ahoj a


ahoj ah

Jeden den ve Vídni. Schönbrunn

10. srpna 2009 v 17:32 | Tereza Holanová |  reporTerka

Jako první cíl svého výletu jsem si vybrala zámek Schönbrunn. Protože se nachází od centra trochu "bokem", rozhodla jsem se absolvovat jednu cestu metrem.


Vídeňské metro má pět tras. Samotné metro je spíše městský vlak, protože na rozdíl od Česka jezdí spíše na povrchu (od okolních ulic a domů jej oddělují kamenné zdi), pod zemí jej najdete pouze v centru a na zastávkách. I zde vám však stačí sejít několik schodů, žádné kilometr dlouhé eskalátory. V sobotu dopoledne jezdí vlaky v pětiminutových intervalech. Na zastávkách stojí podstatně kratší dobu než v Praze. Dveře je třeba otevírat ručně a vynaložit u toho (téměř) hrubou sílu.


Pokud toho chcete za den nacestovat více, vyplatí se vám jako všude jinde celodenní lítačka, která vás tu vyjde na 5.80 euro. Jednotlivý lístek (platí hodinu) stojí 1.80 euro. Zastávky i vlaky jsou čistší a prázdnější.

To si vysvětluji zálibou Vídeňáků v cyklistice. Cyklostezky jsou tu samozřejmostí, nechybí nikde, většina chodníků má dvě půlky. Obrázky cyklistů se zobrazují i na semaforech. Po holandských městech zatím nejcyklističtější město, které jsem navštívila.

Ale zpátky k mé cestě na zámek. Měla jsem jet po "oranžové" , nejbližší zastávka byla na druhé straně Donaukanalu. Absolvovala jsem tedy procházku po Praterstrasse (Vídeň už mezitím výrazně ožila), stanici našla bez problémů. S pomocí místních se mi povedlo zorientovat se v automatu (jakýsi dotykový počítač), přes který se kupují lístky, naskočila do vlaku a za 15 minut vystupovala na zastávce Schönbrunn.


Zámecký areál se nacházel hned nedaleko. Došla jsem k němu zleva, bočním vchodem se dostala do areálu cestiček a parčíků. Přestože bylo stále ještě ráno, hemžilo se to tu sportovci, kteří si sem chodí zaběhat. Staří, mladí, sami nebo ve skupinkách.

Areál Schönbrunnu je sám o sobě veřejně přístupný, vstupné se platí jen za jednotlivé prohlídky nebo atrakce. Na procházku nebo ranní sport je to však ideální místo. Podél cestiček najdete řadu trávníků nebo laviček, kde lze nerušeně relaxovat. Na levé straně celého areálu se nachází veřejně přístupné koupaliště, které místní normálně využívají.

Prošla jsem park, který se s přibývajícími metry měnil spíše v lesík, obešla obelisk a skončila u Gloriety. Zde se mi otevřel nádherný pohled na zámek, zahrady, Vídeň a pahorky v pozadí. Sešla jsem dolů k Neptunově fontáně a zahradám a přemýšlela, co dále. Když jsem se dostala až na zámek, zjistila jsem, že se na prohlídku stojí asi půlkilometrová fronta, což se mi nechtělo. Prošla jsem tedy zahrady, přemýšlela, zda zamířit do ZOO nebo palmového parku. Nakonec jsem se však vydala do Irrgarten neboli Zahrady bláznů.

Jako první jsem si vybrala velké bludiště. Čekala jsem jednoduchou procházku mezi zelenými stěnami, záhy jsem však ztratila přehled o tom, kde jsem, kde jsem už byla a kde ne, protože všechny uličky vypadaly stejně. Řada z nich byla slepá, některé se větvily, jiné bludně vedly stále dokola. Po deseti minutách cíleného hledání cesty ven se zadařilo a já se vymotala. Později jsem vyzkoušela obě malá bludiště, kde byly v jednotlivých zákoutích schované různé atrakce, například křivá zrcadla, malé zrcadlové bludiště, hrající dlaždice nebo jednoduše lavička na posezení.

Poté jsem si prohlédla veřejně přístupnou část zámku, především historické tabule a mapy areálu, prolezla obchůdky se suvenýry a vydala se pěšky zpátky do centra.


Fotky *ZDE*

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama