ahoj a


ahoj ah

In America everything is bigger

5. prosince 2009 v 21:00 | Tereza Holanová |  filmy, které stojí za to

recenze filmu Ameriko, Ameriko

Život je pouze pro bohaté. Kdo nemá prachy, nic neznamená, myslí si turecký Řek Stavros. Rodiče jej proto posílají z rodné Anatolie do Istanbulu, kde se má stát bohatým prodejcem koberců. Stavros ale nevěří tomu, že by na něj peníze a svoboda čekaly právě v Turecku, a má svůj vlastní sen. Ameriku.


Trochu jiný pohled na zemi zaslíbenou ukazuje ve svém snímku Ameriko, Ameriko režisér Elia Kazan. Zachycuje, jak zemi za oceánem vnímají na konci 19. století chudí Řekové. Stejně jako Arménům jim Turkové dávají najevo, že do jejich země nepatří. Právo na bohatství má pouze úzká skupina lidí, kteří pocházejí z váženého rodu nebo mají dobré vztahy s politiky. Chtějí-li začít od píky a vydělat si poctivou prací, je to pro ně takřka nemožné. Velké peníze lze podle tamní filosofie pouze ukrást a nebo získat svatbou. Naopak, přijít o ně se dá snadno. Stačí chvilka důvěřivosti a příliš okatý úsměv.

Hlavní hrdina Stavros sní o lepším světě. Nechce žít ve strachu, kdy jej někdo přepadne a oloupí, ani být navždy úslužným Řekem. Stát se bohatým prodejcem koberců, který v této době znamená synonymum pro úspěšnou kariéru, jej neláká. Upnul se k jedinému cíli, dostat se za oceán. A tomu obětuje vše.

Zklame rodinu, protože věří, že jí zvládne zajistit lepší budoucnost, odmítne lásku a místo toho stále dokola prohlíží obrázky vysněného světa. Věří, že na rozdíl od chaotického Istanbulu se mu tam podaří zbohatnout. Orientální město mešit, hýkajících oslů, pestrobarevných koberců, záhadných uliček, ztracených zákoutí a melancholických mandolín, město, kde je zvykem přesvědčovat lidi ke koupi a pak dlouze smlouvat o ceně, pro něj znamená pouze přístav, bránu do Nového světa. Kazanův hrdina je ztělesněním naivity a zároveň pevné vůle. Přestože o Americe kromě toho, že je tam vše velké, nic neví a kromě tvrdé manuální práce nic neumí, jde bez ohlédnutí za svým cílem a nenechá se zastavit žádnou z četných překážek. Hlavním poselstvím filmu je ukázat, že i sebevzdálenějšího snu lze dosáhnout, pokud mu člověk věří a dělá vše pro jeho dosažení.

Ameriku si Stavros pochopitelně značně idealizuje. Znamená pro něj jednoduše zemi neomezených možností, zemi, kde se na rozdíl od Turecka nesetká s překážkami. Ty samozřejmě přijdou, pouze nemají formu intrik, krádeží a kočovných přepadů, ale chladnokrevné byrokracie. Hrdina nepřemýšlí nad tím, že v této zemi nezíská o mnoho lepší postavení, než měl doma. Zůstává sluhou, tím, kdo bohatým čistí boty, stává se součástí davu, kde do něj všichni vrážejí a nikdo nemá čas na jeho nadšení. V závěrečné části také poznává realitu v podobě lhostejných policistů, kdy mu postarší boháč Mr. Kebabian výsměšně říká: "Tohle je Amerika." Myslím si, že Kazan ve svém černobílém snímku mistrně zachytil, jakou roli hraje při vnímání prostředí psychika. Že nezáleží na tom, jaký statut člověk ve společnosti objektivně zastává a jaké má zázemí, ale to, kde se chce cítit nejlépe.

foto: http://greekodyssey.typepad.com/my_greek_odyssey/america_kazan.jpg

Video:

 


Komentáře

1 Terka | E-mail | 5. prosince 2009 v 21:03 | Reagovat

a doporučuji angl. verzi s Kazanovým prologem... "My name is Elia Kazan. I am a Greek by blood, a Turk by birth, and an American, because my uncle made a journey..." nemá chybu! Hlavní hrdina byl pro upřesnění jeho strýc

2 Cracatit | 12. prosince 2009 v 21:58 | Reagovat

Parádní recenze, rád se podívám.

3 ter. | 12. prosince 2009 v 23:09 | Reagovat

snad to seženeš. Mně se to na netu nepovedlo, v levných DVD jsem to též nenašla. Ale mám to slíbené od kámoše (v angličtině), tak pak mohu případně nějak zapůjčit

4 dadulka | 15. prosince 2009 v 15:19 | Reagovat

Zajímalo by mě, zda poté, co hrdina filmu odhalí pravou realitu Ameriky, zahořkne či si své nadšení a víru zachová? Toto patrně už film neřeší, ale napadlo mne to v souvislosti s názorm, že nezáleží na sociálním statutu, ale na tom, kde se člověk cítí nejlépe. Ono je totiž strašně složité cítit se šťastný třeba i v zemi zaslíbené, pokud člověk nemá pomalu ani střechu nad hlavou či co do úst. Já se třeba nejšťastnější cítítm s koňmi a k naplnění podstaty života by mi bohatě stačila zahrádka, domečke a kydání koňského hnoje  :-) Bohužel ale narážím na neeálnost takového snu, takže končím VŠ a budu patrně usilovat o práci v kanclu, protože jinak bohužel nemám možnost si svého koně ponechat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama