ahoj a


ahoj ah

Jedinec ztratil význam. Důležité je MY - 2. část

26. prosince 2009 v 17:27 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla

Jak si Zamjatin představuje dovedení bolševických idejí do dokonalosti? Jako velké město, kde lidé ztratili osobnost, city a jakoukoliv individualitu. Nosí stejné uniformy, nemají jméno, pouze číslo. "Vědomí vlastní osobnosti je jen nemoc" píše autor v knize.


Uvažuji, do jaké míry je možné ztotožnit ztrátu vlastního já se zbytečným člověkem, který se objevil v literatuře ruského romantismu. Jedná se o naprosto teoretické připodobnění, protože zbohatlé šlechtice typu Oněgin nebo Pečorin hmotný, duchovní nebo milostný nedostatek pravděpodobně příliš netrápil. Společné znaky však částečně vnímám ve stavu jejich psychiky, kdy nedokáží jít si za svým cílem a definovat, zda skutečně něco chtějí. Je však zřetelné, že v tomto případě se jedná o dobrovolný stav pramenící z neustálého dostatku, zatím co v případě Zamjatina o výsledek státních a společenských omezení.

Na miliony identických jednotek dohlíží několik strážců a v čele stojí Dobroditel. Na rozdíl od Orwellova Velkého bratra je skutečnou osobou, která se v příběhu objevuje a zasahuje do chodu konkrétních událostí. Hierarchie společnosti je každopádně minimální, stát ji totiž nepotřebuje. Ekonomické aspekty se ztratily. Soukromé vlastnictví neexistuje. Postavy pozbyly jakékoliv hmotné i nehmotné potřeby, jejich uspokojení pramení z lásky k Jednotnému státu. Z ulic zmizely obchody, z peněženek peníze. Vlastně pochybuji, že zdejší obyvatelé vůbec nějaké mají. S největší pravděpodobností je považují za nepochopitelné zbytečnosti zapomenuté historie, stejně jako banky, dluhy nebo konkurenci. Zobrazení hospodářské situace považuji za jeden ze zásadních rozdílů oproti Orwellovi. Ten naopak mnohokrát píše o chudobě Proletariátu, který trpí nekonečnými válkami, majetkový rozdíl mezi jednotlivými společenskými třídami je v díle 1984 skutečně zřetelný (jako příklad mohu uvést různé druhy kávy pro členy Vnější a Vnitřní strany).

Zamjatinova "čísla" se od dnešního člověka, kterého ve svém díle použil i Orwell, liší v mnoha směrech. Z lidské přirozenosti zmizela potřeba jíst a pít, tělesné nemoci byly vymýceny, sex zůstal, ale získal naprosto jiné pojetí. "Číslům" zbyly pouze dva znaky, které je definují. Fantazie a odlišná fyzická podoba. Stále se najdou osoby s křivým nosem, chlupatýma pažema a odulými rty. Tyto nedostatky se však dají jako drobná závada ve stroji odstranit, stejně jako se to podařilo ve všech ostatních oblastech. Potravu nahradila nafta, děti přestaly být "soukromým majetkem", zmizel pojem volného času. V denním rozvrhu sice několik prázdných okének najdete, ta se však nevyužívají ke klasickým zálibám. Bývá zvykem pochodovat na ulici, počítat si příklady, protože matematika a algoritmus tvoří základ všeho, nebo se oddat pohlavnímu styku na příděl.
 


Komentáře

1 Cracatit | Web | 27. prosince 2009 v 11:27 | Reagovat

Naprosto přesně vystižené rozdíly, sám bych to nenapsal líp. Když tak nad tím uvažuju, tak Zamjatin naformuloval svůj text o dost jinak než Orwell a spíš maj styčné body než že by jeden od druhého vysloveně kopčili. Orwell si to vlastně představoval dost podobně, jak měl v Rusku režim vypadat ve spoustě charakterů, protože na čísla se to nikdy úplně nevytěsnilo. Zase Zamjatin měl o dost blíž než Orwell k pochopení systému neexistence soukromého vlastnictví, potažmo neúcty k soukromému vlastnictví, jak se dnes vyskytuje v Rusku nebo Číně. Tyhle národy prostě podle mě nikdy nebudou řešit to, co ve vlastnickém právu řeší EU nebo USA.

2 Cracatit | 27. prosince 2009 v 11:29 | Reagovat

Doufám, že to sem napíše někdo líp než já, dneska mi to nějak nejde. Posílám pozdrav a jdu číst další články na tomhle blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama