ahoj a


ahoj ah

Gdaňská freska na pozadí plechového bubnování

17. prosince 2008 v 11:56 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to


Ta-ratata-ta-ratata…

Bylo jedno město na drsném mořském pobřeží, kde žili Němci s Poláky pohromadě. Ti první se chtěli připojit k Říši, ti druzí pracovali v budově velké pošty, prodávali hračky a snili o emigraci do Anglie.



Plechový bubínek.
Absurdno spojené s realitou. Krutost páchaná tříletýma ručkama. Nadhled a moudrost, s níž dětský hlásek komentuje celé dění. Filosofie kašubské ženy, která všechny a vše přežívá. Pošmourný konec světa, emociální vypětí ve jménu nejistoty. Tato slova nejlépe vystihují "nezfilmovatelný" román Güntera Grasse. Knihu plnou nadčasových symbolů, absurdních a nedořečených příběhů viděných neúprosnýma očima malého Oskara. Knihu, při jejímž čtení si nebudete jisti, zda hrdinovi držet palce v jeho osamělém boji nebo mu přát tutéž bolest, jakou dokáže s nevinnou ironií nevyrostlého bubeníčka působit on.

Zatím co meziválečný Gdaňsk mění svou tvář, zní tu stále více němčiny, objevují se vlajky s hákovými kříži, Oskar si zachovává tvář tříletého pozorovatele. Jednou na vás působí jako bezradný chlapeček, jindy jako nemilosrdný likvidátor, který způsobil smrt strýce, otce i matky.

Ta-ratata-ta-ratata!

Byl jednou chlapec jménem Oskar, který měl dva tatínky. Německého a polského. Vlastně tatínka a strýce. Jednoho si matka vzala za muže, s druhým se scházela. Ve třech letech se tento Oskar rozhodl přestat růst. Odmítl nést zodpovědnost za svůj život, propadat hysterii jako všichni dospělí okolo něj. Ve stejné době dostal plechový bubínek. Bez toho později neudělal ani krok. Nikdo se mu jej neodvážil odebrat. Byli tací, kteří mu bubnování chtěli zakázat. Oskar se pokaždé rozkřičel. Svým řevem dokázal zničit jakékoliv sklo. Občas způsobil velké škody.

Zatím co vojáci rabovali židovské obchody, bombardovali polskou poštu, otec se strojil do uniformy, navlékal pásku s hitlerovským křížem a davy lidí "hajlovaly" na obrněná vozidla, Oskar zůstal ve svém bezstarostném světě. Řídil se jednoduchým pravidlem. Co se mu nelíbilo, zničil. Všude proklouzl. Nacisté jeho bubnování pokládali za neškodné.

Kromě absurdního příběhu Oskara a jeho rodiny v době druhé světové války nechybí erotické, poetické, ani naturalistické scény. Osud židovského prodejce hraček, smrt liliputky, již hrdina miloval, tyto scény nemají daleko k dojemným. Oproti tomu koňská hlava plná mrtvých ryb nebo pološílená matka vyvolávají pocit němého hnusu. Erotické scény šestnáctiletého chlapce v těle tříletého dítěte, zplození malého Kurta, který ve třech letech dostane plechový bubínek, představa, že se celý řetězec bude opakovat, se mísí na pomezí pousmání a dekadentní hrůzy.

Ta-ratata-ta-ratata

Více než dvouhodinový snímek diváka nenechá nesoustředit se. Otevřený konec zřejmě nepřekvapí. Film není ani černý, ani bílý. V epizodě, kdy Oskar s přáteli cestuje po Francii, se na okamžik i nacisté jeví lidsky.

Plechový bubínek vás nutí vnímat, přemýšlet, co je absurdum a co čirá skutečnost, štítit se, domýšlet, smát se inteligentnímu humoru, trnout vstřebávat a uvěřit, že je právem pokládáný za literární monument dvacátého století.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama