ahoj a


ahoj ah

Maďarsko. Hory, termál a tradiční kuchyně

17. listopadu 2009 v 16:27 | Tereza Holanová |  reporTerka

V sedm ráno zastavujeme na odpočivadle na úpatí Bukových hor. Protahujme se, mžouráme do mlhy, snídáme, zkoumáme okolí, všechny stánky s langoši a guláši jsou uzavřené a opuštěné, několik z nás tedy schází podél železnice do hospůdky, kde si dáváme čaj.


Poté pokračujeme autobusem do hor, jak stoupáme, prorážíme mlhu, míjíme maďarské vesničky, na klikatých pěšinách se snažíme vyhnout jakýmsi žigulíkům a pak už vystupujeme.

Většina z nás se vydává na pěší výlet horami. Na sluníčku je příjemně teplo, pod nohama nám klouže mokré listí a čvachtavé bahno, takže za chvilku máme dohněda obalené boty, občas sebou někdo flákne na zem, listí hraje všemi barvami, po zemi lezou obří hrdobci, fotíme, co to jde, na tvářích cítíme příjemné mrazení. Postupně slézáme do nižších oblastí a kolem nás se opět objevují chuchvalce mlhy, stromy působí strašidelně, snažíme se projít bahnitými močály s co nejmenší újmou, občas nás mine osamělý běžec, dojídáme zásoby z domova, libujeme si, protože, kdy jsme naposledy v sobotu ráno pochodovali lesem.



Po poledni se před námi vynořují první chalupy naší cílové stanice Miskolc-Tapolca, zkoumáme maďarskou vesnickou architekturu, každý dům ale vypadá jinak. Některé chalupy připomínají svými obloučky barokní cosi, další jsou typické socialistické krabice s balkony přes celou přední stěnu. Pak jsou tu stavby s různými věžičkami, kupolemi, oblouky a dokonce hradbami. Míjíme kemp, jehož chatičky vypadají přesně jako ty naše, pokoušíme se číst maďarské nápisy, otíráme z bot bláto, o co se dá, a už jsme u našeho penzionu.

Rozebíráme si pokoje, my bydlíme s dalším mladým párem, vyhazujeme na zem věci z batohu, hledáme plavky a o hodinu později si to mašírujeme do místního termálu. Ten je vyhlášený hlavně proto, že je většina bazénků umístěná ve skále, díky čemuž je tu jiné klima, které má údajně pomáhat na dýchací, nervové, zažívací a nevím jaké další potíže. Kromě toho se tu nachází bazén v jeskyni, jejíž strop je vyzdoben tak, že připomíná noční oblohu, a kde se vytváří ohromná ozvěna. První setkání s termálem byl pro mne zážitek. Areál v Miskolc-Tapolce byl přesně takový, jak si představuji "typicky sovětský", ve kterém se zastavil čas tak před třiceti lety. Popsat onu atmosféru moc dobře neumím.


Celkově mne tento termál spíše nezaujal. Do bazénu chodím ráda, zde se však dalo jen "vyvalit", nechat si rozmočovat tělo a dýchat léčivý vzduch, o plavání řeč být nemohla. V několika zákoutích se sice čas od času spustily bublinky nebo trysky, na jeden masážní pramen však připadalo asi třicet zájemců. Přibližně po dvou hodinách jsme tu už neměli co dělat, jen jsme proplouvali z jednoho bazénku do druhého, tím, že jsme se nehýbali, nám i v teplé vodě začala být záhy zima. Po třech hodinách čvachtání, jsme si dali sprchu (jednolitý proud vody tekoucí z jakési trubky ve stěně) a termál opustili. Pro doplnění, studentská vstupenka na čtyři hodiny činí 1400 forintů. Za saunu, masáže a další služby si musíte připlatit (okolo tisíce forintů).


V nedalekém stánku pak ochutnáváme langoše (samotný, bez ničeho za 250 až 300 forintů, s kečupem a sýrem za 450 f.), který skutečně chutná lépe než ty ze stánků v Praze, a vydáváme se zpátky na hotel. Po krátkém odpočinku nasedáme do autobusu a jedeme do vesnice Mályi na ochutnávku tradiční maďarské kuchyně. Čekání na jídlo si zpestřujeme konzumací vína a poslechem místních lidových odtrhovaček, které hulákají oslavenci z vedlejšího sálu restaurace. Jako první chod jsme dostáváme palačinku plněnou mletým masem. Na vrchu je smetana a okolo nasládlá papriková omáčka podobná té, kterou děláme ke kuřeti my. Následuje zeleninová polévka a poté obrovitá porce budapešťského národního pokrmu. Kromě hory rýže a hranolků obsahuje vepřový plátek zasypaný směsí hrášku, cibulky, žampionů a kousků jater. Většina z nás už je natolik plná, že tento chod do sebe napěchovat nezvládá, zvláště, když se nese dezert. Ten na první pohled vypadá jako čokoládový puding z Penny Marketu (takový ten vysoký v plastovém průhledném kelímku), uvnitř však obsahuje piškot a také čokoláda je čokoládovější, protože do ní bylo přimícháno víno. Po několika hodinách konzumace a konverzace se stěží dokutálíme k autobusu a kdo neusnul už při cestě, padá hned po návratu na hotel.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama