (tu a tam tedy pouze fragmenty či obaly), abych narazila právě na soubor Bedřichových polek, včetně té Poetické... bohužel, k mé lítosti , jsem neměla potřebný obnos (aaale, kápněme božskou - měla, ale hospoda mi byla milejší - tedy, vlastní žaludek, pochopitelně!!), nezbývá mi ergo věřit, že svazek po neděli v tom chumlu not ještě naleznu... co dál... po delší době jsem absolvovala sraz redakce (tedy, s Petrou a Jančou jsme úspěšně činily kulisy pánským technicky vedeným debatám... Tereza si inteligentně v rohu četla, popíjela čajík a dělala xichty, co víc chtít v úterý večír)... doopravdy po delší, některé lidi jsem viděla bezmála po dvou měsících... vysvětlení jest jednoduché...Poslední schůze (oficiální) kdesi před půlí prosince, na besídku jsem se nevypravila, o zkouškovém jsme nevycházeli, na minulý meeting mi to pro změnu nevyšlo (takže jsem některé dlouho nepotkané tváře viděla s doopravdovým potěšením... a ty ježečkovací, až přehnaně milé? ještě raději... taak milé, že jsem svůj příděl laskavosti probably večerpala na celý kalendářní rok... ale, abych nebyla za mrchu, sekretářku ve věci obálek jsem s to učinit kdykoliv a kdekoli. zatlačím slzu, schovám kudličku a rozvrním se), včera to málem neklaplo též - vysvětlení prozaické - minisrázek s Epičany kamarádíčky ;-) /nakonec se to díky terezí diplomatcky zmatkářské akci podařilo přehodit na pondělek, takže jsme s JvB a Ernestem prvně obdivovali "zfetovaně" gramlavou servírku v Arcu, potom žvatlající Angližrany kdesi v literární kavárně, prodrbali kdeco a následující den pro změnu vesele gavarili se Špáďou... očeň milá setkání. Na úrovni... mno, ten březnovej srazec, to bude teprve "sado maso" :-D
Poslední dojmy? Včera jsme byly pár dnů na koleji dvě, od neděle nás tam bude zase mnooooho... ani nad tím nedokáži přemýšlet, zvykla jsem si mít ty mravenčí prostory sama pro sebe, odkládat věci, kam se zamane, neuklízet, protože to nikoho nepohoršuje, nechávat na chodbě kolumbijskou růži, nahlas si zpívat a výt, chodit "na Evu", spát "na Adama"... no, to bude típec raz dva...
Po neděli se ze mne jinak pro změnu stane pracující osoba, dnešní školení v telemarketingu, kterak nabízet zákazníkům výhody, bylo vskutku záživné ;-) aby toho nebylo málo, začínáme na ekonomce...

Ještě jedna důležitá poznámka: dobrovolně nelezte do Ústavu pro jazyk český!! babice, jíž je plná vrátnice (tedy, není o moc starší jak já, ale příjemná jako páreček týden používaných fuseklí), uřvaná a jedovatá; při příchodu se zapisuje přesný čas vstupu, prokazujete se občankou, ježibaba zaznamenává číslo vašeho OP, vlezete dovnitř přes zamřížovaná vrata, jakýsi turniket, který ovládá opět baba... labyrint jako na Petříně... a když tuto budovu zdárně, s podpisem v indexu opouštíte, samozřejmě prvně podepíšete čas odchodu, jedubaba štěkne /hlasem hluboce podrážděného vlkodlaka/ "naschle" a je to...
Tedy... hodně úsměvů přeji a opět někdy, doufám*
P.S. Na koleji jsem zapomněla v lednici citrus... so, myslíte, že vydrží červený do neděle?? a co moje kolumbijská růže??
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama