ahoj a


ahoj ah

Vítejte v KLDR!

4. května 2009 v 23:39 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to



Máte šedesát tisíc a nevíte, co s nimi? Co takhle poznávací zájezd do Korejské lidové demokratické republiky? Po zhlédnutí snímku Lindy Jablonské si dokážete představit, co vás tu čeká.


Většině českých návštěvníků kin dokument Vítejte v KLDR! uniká. Korea má přitom k publiku mnohem blíž než populární filmy "ze života". Proč se divák během devadesáti minut ani nepohne a navzdory tomu, že je zvuk místy nesrozumitelný, napjatě očekává, co se bude dít dál? Především proto, že sleduje příběh, o kterém ví, že se skutečně stal.

Hlavní postavy nejsou herci s naučenými dialogy, ale skuteční turisté, kteří si zájezd vybrali a zaplatili, nyní však nevědí, co od něj čekat a jaký dojem si z něj odvézt. Nemluví plynule, naopak, často koktají, řadí myšlenky za pochodu, plácají nelogické, ale spontánní věty. Občas nestojí o společnost, jindy jsou nadšení, snaží se pózovat, smějí se nebo mluví o nejistotě.

Téměř nikdo nedokáže racionálně vysvětlit, proč si zvolil právě cestu, která má jasně stanovená pravidla. Důvodů, proč se vydat do země, kde se nesmíte pohybovat bez dozoru a komunikovat s místními, existuje mnoho. Snaha připomenout si vlastní minulost? Zažít diktátorský režim na vlastní kůži? Vžít se do role turisty, který nesmí nic podniknout svévolně, protože se za sochami, domy či stromy nenápadně procházejí ozbrojení "hlídači"? Někteří pojali zájezd jako výlet do historie, jiní jako poznávací cestu na místo, kde nikdo jiný ze sousedů nebyl.

Navzdory přísným omezením se turisté cítí podvedeně, protože vše probíhá v klidu. "Stěžují" si, že čekali větší drama, opravdovější peklo. Navzdory přísným zákazům nakonec mohou fotografovat i pořizovat videa. Oko a objektiv turisty stejně nedohlédnou dále, než země povolí. Severokorejci, s nimiž přijdou do styku, se chovají velmi mile. Vyzařuje z nich spokojenost a ctižádost.

Kromě reportážních a humorných scén nechybí ani hrůzné a dojemné momenty. Ten stěžejní, s kterým od začátku počítá turista i divák, v sobě nese bezmoc, ponížení, pokoru a nepochopitelnou úctu. Každá "delegace" musí předstoupit před velkolepou sochu diktátora Kim Ir-Sena. A tomu se poklonit. Jakýkoliv projev neúcty je trestán. Za turistu nese před vyššími orgány zodpovědnost průvodce.

Byť je to většině účastníků proti mysli, všichni nakonec hlavu skloní. Na okamžik zamíří k zemi i kamera, vedoucí skupiny položí před monument kytici a poznávací cesta může pokračovat. Komu tento zážitek nestačil, ten si koupí červenou květinu pojmenovanou po vůdci.

Kromě oficiální poklony čeká českou skupinu i řada dalších atrakcí s více či méně prorežimním podtextem. Z pchjongjangské knihovny odvelí průvodce Čechy poté, co zavedou řeč s tamními studenty. Pohlídka Muzea armády reprezentuje boj proti západnímu imperialismu. Nechybí ani výlet do demilitarizované zóny na hranicích s Jižní Koreou, průjezd osiřelými pustinami, kde ženy nosí koše na hlavě, či procházka vylidněnými severokorejskými ulicemi. Obyčejní lidé tam kvůli zájezdu nemohou. I divák v kině, který se vžije do role turisty, si připadá jako vězeň skleněné bubliny. Vše má na dosah, ale okolní zvuky k němu nedoléhají a nikdo se nedostane za bariéru. Hlavní město působí prázdně, zapomenutě a zaprášeně. Vzduch se ani nehne. Všude se tyčí šedivé stalinistické krychle o stovkách oken a těmto stavbám vévodí panoráma korejské civilizace. Věž s rudým ohněm a sousoší tří postav, z nichž každá drží jeden předmět. Kladivo, srp a pero.

Volné večery tráví Češi většinou společně, na některém z hotelových pokojů. Zde vyprazdňují láhev slivovice, dělí se o své dojmy, hledají štěnice a nechápou proč je podlaha pod kobercem vystlaná stránkami ze školních sešitů.


Nejsmutnější scénou filmu je loučení se Severokorejci, kteří zájezd po celou dobu provázeli. Většina Čechů se tváří zaraženě a nejistě, snad cítí nevděk. Někteří pláčí, protože "my odjíždíme a oni tu zůstávají".


Foto: Brněnský deník
 


Komentáře

1 Medvěd | 5. května 2009 v 6:41 | Reagovat

Dobře, že jsi to viděla.

2 AA | 5. května 2009 v 16:58 | Reagovat

hmm, slysela jsem o tom, ale nevidela, hodnotit nemohu...

stejne nejlepsi je tam odjet a zjistit na vlastni kuzi :)

3 AA | 5. května 2009 v 16:59 | Reagovat

jenom me desi, ze to byl "poznavaci" zajezd...poznavaci zajezdy zpravidla neukazuji skutecnost ... ma zkusenost z Kuby je uplne jina, nez zkusenost lidi, co tam byli na poznavacce... stejne tak jine zeme...

4 Marrak | Web | 5. května 2009 v 19:15 | Reagovat

Hodne dobry film  ;-)

5 Terka | E-mail | 5. května 2009 v 23:10 | Reagovat

Souhlasím, moc se mi Korea líbila. Doufám, že ji co nejdříve dostanu do svého počítače a budu moct zážitek z filmu znovuprožít :-)
AA: souhlas :-) Jinak, kámoška na Kubě byla také na vlastní pěst a měla zajímavé postřehy z každodenního života :-)
Otázkou je, jak moc se dá odjet rekreovat "jen tak" do KLDR

6 pavel | Web | 11. května 2009 v 19:15 | Reagovat

ten film bych sice rád viděl, ale podobnou cestu už mám za sebou... v Rusku autem až do Arménie s maršutným listem a není mi dodnes těch peněz líto, protože mám co vyprávět dětem, kteří to pravděpodobně nikdy nezažijí  :-D

7 Terka | E-mail | 11. května 2009 v 22:25 | Reagovat

Rusko mě taky láká... co se cestování  apoznávání spoelčnosti týče, tak mnohem víc než nějaký usa

8 mstajer | Web | 19. května 2009 v 12:14 | Reagovat

To bude zřejmě větší horor, než na jaký je konzumní divák zvyklý. Kolik sci-fi autorů se pokoušelo vykreslit takovou podivnou neurčitou atmosféru. Tenhle film by mě zajímal.

9 Terka | E-mail | 19. května 2009 v 21:28 | Reagovat

Někdy je realita nejlepší sci-fi... A určitě směrem na východ :-)

10 AA | Web | 24. května 2009 v 21:57 | Reagovat

nerada bych zkazila některým jedincům představy o tom svkělé západě :))) ale takové JůEsEj, to je teprve země tisíců divů a překvapení... a nejen těch pozitivních :D ...spíš naopak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama