ahoj a


ahoj ah

Hrůze nelze uniknout. Musíte se s ní spřátelit

1. prosince 2009 v 23:34 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to

Nabodnuté hlavy na kůlech, spálený prales, opuštěná řeka. Napalmovým tichem se hrůzně nesou tóny Wagnerova Letu valkýr. A zdaleka není konec, jak zpívají The Doors v úvodní znělce filmu amerického režiséra Francise Forda Coppoly A nyní apokalypsa.


Nacházíte se ve Vietnamu šedesátých let, na obzoru se vznáší kouř a v zemi již několik let zuří krvavá válka za demokracii. Vůči smrti, zabíjení a dětskému pláči se vojáci naučili být otupělí, válka je pro ně peklem a zároveň posedlostí. Nevědí, za co vlastně bojují, zároveň se nedokáží ubránit před vnitřními hrůzami. V šikmých očích chudých civilistů nadále vidíme údiv, strach a nepochopení, když na ně míří hlavice zbraní. O několik stovek kilometrů dál si jihovietnamské děti hrají mezi hromadami těl nepřátel. Pralesem pobíhají anglicky mluvící reportéři a z dalších mrtvol mají skrytou radost. Více smrti, více ničení. Toto je první válka, kterou mohl svět sledovat v přímém přenosu. Zřejmě pouze díky tomu skončila "už" v roce 1975, po masivních demonstracích americké veřejnosti, která sledovala utrpení svých vojáků i bombardování nevinných lidí.

Režisér zobrazuje válku nezaujatě, snímek nemá žádného jednoznačného hrdinu. Koho? Americké vojáky? Postavičky bez hlubší identity, které bez rozmyslu vraždí a je jím jedno, koho. Nešetří civilisty, ženy ani děti. A občas se zdá, že je to baví. Když mají dost, jdou si zasurfovat. Jednu chvíli působí jako obyčejní lidé, kteří mají své strachy, něhu a touhu žít normální život. Jsou v nich dva lidé, jeden, který zabíjí, a ten, který miluje. Pak ale znova vyplouvá na povrch jejich cynismus. "Pouštím Wagnera. Rákosníky to vyděsí a klukům se to líbí," říká plukovník Kilgore před náletem na civilisty. Pomíjivost lidského života, ztráta soucitu a mechanické ničení bez rozmyslu zachytil Coppola podle mého názoru velmi silně. Na nejistotě a spontánním jednání postav se mu povedlo ukázat jejich demoralizaci, která prostupovala celou americkou armádu. Částečně proto, že povinně museli vojáci ve válce strávit pouze rok. Velká část z nich neměla o delší službu zájem, takže přicházeli stále noví, stejně nezkušení a vnitřně nevyzrálí lidé. O zbytek se postaralo všudypřítomné ničení, odcizenost a apatie k čemukoliv lidskému.

Kromě toho se režisér syrově vykreslil prázdnotu duše a běs, který se zažírá hloub a hloub a dříve nebo později postihne každého. A této posedlosti se voják nemá šanci už nikdy zbavit. Jak praví Kurtz, kterého ztvárnil Marlo Brando, jemuž se touha po válce vymkla z rukou: hrůza má tvář, musíme se s ní spřátelit.

Kdo jiný by mohl být kladnou postavou filmu? Velitelé, kteří sedí v teple kanclu a ve jménu amerického zájmu posílají vojáky na cestu za hrůzami, ze kterých je může vysvobodit pouze smrt? Vietkongové, kteří bojují proti Američanům? Proti nim se přece válka vedla. Nevinní Vietnamci, kteří se během Playboy večírku pro společensky nevyžité Američany mačkají vzadu v kleci? Kteří na řece ustrašeně ustupují z cesty americké lodi. Snad oni. Poněkud draze zaplacené vítězství.

Film doplňuje vynikající hudba, která podtrhuje existenciální vypětí, úzkost a hmatatelnost prožitků. Ať již zmínění The Doors, klavírní etudy nebo vražedně skvostný Wagner.

Tříhodinový snímek Francise Forda Coppoly mne přiměl dozvědět se více o válce ve Vietnamu, nastudovat si její průběh a s hrůzou zjistit, že tato perioda, která středoškolskému dějepisu nestojí za zmínku, znamenala stejné, ne-li větší hrůzy jako evropské války.


obrázek: guardian.co.uk
 


Komentáře

1 Cracatit | 13. prosince 2009 v 22:54 | Reagovat

Perfektní. Mířily na lidi hlavně, ne hlavice - ty mají jen rakety, pokud vím, ale třeba to byl jen neúmyslný překlep. Už podle popisu na mě film hodně zapůsobil, rád se podívám, i když to bude asi pěkný nervák, spoustu podobně laděných filmů mě přivede na všelijaké hluboké myšlenky. Vím, že válka ve Větnamu byla šílená. V každé válce nejvíc platí nevinní civilisté, bohužel je to tak a je asi utopické představovat si svět už navždy bez válek. Střety civilizací a hlavně kulturních lidí s bandou tupých hlav tu budou vždycky. Článek se mi moc líbil. Dobrou noc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama