ahoj a


ahoj ah

Když slunce přestane hřát a léto začne pálit

6. října 2009 v 18:17 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to

Recenze filmu Unaveni sluncem

Jak vypadá člověk, jehož unaví slunce? Odpověď se dozvíte ve filmu režiséra Nikity Michalkova. Melancholie se mění v hořkost, vzduch se přestává hýbat. A z panensky zlatavých klasů pozvolna stoupá k nebi Stalinův portrét.


Z idylického příběhu se stává tragédie, jež nemá hrdinu ani zrádce, vítěze ani oběť. Zoufalec bloudí krajem a marně zjišťuje, "kdě Zagorjanka". Budovatelské častušky navozují "rozjuchanou" atmosféru. Na pozadí se však ozývají temné údery kladiv, které podkreslují neúprosnost systému a připomínají, kdy a kde se nacházíte. A přestože malá Nadja stále bezstarostně poskakuje polem, slunečná pohoda přechází v úpal a vás prostupuje prázdnota. Zjistíte totiž, že nezáleží na tom, komu jste kdy sloužili. Trest vás stihne v každém případě.

Celý příběh připomíná tango, podle něhož získal svůj název. Působí vznešeně, zároveň z něj však mrazí v zádech. Rozporuplné drama se točí okolo generála, jenž má na svědomí smrt tisíců lidí, oddaného bolševika, který je ochoten za svoji vlast padnout. Divák však zároveň musí přijít na to, že nic není černobílé a že i oddaný revolucionář může mít v srdci kousek čiré lásky. Padesátiletý Kotov miluje svoji početnou rodinu. Mladou ženu Marusju, kterou kdysi získal lstí, pijáckého strýce, labilní služku a hlavně zvídavou dcerku Nadju. Užívá si prázdniny na dáče a příliš mnoho spoléhá na nedotknutelnutost, kterou mu vždy zajišťovalo slavné jméno. To se však po příchodu zapomenutého syna Míti mění.

Přestože se domem záhy rozezní step a kankán, pod povrchem bublá strach. Rozpačitá Marusja netuší, jak se ke své dávné lásce chovat, Kotov se snaží udržet pozornost dcerky, jež se s hostem bezelstně spřátelila. A harmonickým létem, které si v Sovětském svazu třicátých let nemohl dovolit kdekdo, se vznáší stále těžší duch pomsty. Roky bezedného blahobytu a idylické pohody mají být draze zaplaceny. Realita, od které se rodina doposud úspěšně izolovala, se stává nebezpečně hmatatelnou. Zatím co se hrdinové u klavíru opíjejí zpěvem, železné rány pokračují a KGB pozvolna stahuje smyčku. A Stalin toto vše výhružně sleduje, aniž by své stavitele před rozpáleným létem zachránil.

Film, který po prvním zhlédnutí budete už navždy chápat jinak, v sobě nese otázky viny a trestu. Nesnaží se ospravedlňovat, pouze nastavuje odvrácenou stranu slunce a poodkrývá souvislosti. Hrdiny nezobrazuje schematicky, ale jako "typicky ruské duše", kteří v sobě nesou obrovskou čistotu i krvavé dějiny. Každý z nich si zaslouží sympatie, záhy soucit a posléze pohrdání. Film doporučuji zhlédnout v ruském jazyce, dává mu nezaměnitelný kolorit. Stejně tak hořkomelancholická hudba, která celý příběh podkresluje.

Zdroj obrázku: www.videodetective.com
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama