ahoj a


ahoj ah

There´s no place like London...

14. března 2008 v 20:21 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti
Velevážené čtenářstvo, drazí všichni odvážlivci, kteří jste zabloudili na můj blog, jakožto všichni nejspíš tušíte, že ono oslovení patří vymezené skupině občanů, kteří vědí a zaslouží si, zbytku přeji zkrátka hezký den nebo přečtěte, poveselte se a odejděte... ale nebojte, pokud jsem vám v poslední době podobné nesdělila orálně (tj. ústně!), nedělejte si vrásky...
Hnulo se ve mně svědomí a já naznala, že by bylo od věci po dlouhé, dlouhatánské době zablogovat, ačkoliv jsem ve svěřování svých informací okolnímu světu poměrně obezřetná a zpravodajskému neintimču nenakloněná, navzdory tomu, že jsem se od počátku snažila, by tento blog měl nějakou úroveń a literární hodnotu, ba dokonce přínos, nefungoval pouze coby drbna, a spousta, opravdu spousta lidí se k němu pochvalně vyjádřilo a sdělilo potěšení z jeho louskání, nicméně znáte obligátní a zažité: "Vše, co použijete, může být od této chvíle použito proti vám," což já nechci, nechci a nechci a především by mne nenapadlo, že toho nebudou zneužívat ani ti moravskotřebovští hulvátkové, co se mne kdysi s radostí pubertálních hošíků něco našikanovali (a nyní mi projevují tolik respektu), ani nikdo jiný, ale... ale dost řečí, nehodlám se zabývat ničím, čím se zabývat nechci...; žiju teď a tady a nesmírně šťastně i v tomto momentě, kdy smolím tato moudra, se spokojeně culím do monitoru...
Nevím, nevím, nemám zdání.... ale opravdu mám pocit, že nejen, že se ke mně štěstí obrací vyzývavě tváří v tvář, ale že štěstí žádná záda nemá ;-)) Můj realistický svět vládne nádherně ostrými konturami a v těch mi svítí spousta sluníčka... asi bych se zvládla rozplývat rok a den, nicméně to není účel, tyto hezké pocity patří jen... jen ;-)
Ergo, z jiné strany: Nevím, nevím, nemám zdání, avšak obrovská spousta věcí se mi povedla a já nemám to srdce se neradovat a nerozdávat radost všude kol sebe, neodradilo mne ani to, že jsme pana Moravce na přednášce naší laxností a nezájmem málem přivedli k zoufalství, ani zvláštní dějepisný test, ze kterého jsem s akademickou jistotou věděla díky opakování z předchozího večera jen mnoho letopočtů (especially 1789), zato povedený test z angličtiny, informatiky (ach, až na ty tabulátory), ruštiny a čeho, preboha, ještě, mne povzbudily a dodaly skoro tolik síly jako jedna neobvykle protancovaná noc, respektive moje první v životě, kdy jsem vydržela vzhůru déle než tma.
Na tiskovce s Chunkem a dalšími leadry z KDU-ČSL jsem vydržela iba deset minut a nebyla to moje chyba... článek však slibuji. Děduška Moroz v russkom jazyke se čte vskutku skvostně a včera jsem telefonovala s Petrou Kadl. a opravdu mne pozitivně dojalo, jak si máme o čem povídat a jak si rozumíme, přestože jsme byly spolužačky od první do páté třídy a pak každá jinde. Kromě toho jsem obdržela od spoluredaktorky Peti dobrý tip na práci a ono to asi klaplo, tentokrát vážně... ideální pro mne... žádné časově náročné, či vázané (nemohu a Nechci se časově vázat! kromě svých několika mála škol a redakce a ruštině v jazykovce, kam se chodím rozmluvit, a že dělám hoodně velké pokroky, psychologie na fildě, kultuuury, apod. chci mít hodně, hodně času na jednoho moc milého člobrdíčka), ku prospěchu Terky (jazyky je vhodné zkokonalovat po celý život) a její peněženky... snad vyjde pohovor, pár hodin týdně, jak budu stíhat... zkrátka učitelka jazyků*
Mé falešné dredy jste mohli obdivovat již na fotkách v poslední fotogalerii. Jsem moc vděčná za všechny přátelé, za to, jak mi drží palce v tom, co dělám, jsem moc vděčná, že neskončilo přátelství se Zviřátkem, že mám kolem sebe lidi z redakce a nejšťastnější, že je mi naprosto krásně fajn s Ekonomickým zpěvákem (sry, ale ta přezdívka, kterou ses mi snažil vnutit, mi přijde roztomilá, ale jinak utopeníhodná).
Všem, kterým nevadí trocha krve, vřele doporučuji Sweenyho Todda. Všem, kteří se nacházejí v citlivých, realisticky poetických příbězích, jež si na nic nehrají, vřele doporučuji Sweenyho Todda. Všem, kteří milují architekturu a vůni londýnských uliček, řezavé smyčce a valčík, vřele doporučuji Sweenyho Todda. A pak si vyražte do Stínadel, omrkněte sochu France Kafky s Kafkou na ramenou, nechte si ujet metro... a mějte se rádi*
Uzávěrku v Listu jsem ve zdraví přežila... sedm článků to jistí a Bíf mne chce jmenovat vedoucí kulturní rubriky... Mám vrozený organizační talent. Například naše prezentace na Norsko, Švýcarsko, apod. (už jsem se chlubila, že já vytvářela ehm... Norsko?*) v regionalismu až na pár překoktů neměla chybu. V poslední době zažívám comeback Hair... pokolikáté již? Prvně ve čtvrté třídě, pak intenzivně v devítce a nyní... know why* a čokoládu ze země jsem již posbírala... stejně jako nám už zase nejezdí výtahy...
Je pro mne nebezpečné navštěvovat knihkupectví. Víc než Orsaye nebo "há em ko"... a poslední dva dny jsem se opět mučila a pobíhala po Práge na pěticentimetrových podpatkách... za krásu se platí, tedy dnes jsem pěšky z Karláku na Pavlák mírně trpěla, ale blížící se chrám na Míráku mne ohromně motivoval. Poprvé v životě jsem se na minutu ocitla v Prage v Mekáči; vyzbrojeni zmrzkami jsme cestou z psychologie s jé-vé-bé "zdrbali" celou Epiku a ujistili se, jak si hezky žijeme (akorát nám leží v žaludcích Gramlavá servírka z Arca). Celý život je založený na nesmírně kouzelných náhodách - ať žijí vlaky, které jezdí jinam, než by měly!*Kdo chce zadarmo endorfin, ať se staví... Já jen žertovala. Hey, mister Todd, hey mister Todd! Olík ve Faktoru nabývá formátu legendy (skupina Al-Xaida, ten týpek v úžasně bílé mikině s kapucí), Emo sestřenka si vytváří nový, lehce děsivý EmoLook. Jindy mne zase málem odfoukl hurikánek, bratránek Emmy; musím konečně dospat ten deficit způsobený dvouhodinovým spánkem, dopsat několik málo článků, bych mohla trávit víkend jen a jen dle svého! Tedy spokojeně a nadšeně, aniž by mi COKOLIV chybělo*
Tedy, máte pocit, že stačilo? Storpocentně jsem na milion záležitostí zapomněla. A propos, kdybyste někde potkali můj červený ruský humor, prosím odevzdat! chybí mi, plaky, plak, kam se jen, potvora, poděl? O Verheugenovi jste si jistě přečetli můj ehm... autentický článek, též jste pravděpodobně zaznamenali, s jakou usilovností vás jednou týdně zásobuji drby ze světa médií. Dnes jsme si v redakci zazpívali nefalšovaný tri-kánon, ano, ten z kaléšku. Nicméně tanec před ČNB je nenahraditelný, nejméně do chvíle, než se Terce zamotá hlava a začne proces kácení se. Kytička na stolku vesele kvete a připomíná, že zítra je sobota a po ní neděle... Konečně jsem si na kolej obstarala kafe. Pokud ne, don´t worry... and keep smiling* svět je krááásný
 


Komentáře

1 Klára Matějčková | E-mail | 14. října 2009 v 18:26 | Reagovat

nuda spím [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama