ahoj a


ahoj ah

Praha. Kamenné lůno kabaretu

10. října 2009 v 18:01 | Tereza Holanová |  reporTerka

Rozladěný šum stromů, harfa a odraz Hradčan ve vodě. Nábřeží Vltavy, která nepřestane fascinovat. Jako vždy se musím zastavit. Abych získala pocit, že nic dalšího než sluncem zalitá řeka není, abych si na chvíli ukradla panoráma a jeho ozvěny mollové melancholie.


Abych věřila, že auta, šikmooké figurky se svými Canony, racci na vodě, otylý policista, vrávorající troska a kaluž zvratků vnímají totéž. Řeku, jež leží klidně jako svlečená žena, klenuté mosty, vzpomínky mouřenínů, křivolaké střechy, červené uličky, o nichž jen tušíme. Praha. Zamlžená, vznešená, pošlapaná, usmolená a také moje. Město, jež navozuje smutek a radost zároveň. Sama se protáčí v rytmu polky, mne se snaží svými vzdechy ukolébat. Město kontrastů. Na jednom břehu se líně převalují nadýchané vlny. Stačí se však otočit a rozpálené chodníky, nerytmická harmonika a prachem zchátralé domy se probouzejí a nechtějí mne pustit zpět do světa, jenž působí hluše a liduprázdně. Nechávám se tedy vést do nitra. Kolem proudí davy, v jakémsi rytmu spěchají, nezvedají zrak. Já, Praha, sloupy, výkladní skříně i umolousaní holubi začínáme chápat jazz. Ztrácíme rytmus a zas se do něj synkopicky vracíme, nostalgicky se houpeme. Myslím na hrdou Vltavu kdesi za zády. Uskakuji pohledem před tramvají, vyhýbám se orvanému ochmelkovi a do cesty mi padá další. Smrdí, jiný se krčí v úpatí vetché stavby, choulí se na novinách a nastavuje špinavé ruce. Na rozdíl od řeky se netřpytí, nezurčí. Bublá jak zkažená močůvka. Štítivě se oklepávám a snažím se zakotvit v přístavu prastarých zdí, nejmenných uliček a kočičích hlav. Praha. Město kamenných vzpomínek, lůno hudby, labyrint dlažebních tváří, z nichž je každá jiná. Pulsující ruina kabaretu.


Poznámka: Další úkol do Kreaturity v jazyce. Délka tvorba: 90 minut. Doprovodné jevy: konzumace rakije, poslech Bedřicha Smetany, Jaroslava Ježka a no name bezdomovce hrajícího na harmoniku
 


Komentáře

1 AjA | Web | 10. října 2009 v 20:34 | Reagovat

výborné... kreaturita, zda se, je velmi zajimavy predmet..

jedine, co je mi zahadou, jak moc klidna je svlecena zena? Ja kdyz jsem svlecena, tak jsem dost neklidna, a to jak vevnitr, tak zvenku O:-)

2 robertMT | E-mail | 14. listopadu 2009 v 11:54 | Reagovat

Krásně zažité, ilustrující. Přidám radu. V létě, když je hezky, tak v 6 hodin ráno už plně svítí slunce a na Karlově mostě není ani noha. Praha se je ví nádherně, klidně a monumentálně 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama