ahoj a


ahoj ah

Byl Brutus vrah a nebo oběť?

21. května 2009 v 22:33 | Tereza Holanová |  prkna, která znamenají divadlo

"I ty Brute?" Tuto větu údajně vyřkl Julius Caesar, když mu přítel zasadil smrtelnou ránu. Metafora se používá dodnes. Znamená údiv nad nečekanou zradou. Říkáme tak přátelům, kteří se k nám zachovali podle a zákeřně. Po zhlédnutí inscenace Strašnického divadla vám však vraha bude líto.


Noční scénou přechází utrápený muž. Nestojí o další návštěvy, přeje si pozbýt svůj vliv i moudrost. Nemá potřebu něco měnit, trestat a zabíjet. Zároveň však cítí odpovědnost vůči těm, kteří v něj věří. Ať je to naivní sluha nebo vychytralý Gaius Cassius. Nemá sílu odporovat všem, kteří po něm žádají, aby pozvedl upadající Řím.

Uzavírá se do sebe, svoji ženu zle odhání. "Prosím, pověz mi, z čeho jsi tak nešťastný? Jsi nemocný? Tak proč se procházíš rozhalený a do plic vdechuješ škodlivé páry? Když jsi nemocný, tak proč utíkáš z prohřáté postele do noci prosycené nákazou ? Aby sis přitížil? Ne, Brute, ne! Tvá nemoc ukrývá se v tvojí mysli," prosí jej Portie o vysvětlení. Stal se Brutus nástrojem lidí, kteří se chtěli zbavit Caesara, nebo uvěřil myšlence, že koná pro dobro Říma? Měli ti, kteří se rozhodli Caesarovu smrt pomstít, pouze šlechetný cíl nebo toužili po osobním vyúčtování? Odpověď musí divák najít sám.

U Shakespearova Julia Caesara, který se v Česku hraje po čtyřiceti letech, si s černobílým výkladem historie nevystačíte. Hra nabízí pohled z druhé strany, odhaluje povahové rysy postav, nutí vás přemýšlet jejich způsobem. Brutus nebyl vrah ani oběť. Stejně tak neplatí, že Cassius se choval pouze úkladně, Caesar pyšně, Antonius falešně, Octavius bezohledně. Každý z nich řeší lásku a závist, má svůj strach, lidskost a svědomí. V každém se skrývá bojovník a Říman.

Hra je bohatá na psychologické momenty i historické motivy. Nechybí ani paralely s dneškem, protože se režisérka Eva Bergerová rozhodla pojmout svého Caesara jako nadčasové sdělení. Namísto vznešených mužů s tunikou a vavřínovým věncem se po scéně prohánějí uspěchaní byznysmeni v kvádru. Děj se odehrává svižně, dialogy vám namísto filosofických debat připomínají pracovní jednání. Několik scén působí nečekaně humorně a přestože se okolo vás odehrává tragédie, zasmějete se.

Kromě Jana Novotného, který propůjčil lidskou tvář Brutovi, předvedli kvalitní výkon i ostatní herci. Mají-li řečnit, promění publikum v Římany a vyzývají je k uctívání památky milovaného Caesara. Pokud je třeba válčit, ocitnete se uprostřed bojiště, kde vám ze všech stran hrozí smrt. A ve chvíli, kdy Brutus vyhání starostlivou ženu, poznáte tíhu samoty a budete jí chtít říct za něj: "Jak rád bych to břímě předal někomu jinému, jak rád bych ti všechno řekl."


zdroj obrázku: stránky Strašnického divadla
 


Komentáře

1 pavel | Web | 22. května 2009 v 1:19 | Reagovat

každý má ve své blízkosti nějakého Bruta :-)

2 Qlarinka | Web | 22. května 2009 v 1:35 | Reagovat

hned bych se šla podívat :-)

3 AA | Web | 22. května 2009 v 17:37 | Reagovat

ach, ja bych sla do divadla,... a to vedle jednoho, moravskeho v olomouci, bydlim, no neni to ostuda? Jeste jsem tam nebyla... pominu-li dve sva vystoupeni na tamnich prknech, ktera znamenaji svet...

4 Terka | E-mail | 23. května 2009 v 17:01 | Reagovat

jojo, bylo to zajímavé :-) Navykla jsem si teď na Disk, činohru a různé alternativní vymyšlenosti, tak mě (byť také vcelku moderní) klasika potěšila :-) AA: Moravské divadlo znám, jako malá jsem tam jezdívala (od Třebové je Olmik nedaleko)... cos tam vystupovala?

5 Eva Bergerová | E-mail | Web | 23. března 2010 v 21:02 | Reagovat

Moc hezká recenze. Takhle jsme to chtěli. :-) Nic není černobílé. Eva

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama