ahoj a


ahoj ah

Jedinec ztratil význam. Důležité je MY - 3. část

7. ledna 2010 v 11:48 | Tereza Holanová |  co jsem přečetla

pokračovaní recenze Zamjatinova MY, za kterou jsem předevčírem dostala jedničku :-)

Život určený Hodinovými deskami považují občané Jednotného státu za nejlepší možný. Svět, na který jsme zvyklí my, chápou neuvěřitelně, nepřirozeně, zkrátka jako prostředí, v němž by nebyli schopni žít. Celý vývoj do dvacátého století označují za starověk. Životní styl, kultura a všechny ostatní znaky minulosti představují pro Zamjatinovy postavy neuspořádanost a důkaz neefektivity dřívějších generací.


Lidská svoboda znamená v Jednotném státě překážku, divošský stav a cestu k chaosu. Myšlenky, že svoboda a zločin jsou nerozlučně spojené a že jediný způsob, jak zbavit člověka zločinů, je zbavit ho svobody, přitom až hrozivě připomínají skutečnou filosofii totalitních režimů. A nejen těch, zárodky vidíme i v současné demokracii. Aby se jedinec vyvaroval zločinného nebo nemravného činu, má škálu svých možností ohraničenou stovkami předpisů, kvót a paragrafů. V době více či méně vratké demokracie však společnost obecně nechápe tato nařízení jako omezení svobody, ale jako součást života, bez které by se lidé navzájem pozabíjeli. Přesně takto jsou však obyvatelé Jednotného státu navyknutí na pravidla, že mají zákaz po 22:30 vycházet na ulici, že musí při každém soustu padesátkrát žvýknout, že nesmí mít duši a fantazii. Berou to jako něco samozřejmého, cosi, co se děje v rámci jejich zájmu. Tito lidé se však nacházejí ve stadiu, kdy se necítí být omezováni a mají pocit, že všechny restrikce slouží pro zajištění jejich hojnosti a šťastné budoucnosti. Vlastně ne jejich. Vše se děje ve prospěch Jednotného státu.

Předchozí odstavec naznačuje úvahu, do jaké míry jsou jakékoliv zákony omezující a zda si lidé případnou nesvobodu vůbec dokáží uvědomit. Nejsme snad náhodou také zamjatinovskými figurkami spoutanými byrokratickým aparátem? Je naše svoboda skutečná nebo jen klam? Že se i nesvobodní lidé dokáží cítit svobodně, dokazuje postoj obyvatel různých současných nedemokratických režimů. Je tedy naše vnímání objektivní? Výstižně tento stav kdysi definoval nizozemský filosof Baruch Benedikt Spinoza. Ten tvrdí, že volnost každého musí být pevně a zřetelně ohraničena. Svobodně se člověk bude cítit pouze tehdy, zvykne-li si na status quo a naučí se v rámci něho jednat dle svého uvážení.

Ve chvíli, kdy dochází k jakémukoliv omezení a nastolení nového stavu, je samozřejmě rozdíl mezi jednotlivými stupni svobody vidět zřetelně a lidé mohou proti režimu protestovat. V případě Zamjatina byla kdysi protestem dvousetletá válka. Původní svět však prohrál a budoucnost si pro sebe zajistil Jednotný stát. Orwellův režim posílá nepřizpůsobivé jedince do tábora nucených prací. Jsou-li nepřátelé režimu politicky nebezpeční, čeká je mučení, bolestivá změna osobnosti a nakonec smrt a vymazání z historie. Proti novému státnímu uspořádání protestovali občané i ve skutečné historii, například po roce 1948. Tehdy si za svůj nesouhlas vysloužili špatný kádrový profil, propouštění, v horším případě vězení, které se podle historických pramenů rovněž neobešlo bez tělesných nebo psychických trestů.

Kromě trestů uplatňuje každý nový režim opatření k posílení moci a odstranění jakýchkoliv pochybností o její neúplnosti. V poválečném Československu tak komunisté činili změnou majetkových poměrů, uplatňováním cenzury médií i literatury, zastrašováním nebo odstraňováním stranických nepřátel. Myšlenku vnucování názorů dosud nepodmaněným společenstvím, naznačuje ve své knize také Zamjatin. Ve chvíli, kdy se obyvatelé Jednotného státu chystají šířit své zásady i na jiné planety, vypravěč píše: "Nepochopí-li, že jim přinášíme matematicky neomylné štěstí, musíme jim ho vnutit." Hlavní hrdina knihy několikrát zdůrazňuje, že ke všem násilným akcím se Jednotný stát musí uchýlit pouze ve jménu zmiňovaného všeobecného dobra. Argumentuje myšlenkou, že nesvoboda je lidem, ačkoliv se tomuto nařčení brání, ve své podstatě vlastní. Své tvrzení připodobňuje k tanci, který chápe jako zosobnění podřízenosti, která lidem v konečné fázi vyhovuje.

Předchozí dvě části čtěte ZDE: Jedinec ztratil význam. Důležité je MY - 1. část
 


Komentáře

1 Cracatit | Web | 7. ledna 2010 v 22:09 | Reagovat

Pěkný text, ukazuješ v něm sílu svých jazykových prostředků a používáš málo vaty, tak se mi to líbí a fakt chválím! Jednička byla plně zasloužená, gratuluju! A ptám se, bude ještě jeden díl nebo ty tři díly jsou vše? Dílo Zamjatina a Orwella se pěkně srovnávají, přestožejsou obě každé svým myšlenkovým světem, v něčem odlišné, v něčem podoné a někde dokonce stejné.
Mám připomínku - jenom drobná maličkost, předpokládám, že to pro tebe není novinka fakt, že režim svoje odpůrce nejen posílal do vězení, ale taky popravoval, viz. případ Dr. Milada Horáková; Záviš Kalandra a další. Dokonce tak mohl zkončit i bývalý normalizační prezident Husák. Ono je vždycky problém ubránit demokracii, líbí se mi, jak trefně narážíš na Brusel a všelijaká ujednání. Skutečně je otázka, nakolik jde o regulaci, nakolik o nutnost a kdy už je to možná tak trochu šikana a sledování vlastních lidí. Souhlasím s tím, že každý režim má své chyby. Nejlépe to vyjádřil tuším Churchil, když říkal v jednom projevu: "Bohužel zatím nikdo nevymyslel nic lepšího a křehčího, než je Demokracie." A kdosi další říká, že demokracie je nejmenší ze všech možných zel. Je ve tvém článku a v obou románech Orwela i Zamjatina spousta pravdivých i polemickýc věcí, proto se omlouvám za dlouhý článek. Ono se na takové téma reaguje dost obtížně, když má mít komentář nějakou hlavu a patu, aspoň doufám.

2 Terka | E-mail | 7. ledna 2010 v 23:28 | Reagovat

Ahoj, moc děkuji za obsáhlý a zajímavý komentář... o Horákové a spol. samosebou vím a názor na to mám vcelku vytříbený, ale zde šlo jen o letmé přirovnání. Rozepisovat se, bude to x-krát delší než samotná recenze... Zamjatina ještě čeká pokračování :-) Omlouvám se za kusou odpověď, mám před sebou ještě spoustu studia na zítřejší zkoušku a sem jsem spíš tak průběžně mrkla :-)

3 Cracatit | Web | 8. ledna 2010 v 10:43 | Reagovat

To vůbec nevadí, já si rád počkám, až budeš mít víc času a tahle odpověď i když jen stručná mi naprosto stačí. Díky, Terkoˇ. Ať se daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama