ahoj a


ahoj ah

Komentáře

1 Tátova holka* | Web | 27. září 2009 v 13:57 | Reagovat

"Cítím hlad a únavu, ale vím, že novinařina je přesně to, co chci dělat." Ani nevis, jak moc ti rozumim... :)

2 Lištička | Web | 27. září 2009 v 15:33 | Reagovat

Obdivuji tě :)

3 Pierre | Web | 27. září 2009 v 17:34 | Reagovat

Pěkně sepsáno. Novinařina je asi jedna velká hoňka. :-)

4 AjA | Web | 28. září 2009 v 10:57 | Reagovat

tak presne vyse popsane je duvod, prc bych novinarinu delat nemohla... jsem halt asi takovy ten tichy, stydlivy typ (i kdyz je to k nevire)

5 PaulMan | Web | 29. září 2009 v 15:54 | Reagovat

A ještě z toho vytřískáš zajímavý článek na blog - jsi produktivní :)

6 Qlarinka | Web | 2. října 2009 v 9:17 | Reagovat

hlavně, že tě to baví... ale pro mě by to asi nebylo - takové nervy ;)

7 Terka | E-mail | 17. října 2009 v 15:44 | Reagovat

díky :-) Ajo, i já jsem v řadě oblastí introvert, nerada mluvím na veřejnosti, ráda se pasuji do role pozorovatele, který se drží v pozadí a sleduje vše okolo (ale v některých věcech, například skupinových seminárkách, projektech, sportovních či strategických bojích, atd. jsem byla odjakživa naopak vůdčí typ, který dokáže vše "zbuzerovat", na základce i na gymplu jsem dělala předsedu třídy), souvisí to s tím, že asi do 17 jsem neuměla pořádně "ř", odjakživa jsem se styděla mluvit (při zpěvu, který jsem dělala, co se soutěží a vystupování týče do 16 i na celostátní úrovni, se toto naopak nikdy nedělo)... co se týče veřejného vystupování, začala jsem to cíleně odbourávat tím, že jsem se vrhala na různé "moderátorské" role, že jsem si odjakživa při skupinových prezentacích brala slovo a na novinářských akcích se vždy zeptám, i když na mě vždy všichni čumí (většinou se ptám jako první, aby mi někdo nevyfoukl otázku, nebo mi dotazovaný subjekt nezdrhl, a ještě tam bývám takřka vždy výrazně nejmladší), a postupně si zvykám, koktám stále méně, dokážu zareagovat i na odpověď, atd. :-D

8 Aleee | Web | 18. října 2009 v 11:00 | Reagovat

Parádně popsáno. Sama jsem se vrhla na studium novinařiny a musím se ještě hodně učit, abych byla správně drzá, bezprostřední, nebojácná a vytěžila ze všeho maximum (mimochodem obdivuji tvoje pracovní nasazení). Zatím si připadám jako malé a čerstvě vylíhlé kuře  :-)

9 Terka | E-mail | 18. října 2009 v 21:47 | Reagovat

neboj, to přijde :-) Já začínala na regionální novinařině a když se mrknu na své počáteční rozhovory, tak bych je roztrhala! :-) A psát klasické zprávy jsem se naučila až v prváku na žurně a pořádnou rutinu jsem v tom získala až v práci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.