ahoj a


ahoj ah

Budapešť tisíce a jedné tváře

17. listopadu 2009 v 16:59 | Tereza Holanová |  reporTerka

Poslední den našeho výletu. Vyklízíme pokoj, hážeme krosnu do autobusu a vydáváme se na snídani. Máváme hotelu, projíždíme okolo jeskynního termálu a hurá na Budapešť. Na prohlídku města máme jen pár hodin, chceme stihnout alespoň historické jádro.


Cestou sledujeme video a maďarská panorámata. Po kráké zastávce na Lukoilu (mé tiché přání, aby to byl MOL, nikdo nevyslyšel) vjíždíme do hlavního města. Vítají nás polorozpadlé šedivé paneláky, s nimiž si ty české skutečně nezaslouží srovnávat. Autobusy, které u nás kdysi prý také jezdily, spousta kamenných mužů na koních, billboardy, prapodivné stavby s věžičkami, obrovité náměstí, které se podobá tomu, na kterém vzdávali turisté hold Kim Čong-ilovi v Severní Koreji, zacpané silnice, tu a tam parčík, ale spíš ponuré, zastaralé paneláky a pak obrovité historické domy podobné těm v Praze, všudepřítomné termály, starodávný duch a pak už Dunaj a panoráma Národní galerie a další vznešené stavby na břehu, paláce, parlament, visutý most, pořád obrovská spousta aut.



Pak už stavíme, vystupujeme a rozprcháváme se do uliček. Kdo chce, může absolvovat okruh po nejdůležitějších místech s průvodkyní. Zpočátku jdeme také, zdoláváme Rybářskou baštu, kocháme se zamlženým Budínem a panelákovou atmosférou pod kopcem, fotíme panorámata na břehu Dunaje, sledujeme výměnu stráží, sházíme na břeh řeky, přecházíme visutý most. Všude pořád jezdí spousta aut, je tu hluk, smog, navíc docela zima. Po příchodu do Pešti se odpojujeme a jdeme si po vlastní ose.


Procházíme ulicí, která je označována za hlavní turistickou třídu. Míjíme tu známé značkové obchody (H & M, New Yorker, Bershka, atd.), spoustu rozestavěných fasád, skleněná monstra vedle kamenných domů, rozpřipravované Vánoce, několik luxusních restaurací, jen málo obchodů se suvenýry. Turistická atmosféra na bodu nula. Proplétáme se rozkopanými uličkami, marně se snažíme sehnat něco, kde se najíme, nebude to Mc Donalds´ ani pětihvězdičkový podnik, pomalu se loučím s choutkou dát si ještě jednoho langoše.


Procházíme parčíkem, různými podchody, fotíme, mrzneme, hladovíme, motáme se okolo parlamentu, baziliky sv. Štěpána, po nábřeží a pak zase Budínem, nakonec objevujeme nějakou restauraci, kde se dá levně a maďarsky najíst, končíme u kuřecího perkéltu. Pak ještě procházíme uličky v okolí bašty, tu a tam nakoukneme do nějakého obchůdku, kupujeme nějaké jídlo, včetně ostrého paprikového koření. A pak už je sraz u autobusu a odjíždíme. Bereme to přes centrum, tak si užíváme další, neobyklé pohledy na toto zvlášní město tisíce a jednoho architektonických prvků, turisticky nepřátelské atmosféry a dosud neodvanutých prvků socialistického ducha, říkáme si, jaké to tu bude v létě, až vyzkoušíme i parky, tamní termály, Margaretin ostrov a bude na vše více času. Cestou na Bratislavu a Česko sledujeme film, posíláme si různé časopisy a materiály o Maďarsku, vyměňujeme si dojmy z návštěvy hlavního města nebo pospáváme. V Brně jsme před osmou večer. Looučíme se s ostatními výletníky, s nimiž jsme strávili příjemné tři dny, stavujeme se do Vaňkovky doplnit zásoby jídla a pak už k hotelu Grand, najít správný žlutý autobus a přežít cestu do Prahy.


VÍCE FOTEK: *ZDE*
 


Komentáře

1 PaulMan | Web | 18. listopadu 2009 v 11:59 | Reagovat

Díky za zajímavou reportáž. Na mě by takový výlet byl možná až moc "v cuku letu", ale jinak to zní moc zajímavě - zejména místní kuchyně by mi zřejmě sedla :)

2 adam | Web | 3. ledna 2013 v 16:58 | Reagovat

také děkuji za zajímavou reportáž. ovšem Vám zde chybí mnoho věci, například toto http://www.do-evropy.cz/?page_id=17

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama