ahoj a


ahoj ah

Chorvatské střípky

19. srpna 2008 v 17:12 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti

Uteklo to jako voda. Mořská pochopitelně. Ani jsem se nenadála a mám odježděno. Bylo to jiné, než se čekalo, ne však špatné. Jednou Zadar, jednou "vejlet" za Montenegrama a osmkrát Crikvenica. Trochu víc prošoupaný batoh, neschopnost představit si pátky bez cesty do redakce, Kontaktu, Norberta a na Strašnickou, zajímavá prázdninová zkušenost, kterou mi někteří záviděli a jiní se při pouhé představě hroutili. Co vše mi cestování dalo?

  1. (alespoň na nějaký čas) mi zevšednělo moře. Při posledních dvou štacích mi už jeho šumění bylo naprosto šumafuk (Pravda, právě hic se také nekonalo, nicméně byly časy, kdy jsem se do něj hnala za každou cenu), místo toho jsme se Zuzkou sledovaly Ghosta na hotelu, povídaly si anebo spaly. Na piraně jsem se nakonec nekoukla, avšak život jde dál. Ten nelidský kopec mi také chybět nebude. Přestože jsem stále častěji proklínala bezstarostný Miův úsměv vyjadřující "ještě nevím, jak to bude ´tentokrát´s pokoji, je tu nějak hodně lidí", ještě dlouho nezapomenu na jeho čechochorvatštinu a spojení "Vážení gosti" a "byli jste super parta" - jak jinak, atd., atd.
  2. Naučila jsem se usnout a spát v autobuse. Pravda, bez dvou sedaček by to mimo úsek Tábor - České Budějovice nejspíš neklaplo, nicméně údiv mých kolegů, k nimž se dostanu zanedlouho, že dokážu vytvořit "embryo" na tomto omezeném prostoru, neznal mezí. Stále častěji jsem nespala kvůli cestám neznámými objížďkami, hustému lijáku, nekonečným kolonám, v limitu jsem se nicméně udržela
  3. Mé povědomí o Chorvatsku se nezanedbatelně rozšířilo. Kromě dokonale jisté orientace na mapě, jistých pochycených frází a slov vykazuji schopnosti dohánějící silniční navigace. Znám nejen dálnice, ale i ceny na platidlech, zkratky, rizikové úseky, na nichž se tvoří kolony, a samozřejmě se neztratím na tamějším trhu benzínek
  4. projela jsem kus světa. Tím rozumím například slovinské horské dědiny typu Ptujská Gorica či Grdina, všechny možné stezky v pohoří Velká Kapela (plus nezapomenutelné šutry upozorňující na otok Krk a malebný železniční přejezd, či ropnou rafinérii, která se nenacházela zas až tak blízko od pláží oceněných Modrou vlajkou - ehm) nebo již dříve zmíněnou trasu Budva - Ulcinj
  5. má krajní nechuť k mluvení na veřejnosti se po několika improvizovaných projevech v autobuse opět zmenšila
  6. zjistila jsem, jak to chodí v zákulisí pravděpodobně všech cestovek. Tuto zkušenost uplatním zejména při výběru vlastní dovolené
Poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Jednak klientů, prvotně však Zuzku, spoustu řidičů, z nichž nejvíce budu vzpomínat na Petra a Pavlíka alias Vilíka alias Medvěda, s nimiž jsem strávila hodiny v autobuse. A nebylo to jen "rozčilování se", že opět pouští Básníky a Poldu. Nasmáli jsme se na účet klientů, na účet nás, na účet Chorvatska, na účet všeho. Nějak mi snad bude i to stepování na benzínkách, kdy jsem se přišourala k bočním dveřím a "Pane barmane, jednu čokuládku, prosím", i ty narážky, že zase jdu spát a čím tentokrát zaplním ledničku a nezapomenutelné hlášky "Jé, ona má sukni" a "Terez, co tam dáme?" a "příště pojedeš Černou Horu" a nesmrtelné "Já jsem přes trávníky" a "Terez, tak cos nám přinesla?" chybět…
fotky, které nejsou úplně dokonalé, neboť většina vznikla z okna pohybujícího se autobusu:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama