ahoj a


ahoj ah

Pragmatika dvou Krylových textů, část V.

30. dubna 2009 v 23:31 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla


Demonstrativum Kryl použil ve spojení Toť důvod zažádat si znovu o politický azyl, kde můžeme "toť" chápat jako zkratku pro slova "to je". Výrazem "toť" Kryl odkazuje na život bez svobody slova, který zmiňuje v předchozím verši.

Indexy "já, ty, zde, teď" v Timurovi v této podobě nenajdeme, vynechané indexy lze naopak vnímat téměř v každém verši, protože se text opět vztahuje k aktuální, bezprostřední situaci v zemi.

Adverbium "teď" je vynecháno například ve spojeních Lid slaví nové svaté, Vlastenci pijí pivo z holby, Má nové dresy státní garda, Čpí z velkých širých rodných Lánů půjčená identita, Sní novináři o korytě, Prý není doba na legraci, atd.


Prostorovou, konkrétně dimenzionální deixi najdeme ve spojení Malý Černý vzadu. Důležité je vědět, vzhledem ke komu je referovaná osoba vzadu. Jak jsem již uvedla dříve, buď můžeme výraz vnímat z hlediska kritika Černého, který stojí na pozadí tehdejší vlády, nebo biskupa Malého, který se stáhl do ústraní politického života. Dimenzionální deixi představují i verše Vpravo mozek, vlevo ruce, které vyjadřují prostorovou orientaci částí těla. Mozek je synekdocha vzdělané a inteligentní vrstvy, která řídí zemi, ruce zastupují pracující třídu. Pravá a levá strana vyjadřují politické smýšlení.


Časovou deixi jsem našla ve spojení Pod lustrem je šero. Deiktickým výrazem je v tomto případě sloveso "je". V české mluvě se často setkáme s jeho synonymem "pod svícnem je největší tma". Kryl chce sdělit, že největší zločiny se dějí veřejnosti na očích, že není třeba nic skrývat a zatajovat. Pravděpodobně tak upozorňuje na selhání tehdejší legislativy i exekutivy, které dostatečně nepotrestaly bývalé zločince a namísto toho jim poskytly prostor na významných společenských postech. Vinu zřejmě nesou i žurnalisté, kteří na tyto skutečnosti neupozorňovali dostatečně a spíše propadali servilitě. Stejně tak autor kritizuje pasivitu společnosti, která se nechala ukolébat vyhranou revolucí. Vadí mu, že se dějí krádeže a lidé mlčí. Za další časovou deixi můžeme považovat verš Že je hlavní smlčet, že imperativ mravní umírá na úbytě. Slovesem "je" popisuje aktuální stav společnosti, zároveň lze tomuto tvrzení přisoudit dlouhodobější platnost, protože prakticky totéž si myslel o předchozím režimu. Rozdíl je v tom, že tehdy byli lidé podle jeho názoru aktivnější a vnímavější. Podobně můžeme vnímat spojení Prý není doba na legraci.


Na rozdíl od Bratříčka se v díle Timur a jeho parta nesetkáme s personální deixí. V první básni Kryl zakomponoval do textu i sebe, pokud neoslovuje bratříčka, píše převážně v první osobě plurálu (my). Text z devadesátých let napsal takřka celý v třetí osobě plurálu (oni). Odstup, který si tu básník udržuje, posiluje neosobní a kritický tón. Kryl se jednoznačně staví do role pozorovatele, který stojí mimo skupinu "účastníků děje".

Oproti tomu se tu objevuje sociální deixe, a to ve smyslu vyjadřování či nevyjadřování přirozeného rodu. Zatím co novináře a vlastence Kryl chápe neutrálně (do této skupiny řadí muže i ženy), u slova nevolička dochází k přechýlení, aby bylo jasné, že se jedná o pojmenování osoby ženského rodu. Naopak, slovo ministr používá v mužském rodě, politiku tedy zřejmě považoval za mužskou záležitost. Slovo lid je obecné jméno a představuje substantivum rodově vespolné.

Stejně jako v první básni, i zde autor využívá deixi textovou. Ve verších Vlastenci pijí pivo z holby, neb pomohla jim vyhrát volby zastupuje pronominum "jim" vlastence. Dalším příkladem jsou spojení Sní novináři o korytě a (oni) okusují pero nebo Jiní už hrabou rovni strace, vědouce…, kde neodkazujeme pomocí vyjádřeného nebo nevyjádřeného zájmena, ale využíváme k tomu přechodník s koncouvkou "ouce". Ta vyjadřuje přítomnost a třetí osobu plurálu.



Tento termín znamená v nelingvistické oblasti předpoklad. V logicko-sémantickém chápání musí obsahová složka existovat, aby byl predikát tomuto objektu nebo subjektu přisouditelný.[1] Tuto definici můžeme vysvětlit na příkladu z učebnice Milady Hirschové, která uvádí problematiku na větě "Sokrates není nemocen". Referentem je zřejmě řecký filosof, který roku 399 před Kristem zemřel. Toto tvrzení je tedy sice nepravdivé, ale zároveň v daném kontextu postrádá smysl.

Jedním z druhů předpokladu je presumpozice z dynamické sémantiky. Platí pro ni, že spojuje větu nebo její část s kontextem.[2] V básni Bratříčku můžeme takový příklad najít ve spojení To jsou jen vojáci. Přijeli v hranatých… V druhé větě je zřejmé, že pojednává o vojácích (lze to vyčíst z rodového tvaru predikátového výrazu). Podobně u veršů Nauč se písničku, není tak složitá. Koncovka "á" vyjadřuje, že se sloveso v druhé větě vztahuje ke slovu písnička.



[1] Hirschová Milada: Pragmatika v češtině, str. 85

[2] Hirschová Milada: Pragmatika v češtině, str. 86
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama