ahoj a


ahoj ah

Věřím, tedy jsem?

1. června 2009 v 23:46 | Tereza Holanová |  vypřemýšleno

V pátek jsem se zúčastnila zajímavé diskuse. Týkala se víry. Kamarád se nás snažil přesvědčit, že kdo nevěří v Boha, koná věci zištně a nemá de facto žádnou morálku. Konec.


Tato diskuse mne stále více než den přemýšlení. A bylo mi z ní nečekaně smutno. Kde zůstala nějaká psychologie člověka?

Sebe za pravého křesťana ani stoupence jiné konkrétní víry nepovažuji. Nejblíže ze všech náboženství je mi buddhismus. Hlavně proto, že nepřikazuje, co se musí a co ne, a nevedly se kvůli němu a v jeho jménu krvavé boje. Spíše radí a doporučuje, jak se dát na správnou cestu, zříct se všeho, co zahlcuje lidské smysly, a vidět, co je krásné. (Co je krásné, to je neviditelné)

Mám ráda příběh Ježíše Krista, křesťanské svátky, tradice. Líbí se mi spousta biblických písní, které jsem jako menší zpívala ve sboru (nenáboženském). Do kostela však nechodím a konám spoustu věcí, které ze mne čistého člověka nedělají. Jak to se mnou je? Věřím nebo jsem pokrytec?

Pokud se mne někdo zeptá, zda mám víru, neodpovím jednoznačně "ne". Pokud se mne někdo zeptá, v CO věřím, zřejmě budu složitě hledat slova. Snad v nějaké dobro, lidskost, zákony spravedlnosti. V to, že vše má svůj řád, který máme šanci ovlivnit (alespoň vyzkoušet to můžeme) . Nikdy, když mi bylo zle, jsem se nerouhala a nevzpomínala si na do té doby neexistující pánbíčky. Prosila jsem jakési "neurčito", ať nepůsobí bolest těm, kteří si to nezaslouží. Dávala jsem si závazky, že pokud se něco špatného odvrátí, budu si toho vážit a obětuji část svého blahobytu. "Neurčito" je mi svědkem. Slib jsem pokaždé dodržela. Po tom, co jsem prožila, ve mně zůstala trvalá pokora, princip "konej dobro". Potřeba vážit si těch, které mám ráda. Vnitřní nutnost dávat jim najevo, že si vážím každého dne s nimi. Snaha nechávat jim kus své energie a dobré nálady, mít podíl na jejich úsměvu.

Z čeho tyto zásady pramení, pokud ne z víry? Kde se vzala potřeba jednat podle jistých morálních zásad, neviditelného imperativu? Příbuzní (také nevěřící) se ze mne pochopitelně snažili vychovat slušného člověka, který ví, co se má a co ne. Kromě toho již zmíněné prožitky. Třikrát jsem zažila strach o život někoho, kdo vážně onemocněl a na kom mi záleželo. V patnácti mi umřel před očima kamarád, jehož jsem měla ráda, v sedmnácti jsem přišla o strýce, kterého už nikdo nenahradí (viz povídka, čtěte ZDE). Z první události jsem se psychicky dostávala téměř rok. Druhou jsem prožila relativně chladnokrevně, ale trápí mne dodnes. Od té doby mám strach, že přijdu o někoho dalšího, komu jsem byla líná odpovědět na smsku, komu jsem neřekla, že mi na něm záleží. Věřím, že každé dobro se člověku vrátí. Ne jako protihodnota ve smyslu "něco za něco", ale jako dobrý pocit, čisté svědomí, radost z radosti jiných.

Velkou pokoru také cítím při poslechu vážné hudby. Celé mé dětství a dospívání je spojeno se zpěvem ve sboru, hrou na klavír a navštěvováním koncertů. Když slyším varhany, vždy mne zamrazí a uvědomuji si pomíjivost a křehkost všeho. Toho krásného i starostí, za nimiž se pachtíme. Osobní vztah mám však i k řadě "obyčejným" skladbám. Například k Imagine, kterou měl velmi rád právě strýc. Kdybych měla vymyslet "tělesnější" podobu pro své neurčito, tak to bude nejspíš podoba hudby.

Jak je to tedy s vírou a lidskou morálkou? Počítá se nenáboženská víra nebo mohou být "přesvědčenými" pouze ti, kteří se drží oficiálního proudu a dodržují jasně daná pravidla?
 


Komentáře

1 Martin | 2. června 2009 v 0:10 | Reagovat

Je to velké téma.
Ve zkratce bych řekl asi, že jsem křesťanství vděčen za to, že jaksi vychovalo lidstvo k hodnotám, které dnes uznávám (alespoň většinu z nich). Stejně jako ty se velmi skláním a cítím zájmovou náklonost k té obrovské tvorbě, co inspirací křesťanstvím, nebo jím samým vznikla (ať už malířství, či nějaké epické příběhy, skutky, co dokážu shodnotit jako opravdu dobré, občas opravdu "božská" hudba, u které jsem v mládí myslel, že ji budu nesnášet tím vnucováním kolem - ale je tomu dnes právě naopak). Ovšem víra v boha by můj filozofický a vědecký rozvoj v pochopení určitých věcí příliš omezovalo.  Neříkám, že něco není, když to nejsem schopen dokázat.. ale jmenovitě pokrytectví katolíku (dnes za účelem zalíbit se a přiblížit se  TOTÁLNĚ nesnáším) a mohl bych to rozebírat velmi dlouho. Neudělám to. Už jeden inteligentní článek tu máme - a velmi se omlouvám lidem, kterým jsem teď mohl ublížit.  
Kdybych to měl odlehčit - tak jsem nedávno přišel nato, že neexistuje v mém českém slovníku výraz, kterým bych mohl klít a nepoužít tvar slova svatý (sakra), bůh (Ježiši), nebo nebesa (himmel) aniž bych se snížil k vulgaritám, kterých se sice občas nezáměrně dopouštím, ale nejsou mým vzorem a nikdy doufám nebudou. Takto se na mě poznamenala staleti panbíčkářství vštěpováné mým předkům jejich rodiči, aniž by to některé pozdější generace skutečně tak zamýšleli.... asi to dál zatím nebudu rozvádět. Dokážu si představit, že by pod tímto blogem mohla vzniknout nekonečná diskuse.

2 Martin | 2. června 2009 v 0:12 | Reagovat

< kdo by na mě chtěl případně reagovat, ať omluví gramatické chyby v předchozím příspěvku, věnoval jsem nulovou pozornost korekci >

3 vit | 2. června 2009 v 0:24 | Reagovat

čau terezo, já si teda myslim, že těžko někdo může řict, jo já na 100% věřim nebo nevěřim a většina lidí se pohybuje někde mezi... navíc je votázka třeba proč skoro všichni v asii věří v budhu v evropě v boha jako ježíše a tak.. no ne? a je to teda jakoby jeden bůh v kterýho všichni věřej?

4 quip aka vláďa | 2. června 2009 v 0:40 | Reagovat

"Dávala jsem si závazky, že pokud něco špatného odvrátí, budu si toho vážit a obětuji část svého blahobytu. Neurčito je mi svědkem. Slib jsem pokaždé dodržela." aneb dětská magie.

5 pavel | Web | 2. června 2009 v 1:15 | Reagovat

ten muž nemá v těch věcech asi moc jasno... morálku bych s křesťanstvím neslučoval, přestože jsem katolík... záleží jen na tom jak kdo jde do sebe a podle toho i myslí a jedná...
a co se týče těch bobků u AAA, muži nemají naděláno, ale mají větší zodpovědnost než vdavkůchtivé ženy... proto se tolik neženou do rodičovství   :-)

6 Michael Černý | E-mail | 2. června 2009 v 15:55 | Reagovat

Nemám nic proti víře. Sám věřím, že něco je. Nebo, že něco může být. Vadí mi však, že většina lidí, co si říkají katolíci se nechovají podle písma. Buť věřím a proto se snažím chovat tak jak mám, nebo nevěřím a chovám se jak chci. Mnohdy se chovám víc jako katolík já, než většina opravdových katolíků. Vadí mi, když lidi svou víru tajej a lžou. Říkají, že nevěří, ale pak člověk zjistí, že chodí pravidelně do kostela a na studium bible a že opovrhují lidma, co nejsou pokřtění.....Je to zvláštní svět.... :-?

7 AA | Web | 2. června 2009 v 16:14 | Reagovat

ad vira, prijde mi naprosto zcestne spojovat viru a moralku dohromady, jsou to dva odlisne systemy, ktere se v nekterych bodech prolinaji a jinde rozchazeji, a co se nabozenstvi tyce, ja jsem takovy ateista, az to neni hezke... ve vsem halt vidim ty prirodni zakony...coz je svym zpusobem taky vira, jak nad tim tak premyslim....ale mozna proto, mivam stavy, protoze nemam "berlicku" v podobe "te nabozenske" viry, coz je dost spatne, protoze myslim, ze verici lide, at uz je jejich vira jakakoli, jsou mnohem stastnejsi.

[5]: jsem AA, ne AAA, nejake jete auto z bazaru, nejsem vdavkuchtiva zena, a do rodicovstvi se nezenu, hodiny mi netikaj, jenom proste nechapu myslenkove pochody chlapa, ktery se mooooc snazi, aby me zviklal... k tem tebou zminovanym radovankam... a ty mi zase prijdou ebez nejakeho budouciho vyvoje bezucelne. Tos zase neco nepochopil, respektive, asi vidis z naprosto spatneho uhlu.

8 thoris | Web | 2. června 2009 v 20:49 | Reagovat

v lucemburku byla nedávno výstava moderního umění, vstup: dvoje obyčejné bílé vstupní dveře. na jedněch bylo ve čtyřech jazycích velkým písmem napsáno VĚŘÍCÍ. na druhých NEVĚŘÍCÍ. vedly do společné haly. a bylo půvabné sledovat, jak turisté váhají, kterými dveřmi vstoupí.

9 Storyteller | Web | 2. června 2009 v 21:07 | Reagovat

Jo, jo, náboženství. (Ještě, že se tě kamarád nesnažil přesvědčit, že Bůh stvořil Zemi během 6 dnů, jak praví bible). Já si to sice nemyslím, ale v Boha věřím, i když už podle mě nezasahuje do běžného života na Zemi (Osvětim, jak nám to náž literaturodějepisoobčanskovýchovář často a rád říká). Buddhistické názory jsou mi taky blízké (vegetariánství tedy ne :-D, ehm, jestli to do buddhismu patří, nevím, to je jedno). Co se týče odcházení lidí na onen svět - je krutá pravda, že odejdeme všichni. Proto je lepší nemyslet na tak kruté věci, užívat si s nima a - přece, koho máš rád, pořád žije ve tvém srdci, ne?
Imagine je dobrá skladba (poslouchám, když jsem smutný; lepší, než varhany je pro mně metal  :-D) Ještě - co se týče křesťanství - ano, má velmi krvavou minulost, ale moderní duchovní tohle prostě přehlížejí a odsuzjí, ne?

10 Kačenka | E-mail | Web | 2. června 2009 v 22:15 | Reagovat

Terezko, mám to doslova a do písmene stejně...

11 Janis Aliapulios | 3. června 2009 v 11:33 | Reagovat

Ahoj :) Vezmu to popořadě...kde zůstala psychologie člověka? To bych také rád veděl, dnešní doba je taková nějaká uspěchaná, trochu uplakaná a míň veselá. Ale to je zase takové zobecnění, dnešní doba je taková, jakou si ji uděláme. Takže naše dnešní doba může být veselá, může být divoká nebo klidná nebo jakákoli jiná i když masy se ženou za něčím jiným a cítí se jinak...
Taky se nepovažuji za křesťana, nicméně bych striktně oddělil církev od "Kristova učení", k němuž bych si i hlásil, protože ať už to je co to je, tak to v sobě tak nějak koncentruje jakýsi vzorec lidského chování, který považuji rámcově za dobrý a na to nemusím každou neděli do kostela... (Co je krásné, je neviditelné...já dodávám slovy lišky z Malého Prince .."co je důležité je očím neviditelné").
I mne pokud se někdo zeptá zda jsem věřící, odpovím "ne", ale kdyby se mě někdo zeptal jestli v něco veřím, tak odpovím ano, na následnou otázku co, by ovšem existovala mnohem delší odpoveď než jedno slovo "Bůh". Věřím ve vítězství dobra nad zlem, veřím v ideály, věřím, že dobrému člověku se jeho dobro v jakékoli jiné formě vrátí (a to není myšleno jako egoistická vypočítavost, ale jako víra v takovou cykličnost dobra, jeho nekonečnost), věřím také v odpouštění, v ochotu pomáhat jiným a v mnoho mnoho dalších věcí, popisoval bych to opravdu dlouho. A co se danosti věcí týče tak balancuji přesně mezi osudovostí a možností svůj osud každou sekundou měnit svými činy. A modlit se za to, aby někomu nebylo ubližováno, aby nad našim blízkými bděli "andělé strážníů (říkejme tomu jakkoli), aby byl svět zase o kousek lepší, to může kdokoli i tak, aniž by věřil v Boha. A může ve jménu toho i konat.
A kde tohle pramení? Řekl bych, že primárně je člověk tak "sestaven", aby byl dobrý. Biolog by tvrdil opak, že jde jen o přežití a rozmnožování, ale kde se berou věci jako svědomí? Jasně, vznikají až v průběhu života, jakýmsi kontaktem s lidmi, zkušenostmi atd...Ale formují se nejen na základě výchovy a soužití s ostatními, vyvíjejí se i na základě citů, pocitů, myšlenek pramenících "odnikud"...
Já mám rád kostely, jsou to místa, kde je obrovská koncentrace jakési "atmosféry", ta místa mají sílu. Například podzemí pod svatým Petrem ve Vatikánu, kde jsou hrobky papežů (mimojiné i Jana Pavla II.) na mě extrémně silně působilo, právě tím, jak lidé klečeli před jeho hrobkou, vzdávali hold nejen papeži jakožto nejvyššímu církevnímu představiteli na zemi, ale hlavně dobrému člověku. Ta energie, ta síla, to přesvědčení, to tam bylo cítit...nejde ale jen o náboženství, jde o úctu k člověku, k lidskosti, k dobru.
Možná plácám páté přes deváté, ale tak nějak ve zkratce jsem to překotně vyjádřil, protože na tohle téma běžně vedu několikahodinové diskuze a stejně zdaleka neřeknu všechno.
Závěrem tedy odpovědi na tvé otázky.
Opravdová víra v Boha a ideály křesťanství lidskou morálku zajísté posiluje, neznamená to ale že někdo kdo nevěří v Boha nemůže být stejně dobrým člověkem, jako věřící. Proto se počítá i "nenáboženská víra". A úplně závěrem...podle mě je jedním z nejvyšších stupňů lidskosti umění odpouštět, nejen navenek, ale i uvnitř sebe. Představte si situaci, kdy někdo cíleně velmi ublíží někomu z vašich blízkých (smrt, težká újma na zdraví nebo na duši). Tělem koluje touha po pomstě, pomstít se je snadné, velmi snadné. Ale umět tomu člověku odpustit, byť by byl sebezkaženější, to je něco, co je velmi velmi těžké, ale ne nedosažitelné...Vrahy a jim podobné by ovšem společnost trestat měla, mluvím tady jen o osobním, vnitřním pocitu...

12 Dadulka | Web | 3. června 2009 v 16:36 | Reagovat

Těžké napsat na toto názor do kometáře... podle mě má většina lidí nějaké hranice, rovnováhu, svědomí, morálku, víru, to je asi jedno, jak to budeme nazývat, prostě něco/někoho uvnitř, co mu pomáhá žít a orientovat se ve světě. My se jen můžeme dohadovat, zda to uvnitř, co má támhleten, je stejné či jiné než to, jak vnímáme svět a život my. Já se hodně snažím vyvarovat moralizování ve stylu "tohle je špatně/dobře, či takhle bys měl žít/nežít", protože kdo mi dává právo něco takového tvrdit? v tomto se shodnu s mým oblíbencem Nietzschem, pro odolné povahy mohu doporučit k zamyšlení :o) Jinak mi asi obecně hodně vadí, že lidé nedokážou otevřeně na rovinu přiznat "dělám to a to, řídím se tím a tím, protože si myslím, že tak to má být a dělám to přiznaně". Zbabělost a pokrytectví nicméně lidstvo provázejí odjakživa... No nevím, zdali tenhle přípspěvek dával smysl, ale jak říkám, tohle je spíše téma k dialogu :o)

13 Vesuvanka | 3. června 2009 v 20:32 | Reagovat

Článek mě zaujal, je to námět k zamyšlení. Také jsem přesvědčena, že člověk nemusí být zrovna křesťan, aby měl  dobrou morálku a jednal tak, aby měl čisté svědomí. Ale na druhé straně uznávám Desatero jako morální kodex nejen pro křesťany a jeho dodržování -  alespoň těch přikázání, která se týkají chování člověka k ostatním lidem - a já si dovolím doplnit  i k přírodě), by pomohlo zlepšit a ozdravit  vztahy mezi lidmi, ale i chovat se šetrně i k přírodě.

14 Špáďa | 3. června 2009 v 22:53 | Reagovat

Z 90 % jsme na tom velice podobně...

15 Martin | 3. června 2009 v 23:29 | Reagovat

Dokud je na planetě dost volného místa, co dává dobré psychycké podklady pro osoby býti příjemnými a živnou půdu pro jejich duševní rozvoj ....... a dost fyzických věcí dostupných, co se dají konsumovat - pak ty zásady mají smysl, ano ať jsou hodní všichni a ať se to všem vrací !
Ale až učiníme zázrakem všechny kolem šťastné a lidstvo na Zemi dále vzkvétat bude, pak může být blahobyt pro každičkou bytost nakonec populační katastrofou celou společnost  :) (jsem hrozně rád, že žiji právě v téhle době - i když tenhle příklad je trochu nadsazený)..... Proto i mnohokrát dávám větším morální váhu milionům investovaným do smysluplné vědy a výzkumu (třeba LHC), než humanitární pomoci dětem v Africe - nejsem nelidský, jen se snažím dívat se progresivně (nakonec kdybych se měl vcítit empaticky do všech -tedy i cizích, tak by mě to dříve psychycky zničilo).

16 AA | Web | 4. června 2009 v 14:31 | Reagovat

jsem nad tim premyslela, nad virou, moralkou, kulturou, a tim, cim se vlastne lisime od zvirat... a jestli jsem opravdu sileny biolog, ktery za vsim vidi ty zakony prirody... spoustu lidskych vymyslu vidi jako ze jsou "proti prirozenosti"...

okrajove, velmi okrajove to souvisi s tematem... poslechni si tuhle kapitolu Klimovy knihy - jde to jako cetba na pokracovani na Leonardu... někde na blogu jsem na to odkazovala...

agresi primata simpanze predci jenom ten nejvetsi z primatu, clovek... dam slovo schalerovi...a svedecke vypovedi...

pretrvava mineni ze clovek je kuturnim tvorem, a ze kultura urcuje jeho chovani... clovek je tvurcem kultury, a ne jejim produktem...

to jen takove vynatky... :)

poslouchej tady:

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00916295&br=128&s=1

17 Terka | E-mail | 6. června 2009 v 15:34 | Reagovat

Děkuji vám všem za reakce! K tomuto tématu by se daly napsat kilometry textu, ale vezmu to stručně. S kamarádem jsme to už zpětně prodiskutovali. Tvrdí, že to nemyslel takto vážně. Na mne jeho projev takto působil, ale každopádně dík, že se tu rozběhla takováto diskuse ohledně víry.

[6]: podobný názor mám taky. To, zda člověk působí dobré skutky a dělá něco užitečného pro svět, se podle mne od víry neodvozuje. A nevěřící lidí toho mnohdy dělají daleko více

[7]: Berlička je fajn, ale myslím, že si ji dokáží nalézt i lidé bez konkrétního vyznání. Člověk může věřit v sebe nebo myslet na jiné... vždy se dá k něčemu upnout a nalézt důvod, proč, kvůli čemu nebo komu něco udělat. Ale velká část křesťanů (píši konkrétně je, neboť jsou součástí naší kultury) je podle mne vyrovnanější. Protože během těch pravidelných účastích na mších (párkrát jsem byla, když jsme tam vystupovali se sborem) člověk získá nějaký klid, svým způsobem medituje, pročistí si hlavu (a nemusí u toho myslet na Boha a přeříkávat si modlitby)...

[11]: s Tvými názory se úplně ztotožňuji.

18 adammi | 6. června 2009 v 21:55 | Reagovat

Viera v niečo, či niekoho nie je konkretná vec, je to celoživotné hľadanie, je to skôr princíp na ktorom sa dá stávať. V živote sú chvíle, keď si človek povie, že ju nepotrebuje, ale tiež chvíle, keď bez nej nevie ako ďalej. Pre mňa osobne je to taká chrbtová kosť, ktorá ma drží, aby som mohol kráčať vzpriamene. Sú však dni, keď takmer padám k zemi, ale spomeniem si a znovu sa vzpriamim, lebo tak mám lepší výhľad na svet, a možno aj na to, čo bude, či nebude po živote.  

19 JC senior | E-mail | 7. června 2009 v 10:57 | Reagovat

Lze jezdit po silnici bez jakýchkoli pravidel, s maximální opatrností, ohleduplností a nemusí dojít k žádnému neštěstí. Stanovená pravidla tu jízdu usměrňují a ulehčují orientaci.
Tak i v životě. I nevěřící člověk může žít příkladným a plným životem. Pravidla víry jsou tu k usnadnění orientace.
A víra v Boha? Uvedu vlastní kredo: Bez Boha se snadněji žije, s Bohem se snadněji umírá...

20 Aragonit | 3. srpna 2009 v 19:54 | Reagovat

Ahoj Terko, nejsem katolík ani nevyznávám jiné náboženství.Přesto vím,že určitou víru v srdci mám.Přikláním se k názorům Tvým a adammiho.Přeji krásné letní dny,"uff",už srpnové.")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama