ahoj a


ahoj ah

Co musí člověk udělat, aby mohl žít sám se sebou?

16. července 2008 v 15:16 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla
Název knihy: Nemáme na vybranou
Autor: Arnošt Lustig
Rok vydání: 2007
Na rozdíl od hrdinů Lustigovy novely na vybranou máte. Můžete zvážit, zda si knihu přečtete či ne. U Lustigovy prózy obvykle podobné rozhodování není třeba. Příběhy podobné autentickým fotografiím se "čtou samy", zásluhu na tom má jejich opravdovost, křehkost jazyka, jednoduchost vět, svéráznost popisů, smysl pro příběh… prvky, které patří mezi charakteristické rysy spisovatelovy tvorby.

Nemáme na vybranou se na první pohled od předchozích děl příliš neliší. Autor se zabývá židovskou tématikou, řeší otázky soucitu, lidského svědomí, boje o přežití, hrdina je vybaven morální silou, s níž ochoten nasadit život, aby zabránil smrti jiných.
Ve všem ostatním je však kniha jiná. Od prvních stránek postrádá čtivost a přehlednost. Čtenář tápe v záplavě jmen, osudů, profesí a vlastností, aniž by byl schopen rozlišit, co je stěžejní a co nepodstatné. Protože se ve válce všichni a vše mění, nesmí se podivovat nad tím, že, hlavním postavám je prostých dvacet let. Ačkoliv tomu v jejich projevu nic nenapovídá.
V sérii nesrozumitelných dialogů se marně snaží vyniknout hlavní epizoda, tedy pomsta mladého leteckého důstojníka obyvatelům arabské vesnice, kteří krutě umučili nevinné izraelské vojáky. Do tohoto zbytečně ošizeného dramatu se prolínají různé, méně či více srozumitelné motivy. Například pilotovy vzpomínky na bohatý milostný život, kdy okamžiky zasluhující důraz a cit plynou s jakousi lhostejností, či zachycení jedné z mnoha tanečních zábav či krátkých scén z letiště.
Ze srozumitelnějších útržků si lze složit matný obraz toho, jak se žilo v izraelském leteckém táboře krátce po skončení druhé světové války. O něco názorněji je podán způsob, jakým Arabové posílali na smrt židovské vojáky. Místy se objevují náznaky psychologických studií a filosofických úvah. Na většině postav je patrná předchozí válečná zkušenost. Naučily se být lhostejné ke vzpomínkám, přijímat svůj úděl jako neodvratný fakt, nestarat se o to, kde budou pohřbené, ale bát se, aby před smrtí nepadly nepřátelům do rukou, a neklást těm, kteří se vrací z fronty, otázku "Jak jsi přežil?", ale "Kolik jsi jich zabil?"…
Jedním z mála pozitiv knihy je, že autor nepřesáhl rozsah novely. Díky tomu ji Lustigovi příznivci a vytrvalí čtenáři dokáží dočíst až k poslední větě, Nemáme na vybranou.
Vzhledem k vysoké umělecké kvalitě ostatních Lustigových děl se novela jeví jako podprůměrná a vyvolává pochybnosti, zda ji po sobě autor vůbec zkoušel číst. Po Nemilované, nesmrtelné Kateřině Horowitzové, Ditě Saxové a dalších představuje poměrně velké zklamání.
 


Komentáře

1 Burberry Hobos | E-mail | Web | 6. července 2011 v 4:16 | Reagovat

Thanks for taking time for sharing this article, it was excellent and very informative.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama