ahoj a


ahoj ah

Poetické směšné lásky aneb Hledám tě po icq.

8. června 2009 v 23:30 | Tereza Holanová |  střípky každodennosti

Chytla mě vzpomínací nálada. Nedávno mi došlo, že už mám více než dva roky od maturity. A že právě ony dva roky pro mne byly největší školou života.


Připadá mi jako včera, když jsem v horkých červnových dnech pendlovala mezi Prahou a Třebovou. Oťukávala jsem se s hlavním městem, zkoušela přijímačky, na které jsem se navzdory velkolepým plánům nijak nepřipravovala. Maturita, loučení s kamarády, zdravotní stav a tehdejší citové rozpoložení mne naprosto vyčerpaly.

Spadneš sama, abych ti neublížil.
- Neumím padat
Mohli bychom se líbat a zůstat přitom kamarádi? Mám tě rád jako kamarádku... asi se do tebe nemohu zamilovat. A je mi to líto:-(

Rezignovaně jsem si řekla, že si alespoň udělám výlet do Prahy (táhla mne jako magnet). A přemýšlela, jak se změní můj život, až se ze mne stane Matfyzačka.

Jenže jsem se dostala všude. U dvou škol jsem se musela rozhodovat již při postupu do druhého kola. U dvou se konalo ve stejný den, třetí se mi křížilo s písemnými na ekonomku. Nakonec zbyly tři. Každý do mne hustil něco jiného. Jedni, že je žurna zbytečná a psát se dá bez problému i bez ní. Lidé, kteří tam studovali, mne přesvědčovali, že je to škola snů. Další mi říkali, že bych byla blázen, kdybych tam nešla. Že je to prestižní škola, kam se dostane jeden z deseti. A že ekonomů je spousta a co s nimi. Rozhodla jsem se pro ekonomku. A dál si užívala léto… Tedy, užívala…

Mrzí mě, žes kvůli mně včera plakala a byla nešťastná.
Ještě k té sobotě… Bylo mi jasný, že víš, že jsem zas u ní. V jednu chvíli jsem prostě hodil mobil do tašky a nepřemýšlel o tom…
Ty jsi báječný človíček. A ten, kdo umí uvařit svíčkovou, zas nedokáže napsat tak krásnou básničku, neumí hrát na klavír a milion dalších věcí, které dělají Terezku Terezkou.

Zdálo se, že to po onom roce a půl nerozdýchám, ale přežila jsem. Stálo mne to týden sebezpytování v chorvatských vodách. Jsem ráda, jak se věci udály. Za některé kroky ve svém životě bych si namlátila, ale ničeho nelituji. Vše má svůj smysl… Kdyby bylo cokoliv jinak, nebyla bych dnes právě tady.

Od svého druhého vkročení na ekonomku (zápis) jsem žila nutkavým pocitem, že tato škola byla omyl. Že přece nemohu další roky trávit v prostředí kachlíkových stěn, aul, kde si člověk připadá jako na operačním sále, v davu cizích a nepřístupných lidí. Tehdy, po nejdelším létu, jsem neměla sílu bojovat. Ta se našla až po prvním týdnu vysokoškolského života. Co chvíli se mi hrnuly slzy do očí kvůli žurně, na kterou jsem se vykašlala kvůli "tomuhle", připadala jsem si jako největší looser, který právě zjistil, že nikam nepatří.

Jsem vděčná za to, jaký panuje na žurně binec. Když čekám hodiny zbytečně na zkoušku, nemám možnost najít nikoho, kdo by mi chtěl vést bakuli a podobně, tak sice nadávám. Ale kam jinam by mne vzali týden po zahájení výuky, aniž bych se dostavila na zápis, aniž bych se obtěžovala jít na imatrikulaci, aniž bych kdysi dávno potvrdila, že ke studiu nastoupím. Zápis proběhl na studijním, nafasovala jsem index, druhého ISICa a "per se"! Děkuji Katce, že mne podpořila v tom, abych tuto školu zkusila a odpovídala mi na nekonečné množství donekonečnaseopakujících otázek.

Postupně jsem zjistila, že bez problému zvládám i mimoškolní aktivity. Divadlo, psaní, Studentský list, procházky po Praze a navazování kontaktů s nihilistickými zubaři.

Terezko, já na Tebe přes den hodně myslím a těším se, že se tady potkáme.
Co děláš v pátek?
A budeš mít čas na mě?
Nejradši bych, aby mně všichni dali pokoj a nic po mně nechtěli a nechali mě bejt.
Přeju Ti abys byla šťastná Terezko. Zasloužíš si to.
Ve mně je takové prázdno… a vůbec nevím, proč tady jsem.
Ve skutečnosti tu hořkost nechci, ale mám ji v sobě tak zažranou, až to bolí, jako bych se chtěl pomstít ostatním za to, že se nedeptaj tak jako já uvnitř.
Asi jsem v životě nikdy nikoho nemiloval.

Jeho znechucení ze světa a cesta do Iránu byly důležitější než já, takže jsem zůstala sama se svým prvním zkouškovým. Vlastně ne úplně sama. Nakonec budu navždy ráda, že jsem z ekonomky neodešla. Poznala jsem tu několik dobrých přátel.

Poodhalila jsi první nedokonalost ... Mám tě ještě radši.
- Prchám do zvířecího světa
Prchej ... čeká tam na tebe zviřátko
Ježečku, vyrazíme někam, až budeš v Praze?
A půjdem pak ven? Blbnout?
Kdy přijedeš?
Je mi smutno ... rád s tebou chodím po Praze a povídám si.



A pak spousta zpráv, které se mi z historie icq ztratily. Nápad, že spolu napíšeme recenzi na čokoládu. Žádné lichotky jsme si nepsali. Nanejvýš jsme se dohádali, když se volil prezident. Plány, jak vyrazíme na sever, budeme zpívat, protože nám to oběma náramně jde, a domácí kamerou natočíme movie Twice. Chápete, ne?


O čokoládě nepíšeme, zato jí sníme za tři. Na výlety chodíme, na severu jsme už byli. A než si vytvářet umělé světy, raději vychutnáváme ten skutečný, náš.

I když mám stále větší slabost pro transfokátory. Jsem přece na žurně.
 


Komentáře

1 Qlarinka | Web | 9. června 2009 v 11:19 | Reagovat

:-)

2 Tereza Č. | 9. června 2009 v 13:20 | Reagovat

Moc hezké, Terezko! Skoro bych tam našla společné rysy.

3 AA | Web | 9. června 2009 v 16:05 | Reagovat

historii zpráv z ICQ jsem taky smazala :) v rámci preventivních opatření, mám tendence se v minulosti moc nimrat, a to neni dobre... měním úhel pohledu :) (myslím, že jsem tím uhodila hřebíček na hlavičku, když jsem si v noci povzdechla, v současnosti, řeším minulé prblémy své budoucnosti)... neb stale lituji sveho rozhodnuti NEJIT na medicinu, prestoze me tam vzali (ale ne na tu vojenskou, no...kvuli ocim), a sedet na dvou zidlich (ale ono se mi to neztraci :)), a stale koketuji s myslenkou, ze se na ni zapisu, i ve triceti,. neb nikdy neni pozde :) - vzdycky delam presny opak toho, co bych chtela delat, nebo co bych si prala... halt, tak to pise zivot sam :)...

jinak, fotka mi dost zamotala hlavu, napřed jsem si myslela, že je to sada ciiiivek nitiiii, a ono NE :D ony to nohy ...

4 Terka | E-mail | 9. června 2009 v 19:20 | Reagovat

:-) já abych upřesnila, historii jsem nesmazala. Asi třikrát jsem udělala to, že jsem nějakého uživatele z icq vymazala úplně. Když jsem některého z nich (poté, co vzájemné sympatie a nesympatie vychladly) autorizovala zpět, tak tam ta historie stejně zůstala. Zmizela mi jediné, zrovna ta, kterou by mne celkem bavilo číst :-) Ale příteli zůstala, hurá! :-)

5 AA | Web | 9. června 2009 v 20:23 | Reagovat

já smazala jak historii, tak uživatele...ale jen z ICQ... ono totiž sejde z očí sejde z mysli...no, to nefunguje, spíš, co oči nevidí, to srdce nebolí (ať jsem správná teta Kateřina :))

6 Martin | 10. června 2009 v 15:48 | Reagovat

:) Historie IM programů je vzácná.. například já si zachovávám obrovskou více než dvouletou historii konverzace s jistým "balamutem" (neberte jako urážku, vážím si ho, je to jen kódové označení), která je nekonečnou studnicí všeho, co jsem kdy zjistil, našel nebo se dozvěděl :))....... a za to musím pochválit program Miranda s jejím history pluginem...

Btw neslíbila jsi mně po maturitě, že začneš 10-fingers typing ? :D

7 Martin | 10. června 2009 v 16:13 | Reagovat

Vzpomněl jsem si na tenhle starší ICQ song od Tata Bojs, cca od casu 2:30 http://www.youtube.com/watch?v=O3OwKZpeviQ

8 Terka | E-mail | 10. června 2009 v 16:16 | Reagovat

jo, název jsem de facto použila, jenom česky :-) Taky jsem si na tu písničku vzpomněla...

deset prstů... za týden, po zkouškách :-) Ale jak se teď tím psaním živím a celý dny datluju, tak jsem už téměř na osmi a občas se mi daří držet každou ruku v té polovině, kde by měla být  [:tired:]

9 Cassidy | Web | 11. června 2009 v 16:50 | Reagovat

To si hrozně hezky napsala.  :-)
Já se naopak koukám na minulost jako na něco co bylo hrozně dávno. (no, ono to bylo hrozně dávno ;-)) Ve svojí minulosti se moc nepoznávám, hodně jsem se změnila. Jak fyzicky, tak i psychicky. Ale snad k lepšímu.  :-)
Já historii icq nemažu, většinou to ráda znova a znova čtu. A pokuď chci opravdu něco vymazat (což moc nechci) je to většinou jenom to na co nerada vzpomínám... Beztak to ale moc nepomáhá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama