ahoj a


ahoj ah

Irský deník I

16. září 2008 v 3:14 | Tereza Holanová |  irská všehochuť
Kterak jsem se vydala do Irska
Po krkolomné cestě domů jsem tu, abych sepsala všechny dojmy, postřehy, zážitky a strasti z třídenního výletu do jihovýchodního Irska. Ráda bych, aby pro vás celá sága byla především fajn čtením, při němž budete společně se mnou prožívat nejrůznější patálie. Kromě toho bych ráda, aby vám též přinesla nový pohled na Irsko a Dublin, Iry a jejich mentalitu, místní životní styl a nejrůznější anomálie… Takže: Have fun :-)
Asi bych měla začít úvodem, tedy otázkou, jak a proč jsem se dostala právě do Irska. Zkouškami potlačený kerouacovský duch se ve mně znovuprobudil začátkem minulého týdne, kdy se mi vylouplo několik volných dní, které byl hřích nevyužít. Protože všechny v mém okolí sužovaly pracovní či studijní povinnosti, zavrhla jsem jakékoliv pobytové a válecí zájezdy. Zlevněné letenky nabízely Oslo, Dublin, Barcelonu, Talin, Manchester, Miláno a různá německá města, když jsem prošla veškeré dostupné termíny, zbyly Miláno a Dublin. Nic proti Itálii, Irsko však po Norsku již dlouho patřilo k mým vysněným lokalitám (zájem o irskou hudbu, neúspěšná snaha jít tam toto léto au-pairovat...).

V pátek mne (mírně nesvou) doprovodil přítel do Holešovic. Abych nemusela od prvních okamžiků utrácet za drahé dublinské potraviny, vybavila jsem se plnou igelitkou pečiva. V tu chvíli jsem ještě netušila, že budu v neděli na dublinském letišti ukusovat housku z Alberta. Až na kontinentální hostelové snídaně, levné banány z Tesca, polévku od Jamesona a rovněž dovezené sušenky mi totiž makovky, dalamánky a pivní rohlíky vydržely až do konce pobytu. Ale vraťme se do Prahy. Teprve cestou na "airport transport" jsem zjistila, že odlétám o hodinu později, než jsem si vsugerovala. Kus nadbytečného času mi pomohl zabít můj milý, který mne vybavoval užitečnými radami (vestu nafukuj až ve vodě; pokud ti nevyjde ubytování, hledej most a podobné) a snažil se dodat klid. Protože se mnou však kvůli nervozitě moc řeči nebylo, druhý express jsem si již ujet nenechala a za chvilku mávala a frčela směr Dejvice, následně Ruzyně.
Na místě ze mne nejistota spadla. Téměř vše zůstalo při starém (majíc na mysli poslední návštěvu letiště v roce 2004), vše se najednou zdálo jednoduché. Zbývající hodinu jsem strávila v kavárně s nekřesťansky drahým cappucinem a Respektem. Následovalo odbavení krosny a přesun k bráně A7. Navrátivši se nervozitu ukončila až radost, že sedím u okénka a vedle mne se nikdo další nerozvaluje. Vzlet, pohled na pražské silnice, Vltavu , Tróju, spoustu vesniček, luk a polí jsem si vyloženě užívala, do toho nám kapitán Králík přes audiovizuální médium (rozumějme televizi) vysvětloval, co dělat v případě nouze a podobně. O soukromou zábavu se starala především pětiletá holčička sedící přede mnou, jež své příbuzné zásobovala zvídavými dotazy typu: "A jakou že má naše letadlo barvu? Černou, že jo?", "Jé, teď se nějak nakláníme, to asi padáme, že?", "A jak ten řidič pozná, kam má letět?" a nakonec: "A mami, může letadlo hořet??". Dvouhodinová cesta strávená listováním erárními časopisy, pozorováním oblaků a ke konci severního moře, Lambay islandu a stále zřetelnější irské krajiny utekla poměrně rychle. Během pomalého najíždění k příslušné bráně jsem si posunula hodinky z půl čtvrté na půl třetí, vyslechla "Welcome to Dublin…" a hrnula se stejně jako ostatní k východu. Poté, co jsem se zdárně shledala se svojí zachovalou, sichrhajskami vyspravenou krosnou a vymotala se z letištního komplexu, následoval úkol číslo jedna - najít správný autobus do centra.
Pokračovaní na Irský deník II
 


Komentáře

1 košiška | 16. září 2008 v 15:52 | Reagovat

Obzvláště zdařilá je fotka Terezky v double-deckeru. Kam se hrabe nějaká Irglová, Dublin chce Holanovou!;)

2 Tereza Holanová | E-mail | Web | 16. září 2008 v 15:59 | Reagovat

heeej, košiška se nám urvala z řetězu:-)

3 ... brother | 16. září 2008 v 18:09 | Reagovat

:D to je dobre, ze jsi nechala nervozitu za sebou... adrenalin ftw ! :) A muze letadlo do Irska horet ? xD

4 Tereza Holanová | E-mail | Web | 16. září 2008 v 18:13 | Reagovat

celou dobu jsem intenzivně hleděla na křídlo a nic :/

5 ... brother | 16. září 2008 v 19:58 | Reagovat

kridlo hledelo i na tebe... dcero draha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama