ahoj a


ahoj ah

Litovelsko-Konicko, 1931

18. ledna 2009 v 14:55 | Tereza Holanová |  ze života médií

Pro zápočtovou práci do předmětu Dějiny a současnost masových médií II jsem si vybrala rozbor čtvrtého ročníku týdeníku Litovelsko-Konicko z roku 1931. Všímala jsem si jednak struktury novin jako celku, dále jsem sledovala, jakým tématům se redakce v průběhu roku věnovala a jakým způsobem je zpracovala. Podrobně jsem se zaměřila na úvodníky a rubriku "Z domova a z ciziny", kde jsem se věnovala především zprávám týkajících se hospodářské krize v USA i ostatních státech.


Základní informace o novinách:
  • týdeník Československé strany lidové, vycházel v pátek
  • hlavní redakci měl v Zábřehu, filiálku v Litovli, vydávala jej redakce Severní Morava a Litovelsko-Konicko
  • zodpovědný redaktor František Přerovský, filiální redaktor Arnošt Ohnoutka v Litovli
  • tisk: společné knihtiskárny v Zábřehu
  • cena jednoho čísla: 2.50 Kč, předplatné do konce roku činilo 28 Kč; složenky pro odběratele se vkládaly do čtvrtého čísla
  • noviny mají tři listy, články jsou na straně graficky uspořádány do tří sloupců. Co se týče grafického oddělování článků, není příliš přehledné. Na první straně jsou větší články ohraničeny vodorovnou čárou a krátké zprávy volným řádkem, na dalších stranách začíná každý nový tematický úsek tam, kde předchozí skončil, tedy na novém řádku

Další zajímavosti:
  • v průběhu roku redakce pravidelně upomíná odběratele, kteří dosud nezaplatili předplatné. Děje se tak vysvětlovacím, mírným tónem zdůvodňujícím, že "i redakce má povinnost platit", nechybí ani přísloví: "Přáteli buďme, ale dluhy si plaťme"
  • oznámení a upozornění redakce (psaná kurzívou) se zpravidla objevují na čtvrté stránce, jedná se například o sdělení, že další číslo vyjde výjimečně v jiný den


Obsah novin

V roce 1931 mělo Litovelsko-Konicko tři listy, tedy šest stran, na kterých se objevovaly pravidelné rubriky. Zhruba polovinu prvních dvou sloupců titulní strany zaujímá úvodník, kde redakce promlouvá ke čtenářům a plně využívá jeho funkci, tj. možnost ovlivnit nejvíce lidí. V třetím sloupci má místo rubrika krátkých zpráv "z domova a z ciziny", kde se lze dočíst o aktuálním dění v republice i ve světě. Minimálně polovinu těchto textů tvoří černá kronika. Oběma žánru, úvodníkům i zprávám se níže věnuji podrobněji. Dolní třetinu stránky zaujímá zpravidla další článek zaměřený na politická nebo náboženská témata, která se týkají buď obce nebo společnosti všeobecně. Výjimečně (maximálně jednou měsíčně), je úvodník natolik dlouhý, že je kromě krátkých zpráv jediným textem na titulní straně.

Na straně dvě najdete rubriku Lidový tábor, která zahrnuje například zprávy ze sekretariátu nebo informace o schůzích odborové rady, dále církevní zprávy. Pokud se noviny rozhodnou reagovat na tvrzení jiných periodik, využijí k tomu rubriku Piš pravdu!, která má také místo na této straně. Zbytek druhé a většinu třetí strany zaujímají informace z kraje a rubrika Z Litovle.

Na čtvrté straně se objevují novinky z okolních vesnic (Suchdol, Nemile-Filipov, Hněvkov, Klášterec, Bohutín). Regionální zprávy pokračují i na další straně. Pod nimi lze najít informace o úmrtích za poslední týden. Tato rubrika není přitom nijak výrazně oddělená od předchozího textu.
Zbytek strany pět a strana šest jsou věnovány oznámením všeho druhu (např. včelařského spolku pro Zábřeh a okolí), dotazům čtenářů a především reklamě, která zaujímá nejvíce prostoru. Většina z nich jsou běžné nevelké upoutávky, ne příliš odlišné od těch současných. Výjimečně je celá strana šest věnována jedinému druhu zboží, kterému noviny poskytují takto velký prostor pro prezentaci - Baťovým botám. Taková reklama je většinou ještě nějak tematicky zaměřená (např. obuv pro ženy, obuv pro zemědělce), najdete obrázky i charakteristiku jednotlivých modelů, nechybí ani uvedená cena.

Překvapilo mne, že jsem v novinách nenašla žádné oddělení věnované sportu, přestože se o něm v té době na celostátní úrovni již psalo. Také podle mne chybí nějaká ucelená kulturní rubrika, o jednotlivých společenských událostech se lze dočíst z inzertní rubriky nebo krátkých zpráv z regionu.

Analýza úvodníků

Podrobněji jsem se zaměřila na titulní rubriky tohoto deníku. Jako "otvírák" kupodivu nesloužily aktuální regionální události nebo témata týkající se každodenního praktického života. Redakce publikovala především morální, nábožensko-výchovně laděná témata, kterými se snažila ovlivnit myšlení a rozhodování čtenáře. Noviny tedy už od první a dá se říci základní rubriky postrádají žurnalistickou nestrannost (informativní styl sice poté používají ve zpravodajských rubrikách, vzhledem k délce těchto textů jej však považuji za potlačený). Styl, kterým autoři píší, je spíše publicistický a komentátorský.

Uvedená charakteristika je patrná hned v prvním čísle roku 1931, kde redakce apeluje na kupní rozhodování čtenářů. "Náš lid jest povinen nás podporovati. Náš tisk vykoná jen tehdy svůj úkol, když se rozšíří a bude čten, a také placen… Katolík má odebírati svůj tisk. Jest to příkazem svědomí… Katolík, který neodebírá svého tisku, nejedná dle svědomí… Odebírejte jej dále, čtěte, plaťte, dávejte inseráty, získávejte jí nové odběratele. Nevymlouvejte se, že není peněz. Na zbytečnosti kolikráte peníze jsou! Ty Kč 2.50 měsíčně může každý obětovat!" Kromě toho, že redakce jednotlivce podbízí, aby Litovelsko-Konicko kupovali, tím, že apeluje na jejich katolické svědomí, je odrazuje od podpory konkurence. Označuje ji za "špatný tisk", který zesměšňuje víru, podvrací mravnost, vychvaluje protikřesťanské zvyky.
"… na všem tomto mají spoluvinu ti, kteří takový tisk odebírají, platí a jeho vycházení umožňují."

Jiný úvodník se věnuje rozvratu manželství a rodiny. Tento text mne zaujal z jiného důvodu. Až na odlišný jazyk a styl mi přišel totožný s těmi, které vycházejí v současném tisku, a vyvrátil tak tvrzení, že je krize rodiny novým fenoménem souvisejícím s emancipací žen, technickým pokrokem a dalšími charakteristikami současného stavu společnosti.

Kromě upozornění na zmíněný "trendu" nacházím v článku i další aspekt, a to kritiku Prahy. Podle autorů je v hlavním městě počet rozvedených a rozloučených manželství nejvyšší (rozvodem tu končí každý devátý sňatek) a vinu přičítají "nezdravému vlivu velkoměstského života", kde bují požitkářství a lidé utíkají od křesťanské morálky. Nechybí ani kritika politického systému, který povolil rozluky svazků. Článek končí ponaučením, že čtenáři, katolíci si mají nadále chránit posvátnost svých rodin, utíkat k obrazu sv. Rodiny a prosit Boha o požehnání - a krize rodinného života je nepostihne.

Často se též objevuje "otvírák" zaměřený na propagaci Omladin, tehdejších spolků mládeže. Redakce přesvědčuje, že jedině zde lze nabýt všech důležitých vědomostí a schopností nezbytných pro veřejnou činnost. Jinde zdůrazňuje, že ti, kteří byli během dětství a mládí horlivými členy, dnes zastávají důležitá místa ve vedení obce.

Zajímavý mi přišel též úvodník nazvaný Kde zůstal třídní boj? Více než problematice třídního boje se však novinář věnuje budoucnosti Lidové strany. Informuje o tom, že se v době hospodářské krize myšlenka třídního boje zhroutila, zároveň jsou jeho řádky plné nejistoty, co náš stát (a především Lidovce) v budoucnosti čeká - to podle něj ví přesně pouze Bůh. Ukazuje na houževnatost Lidové strany, která čelí mnoha kritikám, přesto se však statečně drží a má velké ambice. "… čím silnější a čím agilnější, podnikavější bude náš mohutný lidový tábor, tím pevnější je postavení naší republiky…"

V září 1931 se na titulní straně objevuje řada úvodníků a článků zaměřených na volební agitaci (proběhly obecní volby). Prvotní je samozřejmě vyzývání občanů, aby dali hlas straně Lidové, informují o nedostatcích a nekalých činech jiných stran.

Ve všech ostatních titulních textech redakce řeší především náboženskou problematiku, náměty čerpá z různých církevních svátků (Velikonoce), z aktuálních činů a prohlášení papeže. Významné sociální otázky (rozvodovost, činnost mládeže, role vzdělání) nazírá výhradně náboženským a moralizujícím pohledem, podle něhož je základem veškerého sdělení oddaná víra a poslušnost Bohu. Často také vyzvedává význam venkovského života a činnosti různých organizací (Omladina, Orel…). Autoři se pouštějí do kritiky Stalinova komunismu. Nejostřeji zřejmě ve článku Moskva nebo Řím (číslo 35), kde poukazují, že stalinismus usiluje o likvidaci křesťanství (neděle nahrazuje dělnickými svátky, přikazuje rušení svátostného manželství a náhradu civilními). Autoři daný myšlenkový proud označují za "příšeru" a věří v jeho sebezáhubu a sílu křesťanství. Nabádají občany, aby se nenechali zlákat sliby, že komunismus odstraní bídu, apod. "Že bída je, to ví každý, na to nemusí sem jezdit komunističtí řečníci nám to říkat. Ať nám řeknou, jak tu krisi řešit. Své štvanice a řeči ať jdou uplatnit do Ruska, kde jest bída hrozná."

Z domova a z ciziny

Kromě "otvíráků" jsem si všímala krátkých zpráv ze světa, kterým je věnován třetí sloupec na první straně. Sledovala jsem, v jakém rozsahu a zpracování jsou tu uvedeny informace o základních světových událostech. Těch je v této rubrice vždy maximálně polovina, zbytek tvoří především černá kronika věnovaná událostem v Česku i ve světě (titulky typu Strašná smrt dítěte; Přepadení vlky; Strašná smrt alkoholičky; Rozdrcen autem, Záhadné zmizení vesnických krásek; Rozbil spoluhráči židli o hlavu, protože špatně míchal karty; Celé město šlo za rakví hrdinné řeholnice; Bolševické bestie; Najedl se rulíku místo borůvek, Tříleté dítě zapálilo dvě stavení…)

Samotné zprávy nejsou psány stručným sdělovacím stylem, jak jej známe ze současnosti (v podobné rubrice a rozsahu se objevují např. na titulní straně MF Dnes nebo bulvárního Blesku). I u těch nejkratších textů se kromě odpovědí na základní zpravodajské otázky dozvídáme příběh, který je psaný poutavým, hovorovým jazykem. Příklad: Kromě toho, že dvaadvacetiletá dívka minulou neděli v Bohuňovicích uhořela, protože si neopatrně kulmovala vlasy, se čtenář hned v první větě dozví, že se vypravovala na výlet do Samotišek, nechybí ani přívlastky typu "ubohá dívka", "strašlivé popáleniny", atd.

Speciálně jsem se zaměřila na informace o světové hospodářské krizi (HK), od jejíhož vzniku na začátku roku 1931 uběhl rok a tři měsíce. Noviny o ní informují zhruba jednou krátkou zprávou měsíčně

  • 1. číslo - informace, že "i Amerika" pociťuje HK - počet nezaměstnaných roste, obilí nejde na prodej. "protiamerikanismus" se projevuje ve větě: "Amerika dostává tak trest za to, jak Evropu vycucávala za války, a ještě to bude horší"
  • další informace se týká krize oběhu bankovek na území Československa. Zde se píše o velmi malé potřebě peněz a stagnaci podnikání, podle autorů tento nízký stav "nebyl dosud zaznamenán"
  • dále se velmi stručně lze dočíst například o problémech německých bank nebo tuzemců v USA. Obecně noviny vycházejí z "teorie průměrného posluchače", v našem případě vesnického, většinou nevzdělaného člověka a snaží se obsah přizpůsobit jeho potřebám a zájmům, které jsou většinou geograficky omezeny na Litovel a blízké okolí.

Další zprávy, které mne zaujaly

Mimo sledované útvary, tj. úvodníky a krátké zprávy "z domova a ze světa" mne zaujal například článek z 15. čísla, který informuje o plánovaném vytvoření celní unie mezi Německem a Rakouskem. Noviny předpovídají, že se jedná o počátek sjednocení, Anschlussu. Dále se dozvídáme o neklidu v Německu, kde by podle prognóz mohlo dojít až k občanské válce. Rovněž mi přijde zajímavé, že je už roce 1931 zmiňována bezbrannost evropských diplomatů a moment překvapení. Později se toto téma stává jakousi "rubrikou", protože se opakovaně - nepravidelně objevuje na témž místě se stejným titulkem (Rakousko-německá celní unie). Autoři varují před jejím nebezpečím pro Československo, které je jí zcela obklíčeno. Čtenář se dozvídá, že političtí reprezentanti Francie, Anglie a Itálie koncept celní unie odmítli a záležitostí se má zabývat mezinárodní soud v Haagu.

Informace o přijetí filmové verze Remarquovy (psáno Remarkovy) knihy Na západní frontě klid v Rakousku. Film tu stejně jako v Německu zakázali, protože líčí hrůzy války, čímž se staví proti ní. K tomuto tématu se redakce vrací o dva měsíce později, kdy ve stejné rubrice informuje o dalším vývoji událostí - jakmile se film někde v pohraničí objeví, zvědaví Rakušané tam hromadně cestují. Prvně Vídeňáci putovali do Bratislavy, později do kin ve Znojmě a Českých Velenicích. Přestože hranice hlídají četníci, majitelé pohraničních kin se radují se nebývalých příjmů

Zajímává mi rovněž přišla informace o vynálezu neviditelného letadla, které podle Anglických listů sestrojila italská firma Fiat. Neviditelnosti se údajně dosáhlo zvláštním nátěrem. Stroj by měl podle zprávy složit italské armádě v příští válce

Dalším textem, který podle mne stojí za přečtení, je článek Nezaměstnanost (32. číslo), který uvádí rozpory mezi údaji evidovanými úřady práce a skutečným stavem, který se zjistil při sčítání obyvatelstva. Redakce zde apeluje na státní správu a společnost, ta je podle ní nedobře organizovaná. Tvrdí, že jednotlivé probíhající akce (stravovací, mléčná) jsou sice myšleny dobře, ale pro chudé lidi bez práce nemají téměř žádný efekt. Zastává stanovisko, že nárok na práci by měl mít každý a že je stát povinen vylepšit stávající stav.

Stejně jako současná společnost, i noviny téměř 80 let staré řeší problém nepoměru mezi finanční situací "běžného člověka" a politika. Zatím co dnes se o problému vyjadřujeme poněkud sofistikovaně (napadená osoba má více pravomocí požadovat náhradu za způsobenou újmu) a hlídáme si každé slovo, tehdejší tisk o problému psal názorně, jak považoval za přirozené. Pozitivním efektem stylistiky 30. let nepochybně bylo, že sdělení novináře porozuměl i jedinec s podprůměrným vzděláním, zatím co dnes se i "intelektuál" v některých aférách ztrácí a pokud médium k jednotlivé kauze nenabídne rozsáhlý vysvětlující materiál (např. kauza Tlustý a Morava), je poměrně složité pochopit, o co se přesně jedná.

Zaujaly mne například polopatické věty typu:
"Co říkati na poměry, když otec rodiny vydělá týdně 20 až 40 Kč týdně? Lidé se živí brambory a kávou, ba ani na tuto stravu nestačí… tak se vykládá, že ministr Beneš má 700 milionů, Habrman 500 milionů, senátor Stivín 100 milionů Kč jmění. Jaký dojem dělají tyto zprávy na hladovícího člověka, může si každý domysliti… Ačkoliv tato kampaň se vede delší dobu, ministr dr. Beneš mlčí a to je chyba. Tímto svým mlčením dává dr. Beneš divokým pověstem volný průchod. Buďto dr. Beneš 700 milionů nemá a pak ať prohlásí, že je pro něho urážka a že to bude každého stíhat, anebo těch 700 milionů má, ať dokáže, že si jich poctivě vydělal."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama