ahoj a


ahoj ah

O nenaplněné lásce z pískoviště

24. února 2010 v 22:22 | Tereza Holanová |  prkna, která znamenají divadlo

"Tohle je moje pískoviště, tak můžeš být ráda, že jsem ti dovolil si tady hrát," říká chlapeček. Aby se holčička dál hloupě neptala, dodává: "Hele, neser mě." V jedné chvíli se jí snaží zlomit ruku, za okamžik jí nemotorně ošetřuje zraněné chodidlo. A mezi hračkami se odehrává zápas na život a na smrt.


Inscenaci Pískoviště uvádí Divadlo Na Zábradlí od roku 2007. Hra je ke zhlédnutí v Eliadově knihovně. Přestože má pouze 70 minut, divák se stane rovnocenným účastníkem děje, který vzpomíná na vlastní dětství nebo všechny šance, které kdy v životě promarnil.

V divadelní hře Michala Walczaka se prolínají svět dětských panenek a rvaček i dospělácký egoismus, neupřímnost či snaha dělat velká ramena. Holčička nechápe, že dostala kytku a přestože jí chlapeček několikrát sprostě vynadal, stále má upřímnou snahu si s ním hrát nebo alespoň povídat. Nepovažuje za divné, že musela chlapečka o to, aby mohla na pískovišti sedět, poprosit. Podřídí se, když chlapeček rozdělí pískoviště čarou a její polovina je o polovinu menší než ta jeho. Děti si řadu věcí uvědomují méně. Pokud je někdo zahrnuje nadávkami, těžko vědí, že se stali předmětem šikany. Spíše se snaží chovat lépe, aby si přátelství zasloužili. Některým to zůstane až do dospělosti. Jiné se už od malička ptají, proč se přestala stavět dětská pískoviště.

Jednotlivé pasáže hry v sobě nesou momenty, kdy si uvědomujeme, kolik vlastností nám zůstává navždy a kolik se jich malé děti učí od nás, dospělých. Ať už neschopnosti říkat si do očí pravdu nebo zahleděnosti do sebe a svých hraček. A my od nich? Třeba schopnost donekonečna odpouštět a dělat kompromisy

Vzduchem krouží Batman. Směje se ďábelsky ledově. Ha ha. Ha. Všude kolem poušť. Vyprahlá pustina. Propast. A uprostřed propasti auťák. Převrácenej. Bude hořet. Batman to ví. A má superničivou zbraň, která to zvládne všechno urychlit. V autě se dusí Ken. Nebo jiný plastový panáček. Kámo, pomóc. Heej! Ha ha. Ha.

Když chlapeček ulomí panence nohu, holčička se urazí. A odchází. Chlapeček zjišťuje, že se ty blbé panny vlastně báječně hodí do jeho příběhu, holčička trucuje. Jako by si naráz vzpomněla na všechny křivdy, kdy ji chlapeček neposlouchal a přehlížel. Neobměkčí ji ani, když kvůli ní chlapeček sní žížalu. Ve svém věku ještě neví, co je to gesto, co je to snaha udělat ze sebe něco lepšího tím, že se chováme jako burani.

Batman leží svázanej. Kámoš vytahuje nebezpečnou superzbraň, která slouží k zabíjení přesně takových Batmanů. Dává mu jeden šok. Batman skučí. Kámo vytahuje další zbraň, pro týrání přesně takovejch Batmanů. Batman sebou škube. Ty zasranej šmejde, snaží se ze sebe dostat. Ha ha. Ha!

Dialogy, které spolu děti vedou, se nesou v duchu bezbranné naivity. Chlapeček se nestydí holčičky zeptat, proč nemá pod sukní to, co on. Pokaždé, když si holčička zuje před jeho pískovištěm boty, se tváří nesmírně otráveně a dává jí nepokrytě najevo, jak mu kazí jeho hry. Přitom považuje její přítomnost za samozřejmou, přestože je jeho jediným projevem radosti velkorysé: "Tak já s tebou budu kamarádit, i když jsi divná." Teprve, když holčička jednoho dne odejde navždy, si uvědomí, že ji měl vlastně i docela rád.

Foto. Divadlo Na Zábradlí
 


Komentáře

1 Janinka | Web | 25. února 2010 v 16:50 | Reagovat

Myslím, že v tomto příběhu se najde mnoho z nás. I s příslovím: sejde z očí, sejde z mysli ale ze srdce nikdy ne.

2 gta 5 cheats pc | Web | 24. července 2017 v 5:35 | Reagovat

•    I love your blog! I am hoping to see more articles from you in the foreseeable future. Really great!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama