ahoj a


ahoj ah

Polka pro Kerouaca

7. března 2008 v 17:49 | Tereza Holanová |  Terka píše povídky
Je to tak trochu úsměvné. Že jsem odkázaná navždy cestovat. Otloukat hlavu o sklo. Nemyslet. A zapomenout, proč jedu.
Pohledem si kupuji pole. ¨Krok. A louky. Sun. Jak zrezlé koleje.Krok. V sandálech mravence. Čaj o páté zapíjím vodou ze studánky. Bílý šáteček shazuji k nebi. Rousám se trávou… a trhám závěsy z oken. Že jsme se do nich nazí zamotávali. Psali si na těla sedmikráskami. Je to tak trochu úsměvné. Křečovitě suverénní. Krok, škobrtám. Nestíhám sun. Tak zas krok. Vlak sebou šije. A vyschlá rosa trylkuje. Horoucí dřevo v parném dni tančí. Panenská rouška se třepotá. Vdechuji trávu. Krok, sun, krok.
Bodám nadhledem. Lovím drobáky. Třesou se ruce. Stačil kousek… A roztrhla jsem pětikilo. Chtěla jsem nám koupit dům. A nehnout se z něj. Za výstřihem tutlat píseň, s níž se dalo komukoliv chlubit. "Nechceš pomoct? Podržím ti spacák." Mlč! Prosím…
Léto ví, jak se zazelenat v obloze. Lehnout a zválet klasy. Krok. Pozorovat, jak se mraky točí. Pražce mne kolébají. Sun. Paprsky přes sklo hřejí. A já jim patřím. Krok. Kolik barev jen oblékly, od dob, kdy jsem je lhostejně míjela! Tráva povyrostla. O krok. A skok!
Nechci, aby na mne kdokoliv čuměl, když stojím na úpatí vlastní ruiny. "Teri…" Co ještě chceš! Už se nevrátím! Ráno se zem kamenně usmívala. Zmuchlané léto v kapse. Stromy popraskaly. Slunéčka dozrála. Nebe se rozlilo za obzory. Krok. Otočka. Krok. A krok. Legato. Nádech. Krok. Sun. Krok. Pozdní odpoledne rozehřálo koleje. Pootevřeným okénkem čechrá vlasy. Tak trochu úsměvné. Jak uprchlá maska z karnevalu. Krom plesů se nemaluji. Ale na tváři se ráno zračil úsměv. V očích smítka rosy. Nyní doufám, že chodník vsákne slzy. Já, malý Kerouac. Nemám s sebou příliš peněz. A pětku jsem málem proslzela… Krajina ubíhá, nemizí. Nepravidelné pražce, neviditelné výhybky, prorostlé strouhy. Pole. A k loukám krok. Lesy, jež nezapomněly. Sun? Až nyní padají do očí. Průlet krajinou. Líně se válí za oknem.
"Teri…" Taky nevím, co říct! Co říct? Tak trochu úsměvné… Pomáháš mi s batohem. Tahle píseň je má. Pro tebe? Tu svoji si strč někam. Nebo ji zpívej jinde. Mně stačí ozvěna té naší. Zřejmě mi nepřísluší vydržet na témž místě. Nepřístupný úsměv a kapky na tváři. Nesahej na ně! A vůbec…
Rozpálené sklo. Vánek, jenž se stáčí. Letí. Tak ladně. Raz a dva! Do slunce, s nímž jsem za mořem tančila valčík. A hrála na schovávanou. Jemu žalovala. A spílala. Krok. Sun… Čokoláda, kterou jsme pili, zhořkla. Ruku nevyrvu jen proto, že postrádám vůli držet se na nohou. Tiše se zalykám, než bez ohlédnutí vydupu schůdky. A "hodně štěstí"! Nechápeš? Tys mne doved k tomuto autobusu. Podávám uplakanou pětistovku. Trousím drobné. Den lenošivě ubíhá po pražcích. Mnohohlasně zurčí s oblaky. Krok. Tráva se leskne v kolejích, jež nevidím. Slzičky mravenců prší na sklo. A bořím oči do spacáku. Doufám jen, že to je aspoň trochu úsměvné. Nechápeš? Že polibek, lehoučký jak slunce, jež mne probudilo, byl jediný a poslední! Skrz potůčky slz. Chladně, věcně… a přitom… to já padám. Platím. A Pláču.. Sbíhám se s lesy. Toužím jim spadnout do náručí. A rozkvést. Sklo neumí mluvit. Má dlaň, pak tvá. Pak otisk dlaní na skle. Snad navždy. Jak pole schovám se mezi klasy. Než se nadechnu. Krok. Sun. A naučím se spojit stébla s nebem, pražce proskočit. Venku se rozpršelo. Čurky deště se rozpouští. Krok. Svíravé štěstí kdesi, kam slunce voní. Na opačné straně. Jako my. Tvář přilepená na ulepeném skle. Od letní smoly.
Je to tak trochu úsměvné. Autobus odjíždí.
 


Komentáře

1 Tereza Holanová | E-mail | Web | 10. července 2008 v 13:30 | Reagovat

Komentáře z Epiky (odspoda):

To je krasny...

Vloženo: 14.03.2008 21:33 | autor: CamperCZ

Snad bych si ani nepřál být tím, co ti pomáhá s batohem... být stínovou postavou této pocitové balady...TTT

Vloženo: 13.03.2008 21:54 | autor: JC senior

opět styl "mozaika", který se mi moc líbí, zaujala mě i atmosféra cestování, loučení a vzpomínání... TIP a díky

Vloženo: 07.03.2008 23:42 | autor: Neapolská

Zase ty kratinký větičky, který signalizujou určitou roztržitost, ale i naléhavost a důraz. Celkově se mi to moc líbí, je to citlivý a poetický a naprosto skutečný.

Vloženo: 07.03.2008 20:38 | autor: Darje

Svojský štýl, trochu nostalgie,lúčenie a nové obzory.pripomínaš mi moju dcéru. chytilo za srdiečko.*

Vloženo: 07.03.2008 19:52 | autor: adammi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama