ahoj a


ahoj ah

Je nutno říci, že je otázkou, zda vůbec někdy něco víme

16. července 2008 v 16:55 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla
Název knihy: Bratři Ramazovi
Autor: Egon Bondy
Rok vydání: 1985
Starý Ramaz měl tři syny. Každého s jinou matkou. S žádnou z nich nezůstal a jen jednoho potomka vychoval osobně. Vlastně byli čtyři. Ještě Ferko, nejstarší a o něco pomalejší než ti druzí. Takže jej sám autor odsunul "na vedlejší kolej". Tu a tam se Ferko mihne textem. S málo srozumitelným proslovem, záchvatem epilepsie či nevyzpytatelnou ochotou obsluhovat jak otce a bratry, tak StBáky… Začněme tedy znovu, tentokrát bez Ferka …

Starý Ramaz měl tři syny. Ivan vystudoval filosofii, namísto k ženám si vytvořil vztah k přežilým názorům, lhostejnosti k Bohu, nezájmu přijímat pokrok a nové myšlenky. Prostřední Míša se vydal na dráhu cestovního ruchu, tu a tam zabředl do blíže nespecifikovaných podezřelých obchodů. Oficiálně se mu však dařilo. Objel kus světa, vyčítal bratrům neznalost jazyků a s nabubřelým pohrdáním je poučoval, jak se žije v civilizovaném kapitalismu. Nejmladší Aljoša usiloval o syntézu buddhismu, křesťanství a čínské filosofie. Obětavě se snažil předat své ontologické názory bratrům, ignoruje viditelný nezájem. Působil chlapecky bezstarostně. Že jeho svědomí tíží už půl roku těžký čin, vyšlo najevo až v samém závěru příběhu.
Starý Ramaz si užíval zaslouženou penzi. Za peníze, na něž si přišel coby činný právník socialistického režimu, si v lesní přírodě vybudoval opevněnou vilu s bazénem, k níž mu vedla soukromá silnice. Samotu, jež mu v pražských komunistických kruzích byla cizí, zapíjel alkoholem. Z někdejšího dobyvatele ženských srdcí se stal obézním staříkem, který se zamykal v ložnici, aby v klidu sepsal paměti. Společnost mu dělala Míšova manželka, žena oplývající krásou na úkor inteligence.
Když se rozhodl pozvat syny na oslavu pětašedesátých narozenin, počítal s Míšovým hněvem. Byl přichystán na hádku, agresi a vydírání, i na vzájemné vytahování špinavostí na toho druhého. Nepřipravil se však na smrt. Na to, že jej někdo z hostů zavraždí.
Namísto Boha, duchovní síly a svědomí, které v románu, jimž se Bondy evidentně inspiroval, zdůrazňoval Dostojevskij, tu nejvyšší sílu představuje StB. Ta vraždu vyšetřuje. Vlastně... spíš poznává jednotlivé bratry a usilovně kombinuje, který z nich by se za mřížemi vyjímal nejlépe. Los padá na Míšu, který je pro státní aparát nepohodlný. Sice žádný zločin nespáchal, pouze udržoval obchodní styky s Francií a dalšími tabuizovanými zeměmi, proti režimu však neexistuje alternativa. Ani Bůh. Ivanovo svědectví nehraje žádnou roli. Víra a ostatní morální hodnoty, k nimž se ztroskotanci společnosti dříve upínali, selhaly a ztratily jakoukoliv sílu. Nikdo si není jistý, zda Bůh skutečně existuje, jaké má pravomoci, zda je totožný se státní ideologií a zda je to on či my, kdo posuzuje hříchy. V úvahách, jež autor klade hrdinům do úst, vyvstává otázka zda jsme za posledních sto let zezvířečtěli, či zmoudřeli. Z prózy, jež se na počátku jeví jako nevážný, odlehčený příběh, se stává řetězec filosofických motivů, které poukazují na proměnu hodnot, ztrátu jistoty, neodporovatelnost režimu.
Postavy dospěly ke strnulosti, nejsou schopny usilovat o jakékoliv vylepšení podmínek, v nichž existují. Postupně rezignovaly na další vývoj světa i svého vlastního života.
Jediným, kdo je schopen bezstarostného myšlení a lhostejnosti vůči všemu okolo, je Ferko…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama