ahoj a


ahoj ah

Česká republika objevila Ameriku; Amerika objevila Once

3. března 2008 v 20:50 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to
Před půl rokem mi kamarád na kus papíru napsal dvě jména. Glen Hansard a Markéta Irglová. Že si mám jejich hudbu určitě poslechnout. Problém nastal, když jsem hesla zadala do Googlu. Česky mi vyhledávač nenabídl nic, anglicky "vylovil" cosi neaktuálního o kapele The Frames, s níž Hansard koncertuje.
Dnes se Internet "může přetrhnout". A nejen ten. Když nedávno Černá hora do svého obvyklého repertoáru (konkrétně mezi Jamese Blunta a Divokého Billa) zařadila Falling slowly, nevěřila jsem svým uším. Smířila jsem se totiž se skutečností, že česká media (až na několik světlých výjimek) budou tvorbu irského kytaristy a české klavíristky jednou provždy ignorovat.
Není tomu dávno, co jsem četla komentář nazvaný "Kolik Hansardů a Irglových dennodenně míjíme?". Obsahoval podle mne vše. Včetně kritiky nejposlouchanějších rádií a hudebních pořádů, které jsou imunní vůči jakékoliv produkci vybočující z "mainstreamu" a všeobecného standardu. Ať se jedná o zmíněnou dvojici Hansard, Irglová, či Zuzanu Navarrovou, Radůzu, Dagmar Andrtovou-Voňkovou a další, kteří dokáží nabídnout minimálně stejný umělecký zážitek jako tváře, jež s železnou pravidelností "straší" na české hudební scéně.
Aby Česko akceptovalo Hansarda s Irglovou, musela dvojice hudebníků prvně získat miliony fanoušků za oceánem (což mi přišlo, vzhledem k tomu, že k česko-irské realitě máme přece jen "nepatrně" blíž než "Amíci", nepochopitelné), zcela nevtíravě se dostat na titulní stránky seriózních zahraničních periodik a konečně, získat Oscara. Teprve tehdy česká média "otevřela oči" a s velikou slávou se především k Irglové začala hlásit.
Cenu americké Akademie filmových umění získali Hansard s Irglovou za nejlepší píseň Falling slowly, úspěchu a pozornosti neunikl ani samotný snímek Once, kde oceněný song zazněl. Čím dokázal film, ve kterém namísto "profláknutých hvězd" obsadili hlavní role zrzavý irský hudebník a česká "holka od vedle", oslovit? Jen tak pro úplnost, pro oba protagonisty se jednalo o hereckou premiéru. Čím okouzlil příběh, v němž jde na prvním místě o hudbu a namísto "nahých scén" se hrdinové prohání syrovou irskou krajinou na motorce?
Sousedi, s nimiž bychom se v běžném životě nejspíše (rasisticky) míjeli, se k vám chodí dívat na televizi, pouliční zlodějíček, který vám ukradne peníze, se nakonec nechá chytit a slušně se omluví, náhodný kolemjdoucí vám zatím na hlavní třídě oddaně hlídá kytaru. Obchodník s hudebninami vás nechá, abyste si o polední přestávce v jeho krámě dle libosti koncertovali (v reálu by vás nanejvýš vyplísnil, že jste přehlédli zákaz dotákat se nástrojů). "Podělá" se vám lux a první, s kým se na dublinské ulici dáte do řeči, pracuje shodou okolností jako opravač vysavačů (do té doby mne nenapadlo, že takové povolání vůbec existuje). Takto vypadá svět Once.
Jesliže si jej pustíte více než dvakrát, neujde vám spousta absurdních scén, které by se normálně přihodily jen stěží. Naopak si dovolím nesouhlasit s kritiky, kteří filmu vytýkají neprofesionálnost, tu a tam až jednoduchost dialogů. Právě tato nehranost, spontánnost, přirozenost (už jste viděli, že by se prodavač vysavačů, v civilu rozervaný kytarista, a mladičká květinářka-imigrantka bavili spisovným, košatým, strojeně neosobním jazykem, plynule, bez jakéhokoliv zaškobrtnutí?) mají pro mne své kouzlo. Dodávají filmu atmosféru a laskavost, bez níž by byl čímkoliv, ale ne Once.
Nesporné je, že Once stojí a padá na hudbě. Pokud vás zaujala titulní Falling slowly, vězte, že si zamilujete i ostatní písně. Může se dokonce stát, že vás některé (Lies, When your mind´s made up, Hill) zaujmou více, než ta oceněná. Všechny spojuje naléhavost, opravdovost, optimismus, melodičnost a inteligentní text, tedy prvky, které přinášejí celému dílu jedinečnost a výjimečnost.
Co se týče celkového dojmu, osobně mne napadá přirovnání k Madisonským mostům. Zde se stejně jako v Once dostává před samotnou příběhovost celistvost a atmosféra díla, stejně jako niternost, prostota, jakási osudovost, která se v samotném závěru ukáže jako pomíjivá.
 


Komentáře

1 Cherees | Web | 26. května 2009 v 10:37 | Reagovat

Film jsem sice neviděla, ale písnička se mi líbí.. Musím souhlasit s tvýma názorama.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama