ahoj a


ahoj ah

My balance sheet (Terčina rozvaha)

27. prosince 2008 v 18:14 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti

Tak se rok s rokem sešel. Opět Vánoce, opět zkouškové. Stejně jako loni cítím totální nechuť snoubit čas, kdy se má člověk obklopit pohádkami, cukrovím, dárky a svými blízkými, se stohy knih a papírů. Jenže jsem si tak jako před rokem nastrkala všechny testy a zkoušky do prvních dvou lednových týdnů, abych měla měsíc na odpočinek, kulturu, cestování, efektivní výdělečnou činnost a na všechny, které mám ráda a s nimiž se ve "školním roce" nedokáži sejít.


Na rozdíl od minulého roku mne provází pocit vnitřního štěstí, lásky, která mne nabíjí a motivuje. Zatím co minulé Vánoce jsem přijela se značně podlomenou psychikou ze všeho (smrt paní v metru; mé směšné (ne)lásky; hledání své identity; neschopnost jakkoliv soustředěně pracovat), kdy mne držela pouze komunikace se Zviřátkem, letos jsem si dovezla akorát chřipku. Do učení se zdaleka nemusím nutit tak jako loni. Věřím si, vím, na co potřebuji kolik času.

Přestože jsem se touto dobou měla již blížit ku Praze, jsem stále tu. Využívám například pohodlí (nikde jinde nenajdu takový kout jako ten na koberci pod oknem, z jedné strany krytý stolem, z druhé klavírem, v němž přibližně sedm let vstřebávám vědomosti), osvobození od domácích prací, zkrátka možnost plně se oddávat studiu.

Co mne tu drží méně, je pravidelně přicházející nostalgie. Označuji ji za malou třebovskou schizofrenií. Návraty do prostředí, kde jsem prožila patnáct let života, strávila tu okamžiky a psychické stavy, z nichž lze zrekonstruovat celou moji třebovskou etapu, mne vždy nějak dostanou. Jsem-li v Praze, na MT vzpomínám mlhavě, pokud vůbec. V současnosti tam mám jak osobní, pracovní a studijní zázemí, tak útulný domov. Čas v Praze letí ukrutně rychle, každý den využívám od rána do večera, má společenská a kulturní aktivita se s tou gymnasiální nedá srovnat.

A pak se opět ocitnu ve Třebové, ve svém čtyřstěnném království, kde znám každý vzor na zácloně, záhyb na koberci, odřeninu na stole. Nacházím předměty, které jsem zde minule, předminule a nebo loňské léto zapomněla, předměty, které mi přišlo zbytečné tahat do Prahy, takže tu leží nevyužity. Na stole hromada knih ve stejné podobě jako po maturitě a léto poté. Jednotlivé cetky, upomínkové předměty, štosy knih nemám čas přerovnávat, své věci vždy hážu na hromadu do kouta, aby se nevmísily mezi ostatní předměty a já je nezapomněla odvézt.

Nikdo tu s ničím nehýbe. Vše je při starém, pouze utíkají měsíce, všichni stárneme a měníme se. Občas přijedu a dozvím se, že zemřel někdo, koho jsem léta znala. Bojím se, že sem jednou zavítám a zjistím, že je našim o deset let víc, že mě tu kromě té místnůstky a pár dospělých přátel nic nedrží, protože všichni, kvůli nimž se vracím, se stejně jako já rozprchli.

Po každém příjezdu se mi zdá, že jsem tu naposledy byla včera, připadám si, jako bych žila svůj každodenní život a netrávila v mezičase týdny desítkami pražských aktivit. Jenže "včera" bylo před měsícem, "předevčírem" v půli října, k tomu, abych se dopočítala loňských Vánoc, mi stačí obě ruce. Za tento semestr jsem jela domů třikrát.

Můj pokoj zůstává pořád takový, jako když ho obývala osmnáctiletá maturantka s nepřekročenou minulostí a dalekou budoucností. Vždy se na pár dnů do této role vcítím, chovám se, jako že sem patřím a pak mne leká, že o několik desítek kilometrů dál je hlavní město, škola a druhá škola, redakce, práce, naše hnízdečko lásky, Sluníčko, spousta lidí, s nimiž se dá mile a inteligentně popovídat a zasmát. Prostředí, v němž se cítím jako ryba ve vodě a nepochybuji o něm, dokud nevykonám svoji občasnou cestu do místa, kde jsem se narodila.

Téměř pokaždé se s nostalgií dívám na plakáty, které už nejméně pět let hodlám sundat, ale stále to odkládám, protože tvoří vzpomínku, že i já kdysi poslouchala Eminema, Avril nebo Karmu, na štosy už nepoužívaných klavírních not, sbírku želv. Očima brouzdám po částech pokoje, kde jsem si jako malá hrála s barbínama, učila se psát, trávila desítky hodin brnkáním a ještě více koukáním se z okna ve snaze najít správné řešení. Prožívala jsem tu radost, smutek, strach, nejistotu, zlost, samotu, první pubertální lásky, platonické zasnívání se.

V duchu přemýšlím, jak se bude tato místnost likvidovat. Vím, že se tak jednou stane, Až vystudujeme a já, ani bratr už nebudeme potřebovat toto zázemí. Rozhlížím se a napadá mne, co si vezmu, co vyhodím, co komu dám, a vím, že až pak budu přijíždět kamkoliv jinam, tak tato schizofrenie pomine, protože každé nové prostředí bude cizí a nijak se mne nebude dotýkat.
.
Tak zpátky k marketingu…


 


Komentáře

1 Sisao | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 17:45 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení...taky občas takhle uvažuji, ale u mě je to jednodušší (nebo složitější) o to, že jsem roduvěrná Pražačka, takže mi nehrozí ten bezprostřední rozkol mezi domovem ,,tady" a domovem ,,tam". Díky moc za milý komentář k mému blogo-příspěvku. Doufám, že už se příteli daří lépe - u nás, zdá se, nemoc ustupuje, ale já se od včerejška necítím nijak extra. Pracovně tomu říkám ,,teplota 37,3, pomoc, umírám :-)".

Státnice z PEBu dělám skutečně na Hromnice - 2.2. Jako můj přítel a jako (ale teď nevím, zda jsem v tomhle Tvůj vzkaz pochopila :-o) i Tvůj přítel (neznám ho, ale pokud skutečně PEB studuje, velmi mu držím palce). A ty přijmi obdiv za motivaci ke studiu. Mě čekají v lednu jen dvě zkoušky (oproti období 04-07 tzv. těžká pohoda), jenže motivaci k Monetární ekonomii a spletitým grafo-vzorcům v sobě zatím moc nenacházím...snad bude líp. O diplomce nemluvě. O tom, že bych měla za půl roku přestat být studentkou už vůbec ne...Tak tolik mé povzdychnutí :-) a jinak přeju hezký večer i zbylé dny do konce roku.

2 peněží ekonom a bankéř | 28. prosince 2008 v 23:15 | Reagovat

Taky držím palce, Sisao. Z čeho se  učíš? Mně se zatím z nikoho nepodařilo vysomrovat vypracované otázky, takže asi nezbude než si koupit krabici zvýrazňovačů a pustit se do toho (zrovna jsem dočetl horor od Kinga, ale proti Mandelovi to teda byl čajíček:)

3 Terka | E-mail | 28. prosince 2008 v 23:23 | Reagovat

Peněžní ekonom: neboj, brzy se Ti vrátí pevná ruka, která dohlédne, aby všichni v domě studovali :-)

Sisao: také děkuji za dlouhý komentář a upřímný studijní povzdech :-)

ad ten můj elaborát výše, ten rozpor "tady" X "tam" umocňuje to zkouškové, normálně tu čas využívám k vidění se s lidmi, kteří se rozprchli všude, jen ne do Prahy, většinou si naplánuji cestu tak, aby tu zrovna byly nějaké kulturní / společenské akce, zatím co učení je ideální čas pro nevítané přemýšlení, intenzivnější než jindy...

4 Sisao | E-mail | Web | 29. prosince 2008 v 2:16 | Reagovat

Terko, velice se omlouvám předem za lehké diskuzo-zaplevelení - kdyžtak odežeň přítele na můj mail :-)).

PEB traktát

------------

Sisao se ještě neučí z ničeho. Chybí mi ještě zápočet z Mandela (chci jít 9.1.) a Musílek (tuším, že 15.1.), takže to beru jako takovou dílčí přípravu na státnice (i když je mi jasné, že pokud to nedám, jsem víškde :-).

Co se týče otázek - na to, kolik lidí - a to lidí, které znám - to absolvovalo, otázky nevidět. Prošmejdila jsem borce freematroš, borce diskuzi, dělala oči a NIC!!! Asi to bude přesně jak říkáš a budeme nuceni zasednout se zvýrazňovači ke knihám.

Můj plán je projet nebo alespoň otevřít Mandelo-knihu, Musílko-bichli, Veselou-Analýza trhu CP - pokud seženu, Bankovnictví pro bankéře a klienty od Dvořáka (bratru za šest stovek, no nekup to) a do toho mám ještě takovou tu ,,bibli" Peněžní ekonomie a bankovnictví. Na to, že mám na to měsíc, měla bych normálně fungovat a šťourat se v diplomce, to zní přinejmenším nereálně.

A ať zírám na okruhy, jak zírám, nemohu najít otázky týkající se derivátů. Ne, že by mi to vadilo, ale...kdo mi řekne, zda se je mám učit?!

S přítelem jsme měli velkolepý plán, že zlanaříme lidi a skupinově si ty otázky vypracujeme - třeba každý pět otázek. Ale když jsme viděli ten ,,zájem" v okolí, nějak nás to přešlo.

A co ty, jak se plánuješ na ten spektákl připravit?

A odkud jsi, tajemná masko? :-). Já jen, že s kombinací MO/PEB si připadám před státnicemi poněkud...bezradná.

konec PEB traktátu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama