ahoj a


ahoj ah

Mozart ožívá na prknech Járy Cimrmana

20. ledna 2010 v 22:22 | Tereza Holanová |  prkna, která znamenají divadlo

"Zatím co se otec vroucně modlil za ochranu obchodu, já potichu odříkával tu nejtroufalejší modlitbu. Bože, učiň mne dobrým skladatelem, nech mne mojí hudbou oslavovat tvou slávu. Učiň mne nesmrtelným." Hýkavý smích, josefinská Vídeň a postava v černém, která za zvuku Requiem brázdí pošmourné ulice.


Snímek Miloše Formana Amadeus viděl zřejmě každý. O něco méně známá je stejnojmenná divadelní hra Petera Schaffera, podle níž režisér oskarový film kdysi natočil. V současné době ji má v repertoáru Divadlo A. Dvořáka Příbram, který ji hraje i v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.


Inscenace je s filmem v mnoha částech totožná, některé pasáže převzali herci doslovně. Ať už Salieriho úvodní modlitbu, známé přijetí Mozarta u císaře a jeho úpravu uvítacího pochodu nebo pasáž "Je tam příliš mnoho tónů. Půlku vyškrtejte a bude to dobré." Řadu scén však pojal soubor jinak, než znají diváci z filmu. Mnohem více prostoru dostal skladatel Antonio Salieri v podání Otakara Brouska mladšího, který chvíli vzpomíná a vypráví a za okamžik se mění v zahořklého dvorního kapelníka. Herec přesvědčivě ztvárnil Salieriho "dvojí tvář", jeho skrytou pomstychtivost a laskavou úlisnost, soucit, závist, pýchu i poraženost.

Postava "černé masky" dostala mnohem méně prostoru a oblékl se do ní přímo Salieri. Autoři tu také jinak vysvětlují její původ. Zatím co ve filmu se ten, kdo se rozhodl Mozarta uštvat, inspiroval postavou na karnevalu, v inscenaci vykládá zoufalý Mozart tak dlouho o svých snech, v nichž si u něj postava v černém objednává zádušní mši, až se Salieri rozhodne tento strach zneužít. Dále autor rozvedl například pasáž, ve které Constanze Mozartová přijde žádat Salieriho o práci pro svého zadluženého manžela. Ve filmu dojde pouze na plytký příslib, ve hře se Salieri pokusí mladou ženu svést a následně ji poníží.

Celou inscenaci samozřejmě provází Mozartova hudba. Stejně jako ve filmu doprovázejí jednotlivé dialogy melodie z Figarovy svatby, Dona Giovaniho a později mše, kterou skladatel složil sám pro sebe. Smyčcové koncerty se střídají se zádumčivými hoboji, počáteční durové melodie postupně začínají těžknout úzkostí a samotou. Některé scény působí díky hudebnímu podbarvení strašidelně, jiné smutně. A občas máte jednoduše pocit, že slyšíte hlas Boha. Boha, který se rozhodl prostřednictvím hudby toho nevychovaného děcka promluvit, jak by řekl Salieri.

Samotný Mozart zůstal známému filmovému ztvárnění věrný. Co chvíli se rozhýká smíchem všech tónin, působí nejistě a zároveň hluboce přesvědčeně, to když se snaží obhájit svoji hudbu. Přestože je oproti svému sokovi méně výrazný, proměny skladatelovy psychiky, jeho rostoucí posedlost a osamělý zmatek vyjadřuje věrně. V první části hry působí skladatel jako roztěkané dítě, které žije milostnými avantýrami a melodickou hudbou. Vídeň však pro jeho bezstarostnost nemá pochopení, postupně se mění v odvrhnutou figurku, o níž se šeptá, že mu chybí peníze, a o jejíž hudbu je stále menší zájem.

Hra byla vynikajícím zážitkem a doporučuji ji zhlédnout i těm, kteří znají film a mají pocit, že by se mnoho nového nedozvěděli. Ať už proto, aby si poslechli skladby, které se nikdy neoposlouchají, nebo aby zjistili, jak lze původně čtyřhodinový příběh zahrát na několika metrech čtverečných s minimem rekvizit v podání jedenácti herců. Aby se zamysleli, do jaké míry je příběh pohádka a jaká byla pravda. Nebo aby se pousmáli, když Salieriho jeho věrní ujišťují, že Mozartovo jméno za pár let nebude nikdo znát.
 


Komentáře

1 AjA | Web | 20. ledna 2010 v 23:14 | Reagovat

tak toto predstaveni taky neuvidim, ale asi si skocim do Metropolitni opery v New Yorku, v kine Metropol v Olomouci davaji prime prenosy :)

2 Cracatit | 21. ledna 2010 v 0:18 | Reagovat

Super, taky se chystám, že někdy v kině uvidím něco z Met (Metropolitní opera). Je fakt fajn, že už je v Česku tolik kin, kde to dávají, taky na Vltavě se dá často poslouchat něco hezkého z Met nebo i odjinud.

3 Terka | 21. ledna 2010 v 10:45 | Reagovat

my byli nedávno v Aeru na Růžovém kavalírovi z Met, ale brzy se chystáme na něco živého :)

4 PaulMan | Web | 21. ledna 2010 v 11:29 | Reagovat

To zní zajímavě, dík za tip.

5 AjA | Web | 21. ledna 2010 v 16:52 | Reagovat

ty sis normalne predelala layout a profil :) mozna by se vedcum z MUNI libil vice ;) ...zvazuji, ze si udelam ruzovy s blikajicimi poniky :))))

6 Terka | E-mail | 21. ledna 2010 v 17:03 | Reagovat

:-D jo, rozšiř článek pro kiki (ty srdíčka neumím dělat) :)))

7 Tomáš | Web | 21. ledna 2010 v 17:08 | Reagovat

Já žádný divadelní maniak nejsem, takže zůstanu i nadále u filmu. Ostatně pochybuji, že by fenomenálního Formanova Amadea mohlo něco překonat. Ta scéna s modlitbou je prostě geniální:)

8 AjA | Web | 21. ledna 2010 v 17:10 | Reagovat

[6]: mam dost blikacichc glitteruijcich obrazku! S Kiki byla asopn legrace, zatimco panove z muni mi prave ted brouzdaji na blogu... rano to delali ze socialnich ved, a ted z fildy... jsem zvedava, jak me vyprofiluji...na zaklade clanku pro Kiki zcela jiste barvite :D

9 Terka | E-mail | 21. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

film je film, to ano... ale on se právě fenomenální Forman inspiroval divadlem (i když úplně původní hru jsem neviděla, takže nevím do jaké míry vzal Forman z divadla a do jaké pak zpět Schafferova inscenace v r. 2010 z Formana a kolik z původního Schaffera)... pro mne také zůstane film číslem jedna, spíš mi přijde zajímavé, jak věrohodně některé scény převedli na prkna a vidět to v tomto věrohodném podání jen pár metrů od sebe :-)

10 Terka | E-mail | 21. ledna 2010 v 17:20 | Reagovat

[8]: mně ta reakce na jejich grafíky taky zvedla návštěvnost :-D (na změnu designu to vliv nemělo, ten jsem chtěla hodit do nějaké seriózní podoby už déle, akorát dnes mám den F, neboli flákací, takže jsem se i mrkla, co zase blog.cz vyplodil za článek)... budeme rozebrány na grafy, procenta, vyzkoušet na nás lze například Osgooda, test čtecí ochoty, návratnost času vloženého do psaní článku, závislost autora na čtenářích a naopak... jsem otevřená veškerému testování, ať už česky nebo anglicky... jdu hrát Heroes, to o mně taky něco napovídá :-D

11 Terka | E-mail | Web | 21. ledna 2010 v 20:02 | Reagovat

aha, tak ta návštěvnost mi vzrostla přirozeně, protože jsem tam neuvedla web ... jsem to ale tele, takhle nevyužít popularitu při vědeckých disputacích :-)

12 AjA | Web | 21. ledna 2010 v 23:18 | Reagovat

[11]: ja mam taky prirozeny narust :)))) neandrtalci tahnou :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama