ahoj a


ahoj ah

Kterak jsme se vydaly do Mekky pálenkářů

9. března 2008 v 16:18 | Tereza Holanová |  Terka píše povídky
"Nebudete stonat, nebudete mřít, budete-li Biskupickó slivovicu pít!"
"Biskupické Kaléšek je již fenoménem. Jsem upřímně rád, že jsem tu já i vy, že jsme se po roce opět setkali"
Těmito slovy uvedl organizátor Zdeněk Sendler devátý ročník festivalu Biskupické Kaléšek. Tradičního setkání milovníků dobré slivovice.
Je sobota 6. října 2007. Naznaly jsme, že konečně nastal čas zažít atmosféru Kaléšku naživo. Protože trasa Moravská Třebová-Biskupice nepatří mezi ty nejvytíženější, musely jsme, abychom stihly zahájení, na nádraží stepovat již v sedm ráno. O to více nás zaskočil dav na peróně. Kupodivu spíše starší generace. Někteří se už před cestou posilňovali neznámým obsahem poloprázdných placatic. A České dráhy se opět vyznamenaly. Jestli jsme nedokázaly skousnout představu, že dvouvagónový motorový vlak pojme dav, který neustále houstl, o to více námahy jsme vynaložily, abychom se vůbec narvaly do jediného vagónku, který Dráhy vyslaly. Kam se hrabe pražské metro! Jezdí plynule, nehází sebou a lze se čeho zachytit. Naštěstí jsem neměla kam padat, vedle mne jakýsi spolek koštoval slivku, zřejmě z loňského ročníku, na záda mi funěl pes. Tomu také říkám nápad, tahat na Kaléšek vlkodlaka.
Bez jakéhokoliv avíza nás motorák "vyplivl" v Chornicích, pět kilometrů od Biskupic. Nezbývalo nám, než dojít do cíle, stejně jako zbytek světa, pěšky. Po pár metrech funění do kopce jsme zapomněly na mrazivé ráno, stopovací pokusy dopadly jako pokaždé - nikdo nám nezastavil. Dokonce ani kolegové ze Svitavského deníku.
Po půl hodině ostrého plahočení nás uvítaly první domky malebných Biskupic. A panák slivovice, která ten den ve vsi tekla proudem, přišel vyloženě vhod. Dorazily jsme právě včas. Kaléšek začínal.
Jste-li příznivcem festivalu, nepochybuji, že původ jeho jména znáte. Biskupické proto, že se svátek slaví v západomoravské obci Biskupice u Jevíčka, kde je pálení ovocných destilátů folklorem. Místní ročně vypálí téměř čtyřicet tisíc litrů stoprocentního alkoholu. Pod pojmem kaléšek si zasvěcení vybaví nádobu, v níž je podávána slivovice, nenahraditelná biskupická specialita, lék a osvědčený recept na vytvoření dobré nálady.
Podle proslovů organizátorů se Kaléšku povedlo úspěšně navázat na předchozí vydařené ročníky. Diváci (většina s neodmyslitelnou sklenkou u úst) zhlédli závod historických kol Na velocipedech od pálenice k pálenici, tradiční jízdu elegance, vyhlášení vítězů závodu, slavnostní jmenování vrchního biskupického kaléšníka. Do Biskupic dorazila kromě "řadových pijáků" a cyklistických exhibicionistů také spousta významných hostů.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme v davu Kaléšniků, několik kroků před námi zahlédli současného ministra zdravotnictví, Tomáše Julínka. Jistě, jeho vřelý vztah k festivalu není náhodný. Doktor z místních "luhů a hájů" pochází. Nečíst pravidelně noviny, stěží bych si dala do souvislosti politika, který provádí kejkle s českým zdravotnictvím, a pána, který se oděný do riflí a roláku v davu ostatních vcelku spokojeně ztratil. V poměrně hovorné náladě mi prozradil, že Biskupice považuje za svůj druhý domov. A nejen to. Před devíti lety stál u zrodu festivalu. "Kaléšek začali místní lidé pořádat z entuziasmu, slivovice je pro Biskupice naprosto typický nápoj. Mohu-li hodnotit současnou úroveň akce, jedná se o vysoce profesionální festival s kvalitním doprovodným programem. Za svoji prestiž vděčí především obětavým pořadatelům, kteří si tuto událost zároveň dokáží řádněvychutnat, pobavit sebe i druhé", sdělil. A pak zmizel v nejbližší pálenici.
Obcí korzovaly od brzkých hodin desítky návštěvníků, hostů, zvědavců. Nikdy mi nedošlo, že se jedná o tak oblíbenou akci. Někteří postávali "na ulici" (jediné silnici napříč vsí), jiní pobývali ve spodní pálenici. Zde se v chladném dopoledni zahřívali všudypřítomnou slivovičkou a obdivovali cyklisty oděné do rozmanitých dobových kostýmů. Na svých kolech působili občas poněkud nejistě, vratkou jízdu však snadno maskovali pestrými kostýmy. Mnoho lidí se zdržovalo na "návsi" u hasičky. Sem se soustřeďovalo veškeré sobotní dění, prodejci tu rozbili skromné stánky (klasika, východoasijské cetky se sníženou dobou trvanlivosti, alkoholické nápoje, které k "údivu" všech nikdo nekupoval). Nedaleko se nacházely nejrůznější atrakce pro dětské návštěvníky (skákací hrad, sovětský tank).
Před desátou dopolední zahájili cyklisté propagační jízdu. Poté se přesunuli do Jaroměřic, odkud startovali v závodu na jednu anglickou míli (tedy 2800 m). Své síly kupodivu neměřili pouze muži.
Později se divákům představili duo břišních tanečnic a dvojnásobný mistr České republiky v trikovém lasování a práci s honáckým bičem, Bob Kudláček. V neeroticky přilnavých riflích, s konzervativně odpudivým westernových úšklebkem předvedl kovbojskou show, jejíž umělecká hodnota mi díky zkonzumované slivovici zřejmě unikla. Obzvláště morbidní mi přišla soutěž, ve které "mistr" chytal děti do lasa.
V poledne se cyklisté opět vyhoupli na své instrumenty a moderátor zahájil jízdu elegance. Prvně jsme "s kolegyní" závistivě sledovaly odvážlivce na vysokých kolech, nesprávně nazývaných kostitřasy. Dále se publiku předvedli "piloti" kuriózních kol, mezi které patří například jisté "cik-cak" (chcete-li odbočit doleva, musíte natočit řídítka vpravo a naopak), drezíny, které tvoří tyč, řídítka a dvě jízdní kola, z nichž je přední řiditelné (k pohonu cyklisté používají vlastní nohy). Následovalo vyhlášení vítězů závodu. Kromě spousty vítězů lokální popularity si pro věnec přišel i Josef Zimovčák, osminásobný mistr světa v jízdě na vysokém kole. Coby abstinent úspěšně "odrazil" několik poznámek Julínka a spol, zda si nespletl akci.
V následujících hodinách jsme se věnovali jedinému, stěžejnímu bodu programu - oslavě slivovice. Aby byl Kaléšek pestřejší, zavítal na něj též zástupce Valašského království (Spolku pro zachování valašských tradic), František Segrado. Jako by vypadl z Asterixe. Lněná halena zakrývající dobře živené bříško, za každým uchem cop. Poté, co publiku připomněl, že "aj na valašsku sa pálí", se rozpovídal na téma slivovice… "Se slivovicu je to podobně jako s ženama. Milujeme je. Dobrá roba a dobrá slivovica je to najlepší, co može chlapa potkat. Neznám však horší pití, než je nepovedená slivovica, a horší věc, než je nepovedená roba… ale, jak se říká, hlavně že je…". Když se prý doslechl o Biskupicích coby o pořadateli svátku slivovice, neubránil se údajně "určitého úsměvu", neboť je pro něj velikým překvapením, že se pálí i na západ od řeky Moravy. Poté slavnostně jmenoval vrchního kaléšnika (letos František Václavek), tedy člověka, který za uplynulý rok "vypálil" nejlepší slivovici. "Tento titul můžete používat před titulem, za titulem, aj místo něho, před jménem, za jménem, aj uprostřed něco, můžete jej používat na celej planetě, aj v Brně…," sdělil mu obřadně. Václavek obdržel "svatý džbán" plný slivovice. Nevypil jej, nýbrž uložil do kapličky u Horní pálenice, k čemuž mu požehnal lanškrounský farář Zbygniew Czendlik. Poslední oficiální část programu tvořil tzv. kánon. Veškeré příchozí kaléšnictvo si prvně zapělo hymnu letošního ročníku (na melodii Ó, hřebíčku zahradnický), poté se pokusilo o syntézu písní Já do lesa nepojedu, Jede, jede, poštovský panáček a Neviděli jste tu mé panenky. Zpívají-li se ve správné tónině, vznikne nedocenitelné umělecké dílo.
"Jezte, pijte, tancujte a bavte po celý zbytek dne," popřál nám pak pořadatel a jeho pobídka se neminula účinkem. Ke skotačení i poslechu hrála hanácká skupina Stracené ráj, na podiu to skutečně "rozjela" (heavy metal v hanáčtině). Celou vesnici provoněla slivovice, tu a tam někdo odpadl, celkově však mezi lidmi panovala pozitivní a usměvavá atmosféra.
V devět večer jsme naznaly, že jsme viděly vše, co za vidění stálo, že jsme svůj příděl švestkového moku vyčerpaly a rovněž dostatečně promrzly. Mimo jiné jsme se rozhodly chytit poslední vlak. Tentokrát kupodivu poloprázdný. Nakrmily jsme tedy pštrosy, kteří obšlapovali za plotem jednoho biskupického domku, zamávaly opuštěnému tanku, pálenicím, kde podle všeho zábava teprve začínala (Bohouš Josef vítaný s nelíčeným alkoholovým nadšením), a místu, které po 364 dní v roce patří k naprosto obyčejným a poklidným vesničkám. Zřejmě proto, že její obyvatelé pracují zalezlí ve svých pálenicích na přípravě dalšího "mecheche" kaléšniků.
 


Komentáře

1 Tereza Holanová | E-mail | Web | 10. července 2008 v 12:22 | Reagovat

kritiky z Epiky (kam to bylo vloženo krátce po kaléškování se):

Tož vám přejeme pevné zdraví, děcka.

Vloženo: 02.02.2008 09:15 | autor: medvěd

Hezká fotka, želvo, díkec. Kukadla ti svítí... To jsi po dvou tajtrdlíčkách šlivovičky na rozproudění krve? :o)))

Vloženo: 15.10.2007 13:40 | autor: anquetil

jsi nejen výborný básník, ale i reportér, díky za výlet, který jsem mohla absolvovat od počítače

Vloženo: 15.10.2007 12:35 | autor: Adriana Bártová

Sqělý raport, želvičko! Mne oslovil o to víc, že jako bývalý závodní cyklista jsem před několika dny projížděl četnými serpentinami dolomitských a alpských velikánů, které jsou odvěkou třešničkou na dortu horských etap Giro de Italia a TdF. A kdysi bylo veřejným tajemstvím, že někdejší vítěz Závodu míru, amatér Růžička, jezdil právě na slivovici... Štrngneme si? Tož na zdraví! :o)))

Vloženo: 14.10.2007 19:48 | autor: anquetil

Tak to u nás by sa také niečo nemohlo konať, tu sa slivkam nedarí.

Vloženo: 14.10.2007 16:34 | autor: adammi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama