ahoj a


ahoj ah

Pak proletí mi hlavou všechny verše světa…

24. března 2009 v 23:30 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti

… napsala jsem loni a přesně věděla, co ten verš znamená. A říkám si, že kdybych místo blogopříspěvku stvořila básničku, bude pro mne mít za rok stejnou vypovídající hodnotu, jak mi dnes bylo, jakou měl den náladu a proč jsem psala.


Leč se mi chce prózovat, takže snad prominete. A na rozdíl od pocitů a obrazů, které by na vás subjektivně čišely z veršů, se dozvíte, že jsem dnes byla v práci totálně neproduktivní, usínala jsem u plytkých nekonečných projevů politiků a kvůli krizovému stavu si dala Kravíka už v poledne.



Pár minut před tím, než vláda dostala padla, jsem se sbalila a odjela si multiplikovat pocit vzdělanosti do Národní knihovny. Po celý den jsem bojovala s teplotou a nachlazenou únavou, nicméně zůstávám optimistická a doufám, že ve čtvrtek si po dlouhých dvou týdnech opět zakrauluji (я надейусь, что я буду плавать кролем). Kromě toho neustále zvažuji, zda se vydat alespoň na půlku ideovky. Ještě jsem na žádné nebyla, podvědomě tuším, že bych měla dělat milion jiné práce, ale zvrhle se mi chce. Tak co myslíte?

Ekonomická žurnalistika je zvláštní, jak jsem vypozorovala. Přestože dnes letí trend "oupenspejsů", ekonomika se úspěšně zvládá izolovat od zbytku redakce. Věkový průměr jejich členů je vyšší než v ostatních rubrikách. Na tiskovkách potkáte z osmdesáti procent chlapy. Přestože mám při četbě novin nejblíže k domácímu, eko se pohybuje kdesi uprostřed, jsem za toto zaměření ráda. Den v práci mi dává mnohem víc, než stejný čas strávený ve škole, která by měla ekonomické vzdělání poskytovat.

A co jsem vlastně dělala celý minulý týden? Kromě konstantní produkce ekonomických článků, uzávěrky Listu, kterou jsem nakonec zvládla s grácií, studia financí podniku, ruské konverzace, pendlování mezi školama, lenošení, nicnedělání, konzumace alkoholu a tak dále jsem měla řadu volnočasových činností.

V pondělí jsem si o polední přestávce odběhla do senátu. Přestože jsem s Jaromírem Štětinou mluvila pouze hodinu a nevyčerpali jsme všechna témata, rozhovor stál za to a moc všem doporučuji Studentský list, který vyjde v pondělí. Tento politik, žurnalista, antikomunista, diplomat, cestovatel, sportovec, prozaik, geolog je velmi zajímavý člověk se svéráznými názory, které opírá o zkušenost. Jeden z mála lidí, kteří jen nemluví, ale i konají.


Jsem šťastná. A naplno jsem pochopila slova. "Ale proč na internet? Já chci dávat najevo to, co cítím, tobě." A opravdově si uvědomila, že nebudu na rozdíl od svých přátel ani nadále dávat na odiv naše fotky odkudkoliv a čehokoliv a zprostředkovávat celá náš vztah. Nejen kvůli ochraně soukromí, ale kvůli nám, protože do našeho světa, nápadů, srandiček a hlavně štěstí nikomu nic není.

V úterý jsem začala den s HSBC Bank, která pro novináře uspořádala snídani. Banka nám, zatím co jsme jedli, zvládla odprezentovat výsledky hospodaření za minulý rok a představit produkty, na které chce nalákat své (movité) zákazníky. Ve středu jsem po delší pauze zavítala na korektury novin. Příjemně jsem pokomunikovala se spoustou lidí, které jsem už nějaký čas neviděla, a občas se i zasmála.

O jednu aktualitu vás však neochudím. Tento týden soupeříme o zajímavé výhry a nezáviděníhodné tresty. V sobotu po půlnoci jsme vyhlásili týden bez citoslovců (zákaz se vztahuje na několik konkrétních výrazů). V současné chvíli "vedu" o devět přeřeků.

Ve čtvrtek jsme se v RTL, ještě rozespalí, pokoušeli o stříhání zvuku. Přestože jsem jako většina spolužáků viděla "stříhací" program (neboli Dalet) poprvé, seznámila jsem se s ním celkem rychle a bezbolestně (nic jsem nerozbila). Na Jazzu jsme konečně překlenuli všeobecný úvod a věnovali se opravdu jen Česku. Už se nemohu dočkat příštího semináře, jehož téma zní Osvobozené divadlo! Později jsem zamířila do kina Mat, kde jsem se spolu s dalšími lisťáky zúčastnila pretestu dokumentu o Egonu Bondym. Jednoduché. Prohlédli jsme si nehotový film, který půjde do kin za několik měsíců, vyplnili dotazník, dostali odměnu a bylo.

Abych nezapomněla. Nechávám si narůst vlasy. Po skoro čtyřech letech ničeho na hlavě se mi zachtělo po změně. Dlouhé kudrlinky asi neočekávejte (a pokud ano, tak mnoho let, protože v pomalosti se mým vlasům vyrovná pouze rychlost ranního vstávání jedné nejmenované osoby), pokrok v mezích zákona snad. Dosavadní bilance? Už dva měsíce jsem nebyla u kadeřnice (respektive ano, ale za účelem zarovnání), po strojkoúčesu ani památky, hrdě se mohu pochlubit, že některé vlasy dosahují až sedmi centimetrů. Tolik teorie. Pokud mě potkáte, budete mít nadále pocit, že jste nic kratšího už dlouho neviděli.



Týden jsme zakončili v pátek v Disku, kde jsme shlédli ještě alternativnější alternu, než jsem myslela, že lze vyplodit. Ale písničky, jedna radost! Po divadle se nás několik přesunulo do hospůdky, kde jsme nad nápojem a štrůdlem proprali vše možné i nemožné.
Sobotní odpoledne jsme s Jarouškem véBé zasvětili přednášce o psychologické interpretaci tarotu. Poté jsme si s tetou, strýcem, řidičem Honzou a jeho rozrůstající se rodinkou popovídali v nedaleké kavárně, kde dávají medoviny zhruba tolik, co ve Třebové tequily, ovšem za dvojnásobnou cenu (už jsem se dlouho nevychloubala, že vás v MT vyjde megatequilopanák na 20-35 Kč ,že ano? :-)).

Včera, tedy v pondělí, jsem se neplánovaně zúčastnila výroční tiskovky Škoda Auto. Užitek pro Terezku? Získala materiál na původní zprávu, elegantně vyřešila problém oběda a odnesla si model Superba Greenline. Večer jsem pak spořádaně korigovala layouty Listu a kromě blbě zeditovaného článku, kde se ve třech krátkých větách objevil třikrát výraz "projekce", fotky Štětiny, jak polévá knihu vínem, u níž stál popisek "S prezidentem Saakašvilim při návštěve gruzínského venkova" mne nerozhodilo vůbec nic.

Dokonce mi všichni pochválili moje hodněrumové kokosové koule. Div se o ně neporvali! :-)


 


Komentáře

1 pavel | Web | 25. března 2009 v 10:49 | Reagovat

zdá se, že tě k delším vlasům vybídl tvůj milý :D

2 Terka | E-mail | 25. března 2009 v 10:57 | Reagovat

nevybídl, neboj :-) říkal mi ´můj skinheade´a milionkrát mi (mnohdy až důrazně) řek, že krátké vlasy mu na mně nevadí

3 pavel | Web | 25. března 2009 v 11:11 | Reagovat

je to dobrej kluk, takovejch je málo: bere tě se všímvšady ... jak se píše sevšímvšady ? :)

4 Terka | E-mail | 25. března 2009 v 11:17 | Reagovat

zvlášť :-D Jojo, je nej... naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mají trochu jiné hodnoty než "xicht". A btw, že má holka krátké vlasy, neznamená, že nemůže být hezká (i když sama jsem značně sebekritická)!

5 pavel | Web | 25. března 2009 v 11:29 | Reagovat

to jsem taky nemyslel, i docela holohlavé jsou hezké a zajímavé a taky vím, že dokonce i u žen platí hlavně jiné hodnoty :)

6 MirekČ | Web | 26. března 2009 v 9:48 | Reagovat

Ale, ale, copak, že by opět ruština? Máš dvě klávesnice?.... :-DDD

7 MirekČ | Web | 26. března 2009 v 9:56 | Reagovat

Dlouhé vasy ti schvaluji. "Mužatky" se mi moc nelíbí, i když "šinetka" Ó_Conorová byla, nebo ještě je moje oblíbená Irská zpěvačka.

8 Terka | E-mail | 26. března 2009 v 16:46 | Reagovat

zvláštní, že dva chlapi/kluci (nejsem si jistá věkem), kteří to tu okomentovali nenašli nic důležitějšího a zajímavějšího než vlasy. Třeba náhoda? Asi osobní zkušenost... Já jsem s krátkými vlasy za dobu, co je mám, velmi spokojená. Nicméně jsem poměrně dynamický člověk, který rád změnu a rád nové věci, tak nevidím důvod, proč po delší době změnit styl, abych si pak po nějaké době delších vlasů zas nechala s radostí ojet hlavu strojkem :-) Mirek: klávesnici mám jednu a stačí mi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama