ahoj a


ahoj ah

KSČM chce být plnohodnotnou evropskou stranou

29. září 2009 v 9:53 | Tereza Holanová |  naše snahy politické


Jiří Dolejš do dnešního dne působil jako místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy. Jak vzpomíná na studia na Vysoké škole ekonomické v Praze, zda přijde další vlna krize a zda se z KSČM stala demokratická strana, se dočtete v následujícím rozhovoru.


Napsáno pro seriál Rozhovor s absolventem ve Studentském listu VŠE. Ke zveřejnění aféry ohledně Dolejšovy ochoty přijmout milionový úplatek došlo až po uzávěrce novin. Celé interview bude k dispozici 23. 10 na www.ilist.cz nebo v novinách, které jsou tento týden na VŠE v prodeji.


Kdy jste naposledy Vysokou školu ekonomickou navštívil?
Občas se na svou alma mater vracím, dodnes tam přednáší pár mých bývalých kolegů. Sám jsem na VŠE před lety pár semestrů také externě učil.

Jak vzpomínáte na vaše studium?
Studium mi vyhovovalo, pobíral jsem prospěchové stipendium i když jsme neměl samé výborné a některé zkoušky jsem si musel zopakovat. Pokud jde o osobní vzpomínky, jako Pražák jsem sice nebydlel na kolejích, ale mám z nich také pár zážitků, detaily raději vynechám.

Studentský život se zachoval, systém výuky však ne.
Ano, mnohé se změnilo. Největším rozdílem je otevření se světu, možnost stáží, přístup k informacím, větší důraz na jazykové vybavení. Naopak, co se příliš nemění, je práce vysokoškolských pedagogů. Stále je to profese ne příliš placená. Být asistent nebo interní doktorand chce opravdu hodně nadšení.

Pokud vynechám ruštinu, jaké cizí jazyky jste se naučil vy?
V rámci vědecké aspirantury byly dva jazyky minimum a já se učil němčinu. Trochu angličtiny a španělštiny jsem si osvojil až později a opravdu jen trochu.

Členství v KSČM

Do Komunistické strany jste vstoupil až v roce 1989, v 28 letech. Proč takto pozdě?
Během studia jsem dostal nabídku na vstup, tehdy jsem ale odmítl. Upřímně řečeno jsem se vymluvil, vadila mi formálnost a neupřímnost lidí, kteří za komunisty mluvili. Diskutovat s nimi o problémech socialismu prakticky nešlo. V Ústavu prognózování jsem dostal nabídku znovu, tam byly podmínky zajímavější. Navíc v té době přišla i k nám takzvaná Perestrojka a byla šance, že se stojaté vody pohnou.

Došlo již v roce 1989 k nějakým změnám ve straně?
Doba byla stále ještě divná. Když jsem chtěl na jaře 1989 na stranické schůzi projednat dokument Několik vět jako zajímavý, nastal z toho ještě poprask. Do roka pak vznikla KSČM.

Jak moc se cítíte být komunistou?
Být politicky aktivní a být straník nemusí být totéž. Dodnes nejsem fanatický straník a partokratické rituály zrovna nemusím. Politické strany tu však prostě jsou a věřím, že strana alternativní levice má smysl. To, do jaké míry tento úkol naplňuje KSČM, je další věc. Jako místopředseda působím již 10 let, něco se mi povedlo, něco mne zklamalo.

V minulém semestru jsme zveřejnili rozhovor se senátorem Jaroslavem Štětinou. Jak hodnotíte jeho snahu o rozpuštění KSČM?
Jistě, i on má právo na názor, ale příslušná senátní komise mi přijde nadbytečná, neboť jsou její výstupy značně účelové a irelevantní. Jakýkoliv soud je může vzít jen těžko vážně. Demokratičnost KSČM je dána její registrací, programem i vnitřními směrnicemi. Za to, co má KSČM v programu nyní, se dříve šikanovalo. Připouštím, že někteří spolustraníci by si to mohli častěji připomínat.

Mnoho lidí odsuzuje KSČM za neschopnost vyrovnat se s minulostí. Jak se k této otázce stavíte vy?
Vyrovnávání s minulostí je trvalý úkol, v rovině politické i morální a nedá se odbýt jedním gestem. Pokud jsou některé názorové posuny činěny z kariéristických důvodů, nebudí důvěru. Myslím,že bychom měli více udělat při odhalování zákulisí zneužívání moci minulým režimem.

Zhlédl jste už diskutovaný dokument Klíček?
Přiznám se, že jsem ho zatím neviděl. Proti dokumentům tohoto typu nic nemám, jsem pro kritické zobrazování moderní historie. Problémem ale může být, že každý dokument vypovídá o zájmu a úhlu pohledu autora.

Můžete charakterizovat členskou základnu vaší strany?
Máme asi osmdesát procent členů po KSČ, dvacet procent je nových a jejich podíl stále roste. Přesná čísla ohledně příchozích členů nemám zrovna k dispozici. Přicházejí zájemci všech generací, přibližně od osmnácti do šedesáti let. Starší lidé už spíše ne, protože v osmdesáti letech si to člověk jen těžko rozmyslí.

Spousta lidí má dodnes o ústavnosti KSČM pochybnosti. Viz senátor Štětina.
Chápu, že někteří vnímají i dnešní KSČM rozporně, to je ale prostě složitý generační poznávací a psychologický proces. Také jsem si před lety myslel, že některé věci půjdou rychleji, ale praxe mi odhalila, jak složité to je. Záblesky snah o renesanci stalinismu jsou zcela okrajové, i když i ty mne mrzí.

Zastáváte názor, že je KSČM připravena stát se vládní stranou?
Pochopení vlastní minulosti už není hlavní barierou k tomu, abychom byli podrobeni určité vládní odpovědnosti. Otázka oranžovo-rudé koaliční vlády ale není, myslím, aktuální.

KSČM v politice

S jakými tématy jdou komunisté do parlamentních voleb, které se uskuteční nejpozději v červnu 2010?
Stejně jako pro jiné strany pro nás bude klíčové vypořádat se s dopady hospodářské krize na Českou republiku. Jako levicový subjekt se logicky soustředíme na obranu sociálního státu a rozložení nákladů adaptace naší ekonomiky tak, aby nedopadaly na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel. V tom jsme jistě blíže našim sousedům na levici, ČSSD.

V čem se od Sociální demokracie lišíte?
Například v míře opatření. ČSSD se orientuje spíše na takzvaného mediánového voliče a otevírá se více politické pravici. Jsme samozřejmě konkurenti, pokud jde o levicového voliče, a tak je vzájemné vymezování pochopitelné. Mezi oběma levicovými subjekty však nedochází k agresi, neřku-li k reminiscencím někdejších útoků stalinistů na sociální demokraty před druhou světovou válkou v rámci kritiky takzvaného sociálfašismu.

Vazby k východu jsou u KSČM patrné. Ke které ze západních zemí má nejblíže?
Pokud máte dojem, že je KSČM stále stranou, která se orientuje především na východ, tak bych tomu oponoval. Možná tak mohou působit nostalgie a osobní historické vazby starších členů, ale realita už je jiná. Jednak je východně od nás kapitalismus tvrdší než v Česku, jednak se snažíme i v zahraniční politice realizovat politiku všech azimutů.

Jak byste v tom případě ohodnotil vaše dnešní vztahy s Ruskem?
S Ruskem nemáme exkluzivní, ale normální vztahy, ruští komunisté už nemají vůči ostatním komunistickým stranám žádné výsadní postavení. Snažíme se být evropskou politickou silou pracující ve strukturách Unie, jsme členem pozorovatelem Euroepan Left Party.

Můžete jmenovat další evropské strany, k nimž máte blízko?
Dobré vztahy máme například s postkomunistickým uskupením Die Linke v Německu.

Pokud se vrátím k Rusku. Vnímáte energetickou závislost na této zemi jako hrozbu?
Slovo hrozba je trochu vojenská terminologie. Závislost existuje, a s ní se vždy rodí nějaká rizika. Ta se však dají minimalizovat. Zatím to vypadá tak, že u nás Rusko v dané oblasti působit bude.

Jak zkrotit recesi

Jakým způsobem navrhujete snížit hrozící rozpočtový deficit ve výši 230 miliard?
Řešení bude trvat několik let a škrty výdajů nebudou snadné. Chcete-li ušetřit provozní výdaje veřejné správy, musíte si uvědomit, že snížení nominálních platů ve veřejné sféře, pokud nechcete jít pod zákonné tarifní platy, znamená propouštění. A jak pak udržet v chodu policii, školy nebo zdravotnictví. Valorizace důchodů musí zohlednit nejen inflaci, ale i vliv zdravotních poplatků nebo růstu nákladů bydlení na životní náklady důchodcovských domácností. Jistě se bude debatovat o porodném, rodičovském, nemocenském a podobně.

Jaké škrty odmítáte, jste prozradil. Kde byste tedy šetřil?
Velké peníze unikají třeba přes výběrová řízení, různé armádní zakázky a předražené vládní stavby. Otevřít je také třeba daňovou filosofii. Daňovým dumpingem jsme se dostali někam kde jsme nechtěli být. Prostá daňová kvóta je pod průměrem vyspělého světa, pociťujeme tedy potřebu větší progrese u přímých daní, maximálního zvýšení nepřímého zdanění "neřestí" a ekologické daně.

Souhlasíte s optimismem států, které oznamují, že se jejich ekonomiky odrazily ode dna a nyní bude pouze lépe?
Pokud některé země poslední měsíce hlásí postupná ozdravení trhu, tak je třeba být opatrný. Jednak je tu časové zpoždění, jednak může skutečně přijít druhá vlna krize, některé bubliny finančních produktů dosud nesplaskly.
 


Komentáře

1 Medvěd | 29. září 2009 v 11:12 | Reagovat

Myslím, že jde o takový rozhovor... jaksi neslaný a nemastný, neinspirativní.
Naopak s chutí jsem si přečetl třeba rozhovor Ondřeje Antoše s Dolejšem, protože jsou v ní témata, která mne nejvíc zajímají a z odpovědí na otázky plyne, že Jiří Dolejš to má v hlavě skutečně celkem dobře srovnané http://www.mesec.cz/clanky/jiri-dolejs-kapitelismus-neni-konec-dejin/
Možná by jsi tam také našla ty rozdíly v pojetí. Jen cvič, Terezo. ;-)

2 Terka | E-mail | 29. září 2009 v 11:24 | Reagovat

jo, ten jsem četla už dříve a kopírování ve zvyku nemám... Tyto rozhovory mají mít holt všeobecnou strukturu (cílem je v prvé řadě představit absolventa), ekonomických otázek je tam víc, ale jak jsem avizovala, toto je zkrácená verze :-) Jinak, za nápady, jak jít v tématech, o kterých jsem s ním mluvila "více na dřeň", budu vděčná - pro příště :-) Každopádně dík za názor :-)

3 Terka | E-mail | 29. září 2009 v 11:41 | Reagovat

chybí mi tam čárka... ale... podrobnosti o podmínkách, za jakých rozhovor vznikl, máš ve vzkazu "tyvíškde".
Pro ostatní: Původně měl rozhovor dělat kamarád, a to s ministrem Janotou. Dva dny před uzávěrkou vyšlo najevo, že se to vlastně nepodaří a interview nebude. Následující ráno se mi podařilo sehnat J. D., jakožto "náhradního" absolventa a díky intenzivní emailovo-telefonické komunikaci dát dohromady toto. A nehledě na okolnosti vzniku jsem s výsledkem spokojená :-)
Jak opakuji: a) jedná se o výtažek, b) rozhovor je v prvé řadě profilový a teprve v druhé politický/ ekonomický a další

4 Jiří Cenek | E-mail | 29. září 2009 v 14:31 | Reagovat

Ano, rozhovor se ti povedl. Neakcentuje zbytečně kotroverzní témata současnosti ani minulosti. Jde o názory absolventa VŠE, který zastává významnou politickou funkci. A názory a stanoviska jednotlivce mohou být významnější informací než oficiální prohlášení politické strany.
Lze jen souhlasit, že vyrovnávání s minulostí je generační otázka. Příklad: Dodnes přežívající názory na tzv. kolaboraci sv. Václava.
A otázka ekonomické krize? Na ni nikdy není jednoznačná odpověď, ač se o to pokoušejí nejvýznamnější ekonomové. Je proto doré znát názory z různých směrů.
...
Předností tohoto rozhovoru je, dle mého soudu, že není určen pro masmedia a tudíž méně formální a "bojovně opatrnický". :o)
Jiří

5 Špáďa | 29. září 2009 v 15:36 | Reagovat

Mrkni na epiku

6 IVO | 29. září 2009 v 23:07 | Reagovat

Rozhovor nehodnotím, připadá mi standardní, ale dovolím si poznámku k jeho preambuli: nešlo snad o úplatek přímo do kapsy J. D., nýbrž ty peníze měly být "obloučkem přes síť" elegantně přesunuty na konto a. s. Futura, vydavatele Haló novin. Spíš tedy obcházení zákona ani ne ve stadiu pokusu. Proto mne překvapila nejen ostrá reakce vedení strany, ale jen do té doby, než jsem si přečetl výsledek hlasování ÚV KSČM - Dolejšovo odvolání prošlo poměrem 22:1. Takže jeho pozice unvitř partaje asi nebyla moc silná ani před tímto případem.

7 Alice | 30. září 2009 v 21:38 | Reagovat

No, myslím, že pan Dolejš svými odpověďmi nikterak nepřekvapil - vlastně překvapil mě tím, jak se po vstupu do KSČ snažil pohnout "stojatými vodami", ale ono to ještě moc nešlo... Jinak rozhovor zajímavý, otázky dobré, škoda, že nevznikl až po "milionové nabídce", určitě by ses zeptala a určitě by nám vysvětlil, jak to vlast¨ně bylo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama