ahoj a


ahoj ah

Irský deník IV

16. září 2008 v 3:41 | Tereza Holanová |  irská všehochuť
Sobotní tropický Dublin
Zde jsem poznala první ze sedmi spolubydlících, postarší Italku hledající v Dublinu práci. Působila dost uštvaně, při každé příležitosti si chtěla povídat, což mi postupem času lezlo na nervy, poslední den mne navíc prosila, ať si od ní odkoupím nějaké oblečení, že nemá peníze…
Většinu noci jsem poslouchala, kterak se na pokoj trousí třetí, čtvrtá, až osmá spolubydlící, jak chodí po místnosti, čistí si zuby, hrabou se ve skříních, šustí igelitkami, zápasí se zámkem, atd., atd., nedlouho poté, co nastalo vytoužené ticho, zazvonil budík první spolubydlící, pak druhé, pak třetí, vše probíhalo nanovo, až jsem, jako šestá, vstala i já. Po zjištění, že mi někdo šlohl erární ručník, jsem si krosnu se vším nepotřebným nechala zamknout v recepční úschovně zavazadel.
Kontinentální snídaně (nechápajíc význam onoho přívlastku, jelikož v nabídce byly toasty a corn flakes) se konala v hostelové kapli (vcelku kuriózní a svým způsobem impozantní - kaple, v jejímž čele trůní jakýsi obslužný pult a namísto lavic se vyjímají dřevěné stoly) a byla v ceně noclehu, tak jsem se s chutí nadlábla.

Poté mne čekalo druhé kolo poznávání Dublinu a jeho okolí. Sobotní počasí se opravdu vydařilo. Modromodré nebe vydrželo po celý den a slunce pálilo se stejnou intenzitou jako v posledních zářijových letních dnech u nás. Jelikož jsem na Burgh Quay nenašla zastávku, z níž by odjížděl autobus do Dalkey, vesnice, kam jsem se chtěla podívat, rozhodla jsem se pro cílovou destinaci jediného přítomného busu (37), Castleknock village, obec asi hodinu cesty severně do Dublinu. Kromě avizovaného kostela se tu bohužel nic moc nenacházelo, jen desítky na vlas stejných cihlových vilek a několik tradičních předražených irských obchůdků. Zhruba hodinu a půl jsem se marně snažila najít nějakou odbočku do přírody, silničky mne však neúnavně vedly nekonečným labyrintem rodinných domků. Když jsem konečně objevila osamělou cestu vinoucí se do kopce, okamžitě jsem na ni zamířila, motivována krásným výhledem a trochou "pravého Irska". Panorama, které mne čekalo, sice překvapilo, to ano… nicméně, namísto malebné přírodní scenérie jsem shlížela na dálnici směr Belfast. Otráveně jsem tedy zamířila zpátky na double decker.
V Dublinu jsem se rozhodla dohnat kulturní absenci (ve městě se nachází řada museí, především literárních, pochopitelně). Jako první jsem absolvovala prohlídku netradiční expozice Dublinia (často lze vidět název Dvblinia), která kombinací jakéhosi skanzenu, miniatur, musejních exponátů, map, videí, hudební produkce, adt. pojednávala o dějinách irské metropole, zvláště se zaměřila na období, kdy ji obývali Vikingové (návštěvník se dozvěděl řadu podrobností o jejich historii, životním stylu, tradicích, kultuře), dále tu byl středověký Dublin, charakteristika tehdejšího práva, obchodu, vzdělání, módy, řemesel. Nechyběly svědectví a ukázky archeologických průzkumů, které se ve městě uskutečnily v sedmdesátých letech minulého století.
Po vnější prohlídce přilehlého Christ´s Church jsem zamířila na severní břeh do Bow Street. Jak jsem již zmínila, jedno z hlavních specifik Irska - Guinness jsem neokusila. Rozhodla jsem se tedy "alespoň" navštívit Old Jameson Distillery. Během hodinové prohlídky jsme zhlédli krátký film o Jamesonovi, jemuž Irsko vděčí za svoji "vodu života", následovala exkurze palírnou, kde nám sympatická průvodkyně názorně popsala, případně ukázala jednotlivé fáze výroby, vysvětlila rozdíl mezi výrobou (a následnou chutí) irské, skotské (Johny Walker) a americké (Jack Daniels) whisky. V závěru exkurze jsme v baru mohli Jamesona ochutnat. Z prodejny suvenýrů jsem si odnesla několik miniexemplářů Jamesona a k tomu lákavě vypadající pomerančovou whisky marmeládu, najedla se v přilehlé restauraci a pokračovala v poznávání Dublinu. Návštěvu tohoto místa vřele doporučuji!
Všechna další musea měla ten den již bohužel zavřeno, prošla jsem tedy Parnell Street, ILAC centre, což je klasický irský obchoďák (ze známých značek jsem narazila pouze na H & M, Marks and Spencer a Zaru), s trochou bloudění našla Wolftone Square, kde se podle informací průvodce měl konat bleší trh knih, nicméně až na pár romských Irů byl plac liduprázdný. Po nákupu v Tescu jsem tedy pokračovala po severním břehu, okukujíc pro Čechy stále netradiční cihlové domy, nejrůznější sochy, vyzdobené, často ještě zavřené hospody (otevírají většinou po 21. hodině a světe div se, vzhledem k tomu, jakou mají Irové pověst pijáků, zavírají už okolo půlnoci, jen výjimečně čepují déle), nakonec jsem zakotvila v parku na Mountjoy Square, kde jsem si užila čtecí půlhodinku.
Po setmění jsem s nedopitou Tarapacou zakotvila v letním "posezení" na dvorku hostelu, kde jsem zavedla hovor s dívkou, která seděla vedle mne. Vzhledem k tomu, že byla Ruska, mi přišla poněkud komická skutečnost, že jsem "govorily po anglicky". Probraly jsme cestování, politiku a kde co. Pak přisedly dvě postarší, družné a okázale upravené Angličanky, později jsem zjistila, že patří mezi mé spolubydlící, a zábava byla na světě. Konverzovaly jsme se snad o všem, později se k nám s lahví vína přidalo asi osm severoirských černochů, kteří chrlili jeden vtip za druhým. Druhou noc jsem spala jako nemluvně.
Pokračování na: Irský deník V
 


Komentáře

1 brother | 16. září 2008 v 19:21 | Reagovat

Ha.. ja myslel prvne dle foto, ze jsi zamerne vyhledavala ty hlavni komunikacni tepny, abys podala svedectvi o sporadanych irskych transkomunikacich .......... a ono TOTO :-O

Obrazky malebnych vil mi pripominaji notorickou nezapomenutelnou adventurni hru s nazvem "Broken Sword". http://en.wikipedia.org/wiki/Broken_Sword:_The_Shadow_of_the_Templars

(jestli je to profiltrovane tak wikipedia search)

Ad rustina: nejlepsi znat dobre jen jeden cizi jazyk, pak nemas cerny svedomi :-] (vtip)

2 Tereza Holanová | E-mail | Web | 16. září 2008 v 20:05 | Reagovat

jo, to jako kdyz nam ridic cestou na vylet zacal vykladat, ze se Irove planuji prizpusobit (skoro)zbytku Evropy a postupne prejit na jizdu vpravo, ze to bude vyzadovat dostatek organizace, zmen a casu, ze prvni zacnou jezdit autobusy, dodal k tomu radu urednich detailu a pak "I´m just kidding":-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama