ahoj a


ahoj ah

irská všehochuť

Irský deník V

16. září 2008 v 3:52 | Tereza Holanová
Příliš dlouhý den
Ač se mi příliš nechtělo, vstala jsem poměrně brzy. Rozhodla jsem se totiž pokračovat ve své snaze nechat Dublin Dublinem a vidět konečně něco z vytoužených přírodních scenérií. Poté, co jsem vyklidila svoji osminu pokoje a odhlásila se z hostelu, jsem vypálila směr O´Connell Street. Tentokrát se mi podařilo autobus najít bez problémů - zařadila jsem se na konec asi dvoumetrového dvojstupu.

Irský deník IV

16. září 2008 v 3:41 | Tereza Holanová
Sobotní tropický Dublin
Zde jsem poznala první ze sedmi spolubydlících, postarší Italku hledající v Dublinu práci. Působila dost uštvaně, při každé příležitosti si chtěla povídat, což mi postupem času lezlo na nervy, poslední den mne navíc prosila, ať si od ní odkoupím nějaké oblečení, že nemá peníze…
Většinu noci jsem poslouchala, kterak se na pokoj trousí třetí, čtvrtá, až osmá spolubydlící, jak chodí po místnosti, čistí si zuby, hrabou se ve skříních, šustí igelitkami, zápasí se zámkem, atd., atd., nedlouho poté, co nastalo vytoužené ticho, zazvonil budík první spolubydlící, pak druhé, pak třetí, vše probíhalo nanovo, až jsem, jako šestá, vstala i já. Po zjištění, že mi někdo šlohl erární ručník, jsem si krosnu se vším nepotřebným nechala zamknout v recepční úschovně zavazadel.
Kontinentální snídaně (nechápajíc význam onoho přívlastku, jelikož v nabídce byly toasty a corn flakes) se konala v hostelové kapli (vcelku kuriózní a svým způsobem impozantní - kaple, v jejímž čele trůní jakýsi obslužný pult a namísto lavic se vyjímají dřevěné stoly) a byla v ceně noclehu, tak jsem se s chutí nadlábla.

Irský deník III

16. září 2008 v 3:29 | Tereza Holanová
První krůčky Dublinem
Po krátké prohlídce nádvoří Trinity college (asi nejvýznamnější irské univerzity, jejíž součástí je významný Book of Kells, neboli Evangeliář z Kellsu), jsem nakoukla na Grafton Street a odbočila vpravo, kudy jsem podle mapy měla dojít k Wildově museu. Názvy ulic se na domech objevují pouze sporadicky, takže jsem až po dojití k Dublin castle (neboli hradu, který se nachází přesně opačným směrem) zjistila, že jdu špatně. Ani další odbočka nebyla ta správná, takže zatím co se spustil hustý déšť a k mapám, průvodci a foťáku mi do ruky přibyl deštník, jsem si (nechtěně) hned první den prošla Dame i Westmoreland Street.
Déšť mi vzhledem ke stále těžší krosně, ztížené orientaci v ulicích vybíhajících od Koleje sv. Trojice moc nevyhovoval (přestože jsem se první hodinu po příletu cítila div ne dotčeně, že je tu lepší počasí než v Čechách). Náladu mi vylepšila teprve skutečnost, že po hodině strávené couráním zalidněnými irskými ulicemi, neustálým přebíháním přechodů na červenou, narážením svého deštníku do cizích, jednoručním listováním v mapě tak, aby na ni nepršelo, úzkostlivým střežením svého majetku, atd., atd., jsem se ocitla na správné, totiž Nassau Street a po chvilce stála na rohu obdélníkového Merrion Square. Ještě více jsem zajásala, když jsem dům a pamětní desku Wilda objevila hned na rohu ulice vcelku rozlehlého náměstí.

Irský deník II

16. září 2008 v 3:20 | Tereza Holanová
Irský svět z okna autobusu
fotografie na: Cestou z letiště
Zužitkovala jsem načtené informace, že nemá smysl jezdit místním "airportcoachem" (trasa letiště-centrum), ani taxíkem (stejně jako varianta první leze do peněz), protože se díky zácpám courají stejně jako obyčejná linka (čtyřnásobně levnější). Zamířila jsem proto rovnou k zastávkám MHD.
Po chvilce bloudění jsem našla tu správnou "jednačtyřicítku", postavila se spořádaně do dvojstupu (jak se místní nastupující do busu automaticky řadí), hodila dvě eura do jakési plechové schránky, nechápavě čekala, co se stane, dokud mne řidič neupozornil, že z půl metru vzdáleného počítače mi vylezla jízdenka.

Irský deník I

16. září 2008 v 3:14 | Tereza Holanová
Kterak jsem se vydala do Irska
Po krkolomné cestě domů jsem tu, abych sepsala všechny dojmy, postřehy, zážitky a strasti z třídenního výletu do jihovýchodního Irska. Ráda bych, aby pro vás celá sága byla především fajn čtením, při němž budete společně se mnou prožívat nejrůznější patálie. Kromě toho bych ráda, aby vám též přinesla nový pohled na Irsko a Dublin, Iry a jejich mentalitu, místní životní styl a nejrůznější anomálie… Takže: Have fun :-)
Asi bych měla začít úvodem, tedy otázkou, jak a proč jsem se dostala právě do Irska. Zkouškami potlačený kerouacovský duch se ve mně znovuprobudil začátkem minulého týdne, kdy se mi vylouplo několik volných dní, které byl hřích nevyužít. Protože všechny v mém okolí sužovaly pracovní či studijní povinnosti, zavrhla jsem jakékoliv pobytové a válecí zájezdy. Zlevněné letenky nabízely Oslo, Dublin, Barcelonu, Talin, Manchester, Miláno a různá německá města, když jsem prošla veškeré dostupné termíny, zbyly Miláno a Dublin. Nic proti Itálii, Irsko však po Norsku již dlouho patřilo k mým vysněným lokalitám (zájem o irskou hudbu, neúspěšná snaha jít tam toto léto au-pairovat...).
 
 

Reklama