ahoj a


ahoj ah

Na otočku do Stockholmu III

11. února 2009 v 23:30 | Tereza Holanová |  reporTerka


A než jsme se nadáli, bylo úterý…

Protože nás přílet na Skandinávský poloostrov vyčerpal, opustili jsme loď až v pokročilou dopolední dobu. Přes nábřeží a podél železnice jsme se vydali směr Gamla Stan, ostrov plný památek, křivolakých uliček a obchodů se suvenýry.


Od rána jsme čile fotografovali, s čímž souvisí "ošklivosti", kterým jsme po celý den čelili. Náš nedlouhý pobyt totiž nejvýstižněji charakterizují věty: Najdu funkční baterky? Zvládnu cvaknout fotku, aniž by mi odešel foťák? Atd.



Netušíme, do jaké míry mohl za problémy frišný mráz, do jaké nepřízeň osudu a do jaké nekvalita baterek. Poruchu některého z fotoaparátů jsme vyloučili, protože jsme se s neposlušnou technikou potýkali oba. Maximálně po desáté fotce jsme se vždy vztekali nad ikonkami typu "vyměňte baterie" nebo "baterie vybitá". Tu a tam někomu z nás foťák jednoduše zhasl a chcípl. A bylo jedno, zda jsme je krmili nabitými, čerstvě koupenými nebo opotřebovanými kousky. Pár fotek a "píp, píp, píp". Za vlast, tedy za baterky padlo 100 SEK a byť měly značku Kodak, za chvíli na nás opět křičel zhasnutý display. Částečně pomohla metoda "zahřívání", částečně nekonečná trpělivost fotografů. Postupně byly baterky čím dál tím více rezistentní, až většina z nich odešla úplně. Do poslední chvíle jsme se však snažili zachytit, co se dalo...



Ale zpátky k prohlídce města…

V poledne jsme stihli výměnu hradních stráží a poté oběd, o němž jsem již informovala.



Také jsme navštívili téměř všechny "suvenýrshopy", protože se Terka rozhodla, že si musí za každou cenu odvézt něco švédského na památku.
Vyzkoušela jsem několik pletených čepic, které byly buď nevkusné a nebo nevkusně drahé, a nakonec jsem vzala na milost tu svoji.



Přemýšlela jsem nad sobí utěrkou, sobíma kartama, sobím polštářem, sobím panákem, sobím tričkem a nakonec si odnesla plyšového soba.





Poté jsme se po východním nábřeží vydali na Djurgården, zelený ostrov, jehož název v překladu znamená "obora".



Abychom si užili alespoň trochu kultury a historie, navštívili jsme známé Vasamuseet. Jeho hlavním a takřka jediným exponátem je gigantická, dvaapadesát metrů dlouhá loď Vasa, která se potopila po dvaceti minutách své první plavby. Poté ležela 333 let na dně zálivu. V roce 1961 ji dobrovolníci nechali vytáhnout. Zrestaurovali ji, prozkoumali její pozůstatky (loď se zachovala díky nízkému obsahu soli stockholmských vod a nepřítomností mořských "dřevotočů") a zrekonstruovali profil tehdejší posádky. Výstava mne velmi zaujala. Kromě individuálního prostudování exponátů a různých zmenšenin lodi z různých pater jsme zhlédli anglický historický dokument a absolvovali zajímavou prohlídku s průvodcem.



Po krátkém projití dalších částí ostrova jsme se vrátili na Gamla Stan, kde jsme pokračovali v okukování a focení královského paláce, říšského sněmu, kostelíku, setmělých zákoutí, obchůdků a, jak řekl přítel, "baráku, kde se dávaj Nobelovky".



Pokračování reportáže najdete zde: Třetí díl

 


Komentáře

1 Martin | 12. února 2009 v 19:30 | Reagovat

Takhle ubližovat baterkám ! :-<

Ten plyšovej sob mě připomíná toho kresleného na TV Viva :p

Jinak hezké lodě...... a díky teda za ty fotky, co se vám podařily vzít, pěkné pohledy.

2 vec | Web | 16. února 2009 v 16:10 | Reagovat

Chvíli jsem se rozmýšlel, ale nakonec zaplatil vstupné 95 SEK do Vasa Musset a nelitoval jsem. Je to sice muzeum jediné válečné lodi, ale opravdu úžasné.Prohlédl jsem si to tam a zpátky několikrát, je to uděláno na patra, takže je loď vidět ze všech směrů a úrovní (bohužel na focení trochu přítmí, něco přece jenom na mém blogu najdete).

Jinak je to opravdu jedna z nej-věcí které můžete vidět ve Stockholmu a určitě při první návštěvě neváhejte, teda já nebudu váhat ani při případné další ...

3 Terka | E-mail | Web | 16. února 2009 v 16:26 | Reagovat

Souhlasím s Vašim názorem. Já (píšu asi o dva příspěvky výše) platila studentskou 50 SEK, ale klidně bych dala i víc. Z těch pater byl pohled opravdu impozantní. Co se týče fotek, mně se povedly takové ty klasické "dožluta", přítel si hrál se stativem a nastavováním poťáku a vyšly mu hezky nepřesvícené a přirozené :-) jinak mne kromě filmu a průvodkyně, která byla velmi charizmatická a s nadšením poutavě vykládala, se mi nejvíce líbil průřez lodi (takový ten model) a pak ty "jeskyně" nebo jak to nazvat, kde byly postavy v lidské velikosti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama