ahoj a


ahoj ah

Morény a politici - kdo z nich skončí na hranici? ;-)

30. dubna 2008 v 10:46 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti
Všechny milovníky terezího blogování musím zklamat... a bude hůř! ;-) Začala jsem se učit na zkouškové, z šestnácti předmětů mám hotový pouze jeden, za kulturou mnoho času chodit nemám, raději se účastním různých setkání a tiskovek s českými politiky a začínám zjišťovat, že domácí scéna má své kouzlo :-D, že ve sněmovně mají hezký kinosál a hlavně, příští semestr už nebudu muset psát ty nevábné mediální aktualitky, které jsem většinou smolila v pondělní večer, s hodinami za zadkem, abych stihla vše vytisknout, než se redakce zamkne. Ne, že bych se nedozvěděla něco nového.

V MHD mne potkáte zásadně s knihou, vyskytnu-li se na nějaké přednášce, tam též. Kromě nezáživné bichle Dějiny světových médií, kterou jsem poctivě přelouskla, abych zjistila, že kromě Sluníčkem postřehutého Marxe, newe Zeintungen, dějepisného kontextu, všech newyorských novin si toho mnoho nepamatuji. Jen trapný kontext! Oproti tomu, Aluminiová královna byla nejen čtivá a poutavá, leč i šokující a značně poučná. Asi se taky jednou odstěhuju do Čečenska ;-) Nyní pro změnu louskám Křesťana, poté, co jsem se vydala na razii napříč Kanzelsbergrem a mj. si odnesla "best-offku" mého drahého Skácela a anglická pořekadla, z nichž se stal vtipný materiál na dobrou noc (včera jsem s tou knihou usnula v posteli). Letní semestr utekl mílovými kroky a musím říci, že až na pár hnusot nebo okamžiků, jež mne vyloženě zkoušely, byl úžasný, nejkrásnější. Vlastně bych, co se kulturního vyžití týče, zapomněla na X Faktor. Když tam stepoval Kája Gott, zrovna jsem upřednostnila studium, nicméně ladies Zeťovou a Frühling jsem měla na dohoz popcornem, dva metry od sebe sestru božské "bo" a další porotce. Nevraživé pohledy fanynek All X, když jsme si s bratránkem věnovali obligátní srdečné objetí a mlask, jako že se oba máme skvěle, jak to děláme cca deset let, jsem přehlížela jek velké, širé rodné lány. Závěrečná redakční mojito party neměla chybu,včetně fotek z Kuby a sladčích věcí, než je onen limetkový nápoj. Po deseti letech jsem mluvila s Poojou Varyani, tedy slečnou, se níž jsem v osmi v glasgowské Kalvindale primary school sdílela lavici. Pořídila jsem si vázu, respektive džbánek na kvítka, za dva týdny jdeme do divadla a tentokrát už na beton. Což abych tě, drahá, oběsil! ;-) Jsem šťastná a šťastná a ještě jednou šťastná a nemohu se dočkat, až odletí můra drcená v kole, ne motýl... no, prostě zkouškové... And there´s no place like London. Mé zaspávání je už tradice nejtradičnější. Můj zmoklý pátek je s odstupem času fascinující* tedy enjoy a vychutnejte Oldu a jeho didžeridu =)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama