ahoj a


ahoj ah

Pár postřehů z Moldávie

11. srpna 2010 v 15:38 | T. H. |  reporTerka

Víno tu mají skoro tak dobré jako v Maďarsku.
Tamní vodka funguje lépe než všechny nosní kapky dohromady. Zvlášť doporučuju Excelent. I když na Ruský standard nemá.
Ale ty ceny! Máte tři sta lei a potřebujete se jich zbavit. Koupíte litr nejdražší vodky, tamní víno a náruč zeleniny a pořád máte šrajtofli plnou peněz. Mně eto očeň nravitsja!!
No a rusky, rusky se tu domluvíte zcela v pohodě. Pravda, mladí tento jazyk moc nemusí a ani jej (s výjimkou obyvatel Podněstří, nebo severských měst typu Ryshkany) moc nepoužívají. "Jen když je to krajně nutné," jak řekl jeden z nich. Ale v restauraci, obchodě, na benzince nebo v taxi si s ní bohatě vystačíte.


Anglicky pořídíte pouze v Kišiněve, a opět hlavně u mladých. Ti se mají hodně do světa. "Asi osmdesát procent všech mých známých ze školy odešlo na západ," vysvětluje mi Alexandr, který se po ukončení ekonomické fakulty přestěhoval do Prahy, kde studuje management. Za brigádu u Mekáče má podle svých slov víc, než kdyby zůstal v Moldávii v oboru. Pokud by samozřejmě našel práci. Domů jezdí podobně jako většina jeho přátel jednou do roka, zhruba na týden. Proč častěji, když mu tam kromě rodičů nikdo nezůstal.

Ale zpět k jazykům. Jak víme, oficiálním jazykem ruština není.
Poměr užívání moldavštiny (trochu upravená rumunština) a ruštiny v zemi je vůbec zajímavé sledovat. Jeden billboard tak, druhý onak, noviny oboje, rádia, jak se zrovna rozhodnou nebo co zrovna naladíte, každý obchod má nadpis podle nálady, takže se střídají minuty porozumění a minuty... zklamání. Ale většinou uhádnete, o co go.

Že jsou melouny válící se u silnice na prodej, pochopíte, i kdyby u nich seděla seberumunštější bábuška. Abyste jí uvěřili, jak jsou dobré, prvně vám gratis kus odkrojí a pak se snaží zbytek za pár šupů vnutit. Zároveň se hlídá ovce, které capkají v příkopě.

husy
Zvířata jsou vůbec všude. S autobusem co chvíli stojíme, protože bača převádí přes silnici stádo koz, jindy hrozí, že se pod kolo zamotá volně pobíhající husa. Tak co chvíli stojíme a máme čas se procházet, nechat slunce pálit, hasit žízeň tamní balenou vodou, která je jako v Rusku lehce slaná... a druhý den spíše nepoživatelná. Z louky na nás hýká osel, krávy se válí snad všude.

Koňské povozy představují vděčný a frekventovaný dopravní prostředek. Nejlépe se vyjímají na jižním vjezdu do Kišiněva. To je tak. Sjíždíte z kopce, všude okolo vinohrady. A pak, stejně jako u sebemenší osady, kamenný nápis "Kišiněv". A vy víte, že jste tu. A poznali byste to i jinak. Do té doby jakž takž rovná asfaltka (taková běžná česká mezivesnická silnice, která zde představuje hlavní tah) se mění na dé jedničku z doby kamenné. Na hnědých kvádrech nadskakuje i náš autobus, okolo škobrtají žigulíky a mezi nimi. Koňská spřežení. Z rádia juchá moldavská dechovka, vy si připadáte jako na trhu nebo promenádě pár set let nazad, jen ne jako v tamní metropoli. Ale cítíte, že je to ono.

A všude pořád ty melouny. Na každém rohu. A taky hrozny, které jsou o něco šťavnatější než ty naše, a rajčata, broskve, spousta ovoce, které vesničani vypěstují doma a pak s nimi čekají na slunci, zda dostane někdo chuť. Pokud zájem není, různě si pomáhají. Sotva zůstane autobus chvíli otevřený nebo se prostě někde venku zastavíte, už jsou u vás a vnucují občerstvení, noviny nebo vějíře. Mimochodem, ideální způsob, jak vyzrát na neúnavné slunce.

Socialistický duch Kišiněva zklamal. Ano, paneláky poslepované ze všeho možného, sochy, monumenty, zdi, to vše připomíná důvěrně známá ruská zákoutí. Ale jinak nuda, šeď, navzdory obrovským parkům a přemíře stromů (prý nejzelenější metropole Evropy) děsný provoz, unylé ulice, mrakočinžáky, občas nějaká banka, pizzerie nebo napodobenina supermarketu, móda jako v Česku třicet let zpět.

Sami Moldavané se ptají, co chci dělat proboha v Kišiněvě. Ano. Kromě proavoslavného kostela, třídy Štěpána Velikého, kde je k vidění nějaké to museum, prezidentův palác, sem tam socha a o něco dál Puškinovo museum, tu vlastně nic moc nenajdete. Přestože slunko valí o sto šest, zdá se vám, že jste v díře, atmosféra od Voroněže, který vlastně nabízí také pouze sochy, kostely, památníky a parčíky, na hony vzdálená. Alespoň nechybí všudypřítomné kiosky, okroška a kvas. Vlastně cvas.

Trocha života sem proudí v noci. "V létě je to normální. Je takové horko, že jsme všichni někde zalezlí a v noci razíme do ulic," povídá Alexandr. Ano, letní noci jsou tu příjemné. Kluby hrají latinskoamerické hity devadesátých let, v italské restauraci posloucháte jakousi sladkobolnou moldavanku, mladí kluci se předvádějí se svými oprýskanými Fordkami, dívky se snaží vydolovat co největší podpatky, nevkusně třpytivé pytle převážou v pase provazem a hurá na salsa party. Tančit zásadně s lahví v ruce. Pokud vás s rozbřeskem začne bolet hlava, vezmete si taxika, které jsou tu nehorázně levné (a je prostor pro smlouvání) a narozdíl od dobytčáků pohodlné.

Zato příroda a venkov. Kilometry vinic se střídají s lány slunečnic. Co chvíli míjíme studnu nebo mozaikovitou zastávku autobusu. To mají s Ruskem společné. Žádna univerzální plechová bouda tisíckrát stejně. Pokaždé jiný vzor, občas oblouky, sloupky, asi nejvkusnější kulturní zážitek vůbec.
Kromě chaloupek. Přestože venkov chudobou křičí a rozdíly mezi městem a vesnicí jsou oproti českým poměrům markantní, každý plot září barvami, domeček jakoby učesán a vyzdoben láká k návštěvě. Mísí se tu balkánský kamenný duch důvěrně známý z Chorvatska, pravoslavné Madony a kříže, některé sloupy a věžičky dodávají náladu orientálna. Však tu dříve pobývali Turci a severně od Cahulu mají dodnes lokální politický i kulturní význam.
Každopádně jsou všichni ohromně pohostinní a ochotní. Stejně jako babušky v ruském vlaku se vás vyptávají, ochotně si povídají, snaží se ukázat to nejlepší, co mohou nabídnout.

Škoda, že je na vykládání, koukání a poznávání jenom chvilka. Každopádně, pokud se sem znova podívám, strávím co nejvíce času právě v přírodě, která připomíná mnohem hezčí Moravu, na venkově, který narozdíl od sterilní metropole překypuje barvami, vůněmi a náladou, a opět s místními lidmi, z jejichž ochoty a pohostinnosti se máme co učit!


Moldova1

elouny

vinice

Chisinau

Chisinau2

Chisinau3

Chisinau4


Fotky: já. Je jich málo, protože se mi narozdíl od Ruska nechtělo trávit většinu času za přístrojem, spíše jsem se kochala a vychutnávala... Na to, že ybch mohla něco vyfotit, jsem si většinou vzpomněla za oknem autobusu. A taky mi celou dobu docházely baterky a já nějak nebyla s to koupit nové. Takže příště :)
 


Komentáře

1 Martin | 11. srpna 2010 v 17:06 | Reagovat

Zajimavý výlet, pěkný popis...  Ta zeleň tomu městu celkem přidává, i přes ty paneláky.

2 robMT | 11. srpna 2010 v 20:23 | Reagovat

moc prima, Teri.. :-)

3 Marrak | Web | 12. srpna 2010 v 0:22 | Reagovat

hezky a dokonce tam hraji i Lineage :-)

4 Aleee | Web | 12. srpna 2010 v 11:53 | Reagovat

Vždycky když čtu podobné články z cest, pisatelům závidím. Ráda bych byla na jejich místě. Konečně jsem však našla kamarádku, která by taky ráda cestovala, takže se snad příští léto spolu někam vydáme :-) . Já bych sice klidně jela do trochu "zaostalejších" zemí a poznala něco jiného, než nabízejí např. cestovky, ale ona je na města, takže to vidím na Londýn. A pokud se uskromním a příští rok odstátnicuju, třeba ji překecám na New York :-)

Ale jinak pěkná repka, čte se to samo.

5 ter. | E-mail | 12. srpna 2010 v 12:00 | Reagovat

díky, díky všem :)
[4]: pokud chceš cestovat, stačí říct :) Já jezdím s přítelem, sama nebo s kamarády, teď mám všude v cizině hodně známých, chci se konečně zapojit do couchsurfingu... a vždy čím víc lidí, tím lépe. Na podzim mám v plánu St. Petersburg, Minsk, s mužem a kamarádkou z Rumunska Helsinki... a nebo si prostě udělej výlet do Vilniusu :)
A jinak na cestování a poznávání lidí i tamních kultur vřele doporučuji AEGEE, i když doporučuji obezřetnost při vybírání akcí - ty s jasným programem / jazykovým kurzem, atd. jsou dle mne nejlepší, na některých se zase více řídí heslem "chlast = slast" :))

6 dadulka | Web | 12. srpna 2010 v 14:34 | Reagovat

Krásný report... ovoce na každém rohu, to musel být hotový ráj :o) nic jiného bych tam nejedla. U nás furt otrhávám zahradu a kdejaké keře a stromy u cesty či u lesa :o)A i jinak musel jeden mít pocit, že se ocitl v jiném světě. Možná bych taky jednou měla vyrazit za dobrodružstvím...

7 Aleee | Web | 16. srpna 2010 v 11:25 | Reagovat

[5]: Jé, tak to děkuji za nabídku ;-) Pouvažuju, našetřím... A kdyžtak vyrazím, ač teď v roce předstátnicovém to bude značně nabité.

8 vysavace | Web | 24. září 2010 v 10:24 | Reagovat

hezky to tu mas [:D]

9 alenka15987788 | Web | 1. listopadu 2010 v 14:04 | Reagovat

Super článek, Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama