ahoj a


ahoj ah

Pisanie mam zo všetkého najradšej

11. dubna 2009 v 1:37 | Tereza Holanová |  Terka píše povídky

a to odjakživa.

Když se mi v sedmi letech povedlo zkrotit písmena, začala jsem (do té doby ústně šířené) historky nanášet na papír. Díky mé pořádkumilovné rodině se většina raných děl nedochovala. Svoji první knížku (ručně psanou a nití svázanou) však dodnes mám. S nástupem "teen" věku jsem vytáhla psací stroj a začala smolit dívčí romány.

Většinou jsem vydržela psát pouze do okamžiku, kdy došlo k pohlavnímu styku. Poté jsem story poslala k ledu a záhy se vrhla na další. Několik příběhů jsem však (díky existenci různých soutěží) dokončila. Nejúspěšnější byl ten z osmičky, o olympiádě (jak napovídá název, neerotický), s kterým jsem se protloukla z moravskotřebovské knihovny až na Hrad :-)

Kromě prozaického čehokoliv jsem odmala smolila deníčky. K této formě jsem se vracela po celý život při různých příležitostech. Dnes bloguji. Neminula mne ani móda takzvaných psaníček během vyučování. Psát se dalo s kýmkoliv a o všem. Odjakživa jsem náruživě psala dopisy. S přáteli z celé republiky jsem si jich vyměnila stovky. Pak přišly e-maily, icq, facebook.

V pisatelském repertoáru se mi objevila poezie, ještě před ní se však do mého spektra zájmu dostala žurnalistika. První novinový článek mi vyšel v osmičce. Dneska vím, že ať se budu věnovat čemukoliv, psaní a práce s textem se nehodlám vzdát. A pokud mi má tento koníček sloužit jako obživa, tím lépe.

Při prohrabávání starých rukopisů se mi podařilo vylovit několik úsměvných kousků lecjakého charakteru. Ať vás baví.


září 1995 - dopis zdeptané školačky




květen 2002 - hodina angličtiny

A: Čau, jak se máš? Navaž nějaké téma a začni. Nebo si můžem psát vtipy, jak chceš.
B: Vtipy ne, třeba o klucích? Co Lukáš, vidělas ho teď někdy?
A: Ne, a ty?
B: Já jsem se před dvěma týdny seznámila s fantastickým klukem…
A: A znám ho?
B: Není odtud.
A: Aha. Já sem si včera na informatice psala s pěti klukama. Protože sem napsala, že bych s někým pokecala, a hned mi jich odpovědělo pět. Nevěděla sem, s kým si mám psát první, a jeden chtěl, abychom si psali o sexu a tak, vždyť víš, jaké to je.
B: Bylas už z nějakýho kluka vzrušená? Já jo a hodně, když jsme jeli s Míšánkem na toboganu a ošahával mě na nohách, břiše a zádech.
A: Ještě ne. To ste se potkali v Liberci, jak si byla na tom toboganu?
B: Ne, on tam jel taky.
A: A kdy tam pojedeš zas? Já bych možná jela s tebou
B: Nevím, je to daleko a dost drahý. A co ti tví kluci?
A: Ty z informatiky? Zatím sme si jenom psali, nevím, co bude dál.
B: Hm, tak flirt. Kdybych počítala, s kolika klukama flirtuju, tak nevím, nevím
A: Hm, ale je to skvělý, flirtovat s klukama po chatu.
B: I normálně, když se s něma bavíš přirozeně, kamarádsky, bez toho, abys je balila.
A: Jo, když jedu k babičce, tak se s nima normálně bavím. V sobotu sem měla podle horoskopu láskovej den, ale vůbec nic jsem neprožila
B: Já jsem měla mít taky lásku, ale ten den byl totální propadák. Ale to je fuk, protože jsem ty zážitky měla prostě v jinej den
A: Hm, to máš dobrý. Já možná s jedním budu chodit, ale nevím to jistě
B: Já s nikým chodit nechci, protože se nechci vázat. A když je klukovi osmnáct, tak je vyspělej jako čtrnáctiletá holka, takže mu nevadí, že se s ní cucá bez chození.
A: Hm.


A zpátky do sladkého dětství. Rok 1999 a můj klub Šelmy (pod vlivem Foglara). Zápisky z kroniky, která je s odstupem času poměrně obskurním čtením.




30. 1. 2000, schůzka č. 39

Na sraz jsem přišla jen já. Stavila jsem se pro Oldu, ale jeho taťka mi řekl, že má zápas a přijede až za hodinu. Tak jsem se šla stavit pro Luboše. Ten řekl, že nemůže, protože si jeho rodiče šli koupit plavky a on hlídá nemocného bráchu, který nesmí doma zůstat sám. Vrátila jsem se před barák, kde bydlí Iva a pouštěla si v kaluži lodičky. Pak jsem uviděla Olina, tak jsme byli asi hodinu u nich…




12. 5. 2000, schůzka č. 83

Šli jsme na zámek s veškerou naší výbavou. Poklad měl být zakopán ve východní části. V zadních hradbách jsme našli díru, kterou jsme prolezli. Ocitli jsme se na nádvoří zámku. A zde jsme podzemní chodby objevili! Na první pohled tam byla jen taková malá jeskyňka. Vlezli jsme dovnitř, posvítili si baterkou a uviděli, že se chodby rozvětvují. Rozhodli jsme se, že je prozkoumáme, až nás bude víc.

24. 9. 2000, č. 102


Neznámá osoba v našem domě ukradla čtyři rohožky a hodila je do klece za výtahem. Rozhodli jsme se, že budeme dělat vše pro to, aby se tu dodržovala lidská práva! Prvně jsme požádali souseda, aby ty rohožky vyndal. Pak jsme je osobně vrátili lidem. Kromě toho jsme vyrobili různé popisky na dveře (například "sklep"), ty však během jedné hodiny zmizely. Myslíme si, že to všechno dělá kluk z vedlejšího vchodu. Kromě rohožek ještě polámal květiny a pomíchal květináče. Domovnice nám slíbila, že ho dá do latě. My doufáme, že nám za naši snahu dovolí udělat si ze sušárny klubovnu.


 


Komentáře

1 Medvěd | 11. dubna 2009 v 13:46 | Reagovat

Jo, je to moc fajn. Také jsem prošel podobným vývojem a "poklady" si pro zasmání chráním. Znáš se ale dnes již opravdu dobře, aby jsi mohla svoji vypsanost bezpečně využít k vlivu na myšlení jiných lidí. K tomu je zapotřebí mnohem, mnohem víc. Nic ve zlém, Terezko.

2 Terka | 11. dubna 2009 v 13:55 | Reagovat

Super článek... !! Moc pěkně napsaný a.. musí být asi příjemné takhle se vrátit ke svým starým "pracím" :)

3 Terka | 11. dubna 2009 v 13:59 | Reagovat

Já vím medvěde... zkušenost, nadhled, možnost porovnávat z více úhlů. Žurna je proces celoživotního učení a poznávání, při kterém člověk (pokud tak nechce) nikdy neustrne na konečném bodě a nezíská pocit, že celou svoji práci zná a rozumí jí. A já jsem na začátku a zkouším. Navíc, v diskusích nad mými prozatimními výtvory se spoustu věcí dozvím! Na sobě mám stále co poznávat a zjišťovat i na lidech okolo.

4 Terka hol. | 11. dubna 2009 v 14:00 | Reagovat

čau Terko, dík :-) Tak já se teď podepíšu jinak, aby tu nebylo přeterkováno

5 Medvěd | 11. dubna 2009 v 14:18 | Reagovat

Jdeš na to dobře. Tak ať Ti to vydrží. Ve 40 můžeš být hvězdou světové žurnalistiky. Hlavně nešlápni na minu. :o)

6 Cassidy | Web | 12. dubna 2009 v 9:56 | Reagovat

To je, ale náhodou moc pěkný, že jsi si to takhle zachovala. Je hezký se takhle prohrabovat dětstvím.

7 Lenjulenka | 15. dubna 2009 v 20:55 | Reagovat

Super!! Moc jsem se pobavila a zavzpomínala na vlastní telecí léta, kdy jsme s kamarády zakládali tajné spolky, chatovali na informatice a tak vůbec... Já mám doma určitě spoustu ze svých "raných prací" někde zahrabanou - asi bych se taky pobavila.
Mimochodem mezi úsměvné rodinné historky patří má první slohová prácička (či spíše věta) na téma Moje maminka: "Moje maminka je milá, hodná a ráda spí."

8 Antarra | Web | 16. dubna 2009 v 18:16 | Reagovat

Heh...taky jsem psávala. Deník, povídky.  Když vytáhnu co jsem na ZŠ sesmolila, tak je mi buď veliká hanba (deníček), nebo jsem docela příjemně překvapená ( nedokončené povídky)

9 Terka | E-mail | 16. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

já toho jako malá napsala poměrně hodně (dopisy, povídky) a díky pořádkumilovným zásahům zbytku rodiny se tato raná díla nedochovala, což mne mrzí. Kroniky, deníčky, dopisy (ať už skutečné nebo ty školní), to všechno má pro mne veelikou hodnotu :-)

10 marko | 5. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

super blog, fakt som sa pobavil, len tak dalej :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama