ahoj a


ahoj ah

Plete si na sebe Evropa plynovodový bič?

17. dubna 2010 v 23:40 | T. H.

pro příznivce plynovodů

Téma energetické bezpečnosti je v této době až příliš módní, myslí si diplomat Václav Bartuška. "Stalo se něčím, co je napůl zaklínadlem a napůl prázdným pojmem," řekl v rámci přednášky na VŠE. Bojí se evropské země Ruska oprávněně nebo mají nové plynovody za miliardy euro smysl?


"Státy Evropy při vymýšlení řešení často ztrácí kontakt s realitou a nabízejí možnosti, které nejsou s to zaplatit," tvrdí Bartuška, který působí jako velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A mně nezbývá, než mu dát za pravdu. Stačí si vzpomenout na plynovod South Stream, které chtějí ruský Gazprom a italská Eni vést přes Černé moře do jižní a střední Evropy. Projekt má stát 25 miliard euro, což je zhruba trojnásobek toho, na kolik vyjdou konkurenční Nabucco nebo Nord Stream. Ani tyto projekty nepatří mezi nejlevnější. Rusko (většinový akcionář Gazpromu) na tom však aktuálně není ekonomicky nejlépe, navíc se finančně vyčerpá při budování severní cesty. Kromě toho by se rádo (za přístup k tamní tranzitní síti) zapojilo do modernizace ukrajinského potrubí. Než se ale zaměřím na cesty, které si Evropská unie k takzvané diverzifikaci zvolila, bylo by vhodné připomenout stávající situaci.

Evropský strach z démona

Podle statistik British Petroleum se spotřeba Evropské unie pohybuje okolo 480 bcm (miliard m3) ročně. Vlastními zásobami zvládá EU pokrýt 37 procent spotřeby, zbytek dováží. Více než třetinu plynu poskytuje Rusko, následují Norsko, Alžírsko, Egypt a Libye. Nigérie, Katar a Trinidad a Tobago dodávají surovinu ve zkapalněné formě, tento podíl je však zanedbatelný.

Přestože má Evropská unie na první pohled pestrou skladbu dodavatelů, usiluje o diverzifikaci neboli hledání nových zdrojů i přepravních cest. O tomto cíli hovoří především v souvislosti s Ruskem. Vede ji k tomu jednak strach z energetické závislosti na východní velmoci a především snaha o zajištění bezpečnosti dodávek do států, které na importu suroviny plně závisí. "Existuje démon jménem Rusko, ten démon je velký a zlý. My se ho bojíme a proto s ním bojujeme. To je rámcová představa českého občana," komentuje Bartuška. Ať jsou naše předsudky jakékoliv, fakta zní jasně. Od rozpadu Sovětského svazu se Evropa několikrát ocitla bez ruského plynu. Ano, na vině byly tranzitní země, Ukrajina a Bělorusko. Ty se odmítaly vzdát několikánásobně nižších cen, než platila střední a západní Evropa. Kromě toho občas odebíraly plyn, který jim nepatřil a za který nezaplatily. Zneužívaly statusu tranzitní země.

Mnoho plynovodů pro nic

Kvůli problémům s dodávkami se EU jako celek i jednotlivé země snaží o změnu stávajícího stavu. Jako alternativu nabízejí několik plynovodů, které budou mít jedno společné. Obejdou Ukrajinu. Jinak se však nad nimi vznáší spousta otazníku.

Životaschopně působí zatím pouze Nord Stream, a to z několika důvodů. V případě "Severního proudu", který povede přes dno Baltského moře, zcela ztratí význam tranzitní země. Potrubí spojí přímo hlavní partnery, Rusko a Německo. Důležitou roli hraje také enormní zájem Německa a podpora velkých západních společností. Přesto trvalo vyjednání všeho potřebného třináct let, cena plynovodu se za tu dobu ztrojnásobila. Nicméně, banky poskytly úvěry, odběratelé si surovinu předplatili a první trubky již na dně moře leží.

Další dva projekty půjdou zřejmě trnitější cestou. Plynovod South Stream označil Bartuška za blaf, který Rusko nikdy nemyslelo vážně. Posluchač totiž zbystří hned při první informaci, kterou u je cena. 25 miliard, a to zatím počítáme pouze "podčernomořskou" část z Ruska do Bulharska. Kalkulace nezahrnuje větev, která bude pokračovat přes Řecko, Jónské moře do "podpatku" Itálie, ani část, která povede přes Srbsko, Maďarsko do Rakouska. V některých mapách se objevuje i odbočka do Slovinska. Uvážíme-li, že v případě Nord Streamu jsme kdysi mluvili o čtyřech miliardách euro a nedávno vyšlo najevo, že pouze první větev plynovodu (celkově mají být dvě se stejnou kapacitou) vyjde na 5,57 miliardy euro, kolik by stál v konečné verzi "Jižní potok"? Dvojnásobek? Narozdíl od přehledné strutury Nord Streamu tu vystupuje Srbsko, které zatím nepatří do EU, a ekonomicky podezřelé Bulharsko nebo Maďarsko. Kromě toho se opět oběvuje status tranzitní země. "South Stream by vedl přes Černé moře. A pak co? Skočil by do Bulharska. To je past! A Rusové to musí vědět velmi dobře. Jejich nejlepší přátelé se mohou stát jejími nepřáteli," říká Bartuška. Získat důvěryhodnost a potřebné finance tak bude pro plynovod výrazně složitější. Pokud jej ovšem Rusko s Itálií myslí vážně.

A Nabucco? Projekt Evropské unie, který měl kromě Ukrajiny ignorovat i samotné Rusko. Podle Bartušky mu však chybí jedna podstatná maličkost, a to zemní plyn. Narozdíl od zavedené praxe projekt nereprezentuje skupina, která by prodávala surovinu, ale firmy prodávající kapacitu plynovodu. Nikoliv, máme plyn a teď ho potřebujeme nějak přepravit, ale máme potrubí a teď sháníme, co do něj. Vznikl holding, do kterého se zapojily významné plynárenské skupiny, od německého RWE, rakouského OMV, maďarského MOL, po turecký Botas. Evropská banka přislíbila peníze. Málo, ale přece. Podporu vyjádřily i Spojené státy. Za podmínky, že potrubím napoteče íránský plyn. Tím by se EU zbavila jednoho potenciálního dodavatele. Zároveň nemá stále jasno ohledně těch dalších. Ázerbajdžán se dosud jednoznačně nevyjádřil, zda se chce účastnit, čeští analytici varují, že nemá zdaleka tolik plynu, kolik hlásá. A pokud ano, brousí si na něj zuby i Gazprom. Kromě toho hrozí budoucí potyčky s Tureckem, které chce za tranzit suroviny výhodné ceny. Neslyšeli jsme už někde tuto větu? Aby mohl Unii zásobovat Turkmenistán, muselo by existovat Transkaspické propojení. Země v současné době spolupracuje s Ruskem a Čínou a bude otázkou, zda jí zbyde ochota a surovina pro kontrakt s Evropou. U dalších států, jako jsou Egypt, Sýrie nebo Irák, se podle mého názoru pohybujeme pouze v oblasti domněnek.

Vraťme se tedy k původní hrozbě, že si na sebe Evropa plete plynovodový bič, ač není jasné, zda má energetické nebezpečí tak velké oči, ja se zdá. A do jaké míry je záležitost, která se tváří ekonomicky, zpolitizovaná. A zjistíme, že přestože tu máme Nord Stream (aktuální oficiální cena činí 8,8 miliardy auro), Nabucco (7,9 miliardy euro) a South Stream (25 miliard euro), ve skutečnosti zřejmě dojde pouze na první položku. Stovky milionů eur, které pohltí ukrajinské plynovody při možné modernizaci, pak budou doslova zanedbatelné. A Evropská unie zjistí, že vynaložila mnoho povyku pro to, aby vše s výjimkou Severního proudu, kde dokázala svoji brontosauří strnulost překonat, zůstalo při starém.
 


Komentáře

1 dadulka | Web | 18. dubna 2010 v 8:03 | Reagovat

Musím přiznat, že všechny hlavní cíle EU, jejichž deklarování se neustále promítá do všech jejích politik (kam samozřejmě patří i tlak na diverzifiakci zdrojů a zvýšení podílu obnovitelné energie)mi přijdou často jako utopické fráze, které sice znějí hezky, ale jejichž dosažení je ve většině případů nereálné. Energetikcá závislost je dlouhodobý "problém", nicméně na druhou stranu - státy, které suroviny mají, je chtějí prodat, ne? A my koupit. Nedokážu si tudíž představit skutečnou hrozbu dlouhodobého přerušení dodávek (i když lze namítnout, že jistá manipulační hrozba to je). Spíše se obávám doby, kdy tyto zdroje dojdou...

2 Lafi | Web | 18. dubna 2010 v 16:41 | Reagovat

Já bych se té ruské hrozby o úplném zastavení dodávek plynu až tak nebál. Jak už je napsáno v komentáři nade mnou, evropa potřebuje kupovat, rusové prodávat. Nechci spekulovat, kdo by vydržel déle, jestli my v evropě v mrazu, nebo rusové bez peněz za plyn. Myslím, že obchod by nakonec zvítězil nad politikou. Ale je to jen moje domněnka.
Spíš by mě zajímalo, komu prospívá šíření takového strachu.

3 Terka | Web | 23. dubna 2010 v 0:04 | Reagovat

díky oběma za obsáhlé reakce. S tím, že Rusko se kontraktů s EU jednomyslně vzdát nemůže a ani to v budoucnu neudělá, souhlasím, na druhou stranu se soustřeďuje stále více na diverzifikaci odběratelů, podporuje plynovody do Číny (která má sice plynu dost, ale stejně je považována za perspektivního partnera); před rokem otevřelo LNG terminál na Sachalinu, buduje další - a LNG lze dovážet prakticky kamkoliv (viz Španělsko, které jej vozí z Trinidad a Tobaga). Terminálů se stlačeným ZP zase tolik není, zájem velký (o čemž svědčí dovoz z Kataru do Japonska, např.), takže vzdálenost přestává hrát roli (navíc při přepravě na velké vzdálenosti je LNG schopný konkurovat i "trubkám" - i mimo aktuální období, kdy LNG na spotovém trhu vyjde dokonce levněji než potrubní plyn). Navíc na tom aktuálně Gazprom finančně nejlépe není, takže peníze potřebuje. Zastavení se tedy nebojím, spíš "hrátek" s jednotlivými zeměmi, kde se není tolik čeho bát a vzhledem k nejednotě unie (což se projevuje i v případě, že ten chce Nabucco a ten South Stream, každý stát to, co je extra pro něj strategické) nehrozí ani nějaká silná odezva.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama