ahoj a


ahoj ah

Jak vidí Rusko Nastěnka, bývalý prezident nebo syn zavražděné novinářky

17. srpna 2009 v 23:15 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla

Knihy rozhovorů mám ráda. Čtou se rychle a pokud je autorem schopný žurnalista, mívají dynamiku a vedou "odněkud někam". Knihu Ruské duše jsem přečetla zhruba za dvě hodiny. O oddechové čtení se však příliš nejednalo. Reportér Českého rozhlasu Petr Vavrouška se soustřeďuje na závažné problémy, od vztahu k epoše totality po otázky, co dnes znamená pojem demokracie.


Kniha je tematicky rozdělená do tří částí. Putinovo Rusko, Sovětské Rusko a Rusko bez politiky. Zatím co první dvě se točí okolo palčivých otázek lidské svobody, poslední je spíše zábavná.

Čtenáře již na první pohled zaujme pestrost dotázaných osobností. Vavrouška udělal maximum pro to, aby byl jejich výběr vyvážený, aby dostali prostor jak "hrdinové", tak "oběti" i "ti zlí". Kromě vdovy po bývalém agentu KGB Alexandru Litviněnkovi, který zemřel na otravu radioaktivním poloniem 210, dostává prostor i Andrej Lugovoj, hlavní podezřelý z vraždy. O pár desítek stránek dále si lze přečíst několik rozhovorů s umělci, kteří se dostali do konfliktu se stalinistickým režimem a více či méně tvrdě na něj doplatili. Následuje interview s Jevgenijem Džugašvilim, Stalinovým vnukem. Ten je přesvědčen, že se jeho děd žádných zločinů proti lidskosti nikdy nedopustil.

První část se zaměřuje na analýzu Putinova režimu a na vývoj ruské společnosti. Vavrouška oslovil například bývalého šachistu, nyní aktivního politika a nepřítele Kremlu Gariho Kasparova, dále matku uvězněného podnikatele Michaila Chodorkovského.

Protože je autor novinář a několikrát zdůrazňuje, že svoboda médií představuje základní pilíř demokracie, věnuje velkou pozornost právě ruské mediální scéně. Povídá si například s Dmitrijem Muratovem, šéfredaktorem kritického listu Novaja Gazeta, s Iljou Politkovskim, synem zavražděné ruské novinářky, ale i s Michailem Gorbačovem, který (ač v politickém důchodu) vývoj v Rusku bedlivě sleduje. Čtenář se mimo jiné dozvídá, že ruskou televizi plně kontroluje Kreml, zatímco noviny mají relativní svobodu. Ruská vláda projevuje o tisk menší zájem, protože hlavním zdrojem informací je právě televize. Zde funguje přísná cenzura. Vlastně autocenzura.

"Všichni novináři ze státních kanálů sami moc dobře vědí, co mají dělat. Upgrade jejich myšlení už zafungoval. Ale z druhé strany, na praxi chtějí studenti žurnalistiky k nám nebo do deníků Kommersant či Vědomosti. To znamená, že peníze se dají vydělat, jen když je člověk loajální - ale získat dobré zkušenosti chtějí všichni v prestižních médiích," tvrdí Muratov, který za poslední roky přišel o několik vynikajících novinářů. Naposledy o ochránkyni práv Nataliju Estěmirovovou.

"Absolutně lžou, všichni ochránci lidských práv lžou," říká Ramzan Kadyrov, prezident Čečenska. Jeho jméno se objevilo na seznamu těch, kteří se podílejí na odstraňování nepohodlných novinářů.

Ve druhé části se Vavruška vrací do období od konce druhé světové války po rok 1989. Politice se věnuje v rozhovoru s dcerou Nikity Sergejeviče Chruščova, na krutou historii gulagů vzpomíná v interview s Jurijem Brodskim. Politicko-umělecké tématice se věnuje například v rozhovorech s autorem prvních reportážních fotografií po havárii jaderné elektrárny Černobyl, dále se syny Borise Pasternaka nebo Dmitrije Šostakoviče.

Poslední část knihy přináší zasloužené rozptýlení, přestože se ani zde nelze vyhnout politickému kontextu. Kromě významných sportovních trenérů Vavrouška oslovil například Nataliju Sedychovou, která ztvárnila Nastěnku v Mrazíkovi, nebo Kotěnočkina mladšího a Rusakova, kteří se podíleli na kresleném seriálu Nu Pogodi.

Knihu doporučuji všem, kteří chtějí Rusko lépe poznat. Pro ty, kteří se o společensko-politickou situaci v této zemi zajímají dlouhodobě, bude řada informací známých. I tak však publikace představuje podstatně více zajímavých osobností, než jsem uvedla. Kromě toho nabízí řadu osobních pohledů, které nemusí být pravdivé, ale donutí čtenáře přemýšlet.
 


Komentáře

1 cracatit | E-mail | Web | 18. srpna 2009 v 7:15 | Reagovat

Knížku jsem nečetl, díky za tip. Vavroušku znám z Českého rozhlasu, takže si styl knihy dokážu představit, znám spoustu jeho reportáží, třeba rozhovor s Kasparovem. Četl jsem zatím jen kus Deníku (nepamatuju si název) od Politkovské a docela drsné čtení. Člověku by se chtělo křičet, e je to bída s demokracií v Rusku, jenže si pk vždycky musí uvědfomit, ž tam nikdy pořádně nebyla svobodná společnost. Buď byl car nebo komunismus a mezitím nic. Těším se na další články a přeju hodně zdaru!

2 storyteller | Web | 18. srpna 2009 v 18:40 | Reagovat

Je to možná dobrý tip, ale podle mně - co říká pár lidí není směrodatné k poznání Ruska. Někteří Rusové třeba nevědí, že Stalin je po smrti... Evropa se dívá na Rusko určitým pohledem, ale možná si neuvědomuje, že v je tam 150 000 000 Rusů, stejně jako u nás 10 500 000 Čechů.

3 storyteller | Web | 18. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

3: resp. normálních obyvatel

4 PaulMan | Web | 19. srpna 2009 v 12:18 | Reagovat

[2]: Pro mě třeba není moc důležité, jaký neobjevený poklad spočívá v těch miliónech Rusů, na které Evropan nenarazí. Já vnímám ty Rusy, kteří nám dýchají za krk a nejraději by nám znovu řídili životy. Jestli je takových menšina není důležité, jejich nebezpečnost to nesnižuje.

5 storyteller | Web | 19. srpna 2009 v 23:09 | Reagovat

4: A právě proto dost lidí říká, že nemají rádi Rusko.

6 Terka | E-mail | Web | 22. srpna 2009 v 17:01 | Reagovat

[1]: Deník mám také přečtený a je to dost drsná kniha, pět set stran popsaných hrůz a svědectví, která člověk občas nedokáže rozumem strávit... pár reportáží o novodobém Rusku lze také najít na pravyblog.blog.cz. V současné době jsem zvědavá na film Klíček. Také jsem objevila dokument o Gustavu Husákovi, je to velmi zajímavé
[2]: Směrodatné to být nemusí, ale většinou vypovídají lidé, kteří na jedné nebo druhé straně barikády něco znamenají, mají přístup k více informacím než běžný občan. Samozřejmě, stejně zajímavé by byly rozhovory s běžnými, obyčejnými lidmi. Jejich úhel pohledu, to, co je důležité pro ně.

7 cracatit | E-mail | Web | 24. srpna 2009 v 12:11 | Reagovat

Pěkná reakce na všechny komentující. Terko, díky. Jdu číst ostatní komentáře u dalších článků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama