ahoj a


ahoj ah

reporTerka

Pár postřehů z Moldávie

11. srpna 2010 v 15:38 | T. H.

Víno tu mají skoro tak dobré jako v Maďarsku.
Tamní vodka funguje lépe než všechny nosní kapky dohromady. Zvlášť doporučuju Excelent. I když na Ruský standard nemá.
Ale ty ceny! Máte tři sta lei a potřebujete se jich zbavit. Koupíte litr nejdražší vodky, tamní víno a náruč zeleniny a pořád máte šrajtofli plnou peněz. Mně eto očeň nravitsja!!
No a rusky, rusky se tu domluvíte zcela v pohodě. Pravda, mladí tento jazyk moc nemusí a ani jej (s výjimkou obyvatel Podněstří, nebo severských měst typu Ryshkany) moc nepoužívají. "Jen když je to krajně nutné," jak řekl jeden z nich. Ale v restauraci, obchodě, na benzince nebo v taxi si s ní bohatě vystačíte.

Holubí letka opravdu existuje

31. května 2010 v 19:35 | T. H.
holub

Mluví se o nich, ale dosud jsem je nikde nepotkala. Asi proto, že cucat si ekonomické zpravodajství z rukávu je přece jen těžší. Až dnes. Spolek důchodců, kteří se cpali o sto šest, listovali přehledem ČTK a domlouvali se, kam zajdou potom. Jestli na Klause, galavečer na VŠE nebo na vernisáž keramiky.

Budapešť tisíce a jedné tváře

17. listopadu 2009 v 16:59 | Tereza Holanová

Poslední den našeho výletu. Vyklízíme pokoj, hážeme krosnu do autobusu a vydáváme se na snídani. Máváme hotelu, projíždíme okolo jeskynního termálu a hurá na Budapešť. Na prohlídku města máme jen pár hodin, chceme stihnout alespoň historické jádro.

Návštěva vinného sklepa v Tokaji

17. listopadu 2009 v 16:47 | Tereza Holanová

Je brzké odpoledne a my míříme do vinařského Maďarska, přímo do Tokaje. Pršet už přestalo, všude se však válí spousta mlhy, takže z okolních hor, na kterých zraje tolik známé víno, vidíme jen obrysy. Kocháme se vesničkami, modrými vlaky i kopcem, z kterého trčí do všech stran spousta hrozivých křížů.

Maďarsko. Koupání venku a guláš

17. listopadu 2009 v 16:39 | Tereza Holanová

Na snídani míříme do nedalekého hotelu Wellness, tentokrát nás však nečeká nic tradičního maďarského, ale několik plátků sejra a šunky, kapesní džem a bílé měkké pečivo, které chutná jak neupečený toastový chléb. Poté nasedáme na autobus a míříme na východ, do městěčka Nyíregyháza, kde nás čeká další termál.

Maďarsko. Hory, termál a tradiční kuchyně

17. listopadu 2009 v 16:27 | Tereza Holanová

V sedm ráno zastavujeme na odpočivadle na úpatí Bukových hor. Protahujme se, mžouráme do mlhy, snídáme, zkoumáme okolí, všechny stánky s langoši a guláši jsou uzavřené a opuštěné, několik z nás tedy schází podél železnice do hospůdky, kde si dáváme čaj.

Prodloužený víkend v Maďarsku

17. listopadu 2009 v 16:10 | Tereza Holanová

Po cestovatelské pauze jsme rozhodli opět někam vyjet. Volba padla na zájezd Kulinářské Maďarsko, který jsme našli v nabídce brněnské cestovky Kudrna. Ta organizuje netradiční výlety všeho druhu do Česka i zahraničí. Naše cesta se nesla ve znamení návštěv termálů, konzumace maďarských specialit, putování Bukovými horami, koštování vín v tokajských sklípcích a závěrečné návštěvy Budapeště.

Praha. Kamenné lůno kabaretu

10. října 2009 v 18:01 | Tereza Holanová

Rozladěný šum stromů, harfa a odraz Hradčan ve vodě. Nábřeží Vltavy, která nepřestane fascinovat. Jako vždy se musím zastavit. Abych získala pocit, že nic dalšího než sluncem zalitá řeka není, abych si na chvíli ukradla panoráma a jeho ozvěny mollové melancholie.

Den v kůži novinářské

27. září 2009 v 13:09 | Tereza Holanová

Sedím v autě, venku prší a je zima. Pročítám narychlo vytištěné materiály, zatím co si to fotograf žene po Evropské za Prahu. Nemám žádný plán, vím jediné. Na Ruzyni právě probíhá schůze dozorčí rady Českých aerolinií.

Jeden den ve Vídni. Noc ve spáru Českých drah

10. srpna 2009 v 19:28 | Tereza Holanová

Na letiště ve Vídni se lze dostat několika způsoby. Vlakem neboli S-Bahnem, autobusem Airport Express nebo rychlovlakem City Airport Train (CAT). Rozhodla jsem se pro poslední způsob, protože byl nejlevnější (9 euro) a zároveň nejrychlejší (16 minut).

Jeden den ve Vídni. Sachr a návštěva Prátru

10. srpna 2009 v 18:16 | Tereza Holanová

Cesta z Schönbrunnu do centra mi zabrala přibližně hodinu a půl. Často jsem se však zastavovala, četla si nápisy, procházela obchody a fotila. Chvíli jsem také poslouchala pouliční umělce, chlápka troubícího na rouru a starší dámu s harmonikou, která hrála stále dokola Kaťušu.

Jeden den ve Vídni. Schönbrunn

10. srpna 2009 v 17:32 | Tereza Holanová

Jako první cíl svého výletu jsem si vybrala zámek Schönbrunn. Protože se nachází od centra trochu "bokem", rozhodla jsem se absolvovat jednu cestu metrem.

Jeden den ve Vídni. Ranní ptáče v ulicích

10. srpna 2009 v 16:38 | Tereza Holanová

Předmluva: Část první noci jsem strávila v parku vedle Austrian Bank. Druhou noc s Českými drahami. Na chodbičce u záchodu. Mezitím jsem nachodila kilometry rakouskou metropolí, nacpala se sachrem, prohlédla si město z Vídeňského kola a zabloudila v labyrintu.

Fotky *ZDE*

Dozvuky Stockholmu

12. února 2009 v 19:11 | Tereza Holanová

Na řadu věcí jsem zapomněla, proto jsem do stockholmských zápisků zařadila i tento dodatek.

Hned první večer jsme si například všimli, že je město velmi chabě osvětleno. Na nábřeží Norrströmu se vyjímá palác, Říšský sněm, radnice a řada kostelů. Jakmile se setmí, tak se všechny tyto monumenty ztratí v záplavě firemních reklam a neonů.

Na otočku do Stockholmu IV, díl poslední

12. února 2009 v 11:17 | Tereza Holanová

Později jsme se přesunuli do modernější části Stockholmu, abychom splnili další bojový úkol. Z každé cesty si ráda dovážím malý alkoholický suvenýr. A jak jistě víte, v zemi, kde jsme byli, panuje striktní prohibice.

Na otočku do Stockholmu III

11. února 2009 v 23:30 | Tereza Holanová


A než jsme se nadáli, bylo úterý…

Protože nás přílet na Skandinávský poloostrov vyčerpal, opustili jsme loď až v pokročilou dopolední dobu. Přes nábřeží a podél železnice jsme se vydali směr Gamla Stan, ostrov plný památek, křivolakých uliček a obchodů se suvenýry.

Na otočku do Stockholmu II

11. února 2009 v 22:41 | Tereza Holanová

Jak jsme se stravovali

Vzhledem k délce našeho pobytu jsme se tímto problémem zabývali poměrně málo. S tvarohovým závinem, balíčkem celozrnného chleba, několika Corny tyčinkami a banány jsme si vystačili téměř celé úterý. Oběd jsme si rozhodli dopřát "na úrovni", tedy v restauraci, a ochutnat nějakou švédskou specialitu.

Na otočku do Stockholmu I

11. února 2009 v 22:09 | Tereza Holanová

veškeré fotky najdete ve FOTOGALERII

Nejdřív trochu obecností

Po několika měsících jsem se opět pustila do cestování. Tentokrát ne sama, nýbrž s přítelem, který je také autorem většiny kvalitních fotografií.

Na Kaléšku tekla slivovice proudem. Už podesáté

5. října 2008 v 21:58 | Tereza Holanová

"První stopka jako med, druhou proto žádej hned. Třetí novou chuť ti dodá, čtvrtou nepít Tvoje škoda…"

Těmito verši začíná desatero obyvatel vesnice, jež na první pohled vypadá jako každá jiná. Na rozdíl od ostatních obcí se sem však každoročně sjedou první říjnovou sobotu stovky návštěvníků z blízka i z daleka. Vydávají se slavit Biskupické kaléšek, festival slivovice, kterou místní užívají jako pochutinu i lék. Letošní setkání přátel dobré pálenky se uskutečnilo v sobotu 4. října.

Pojednání ostravské

1. února 2008 v 23:46 | Tereza Holanová
Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a mého potu.

Jaká je ostrava ve skutečnosti?? Snad vám napoví slezské pohledy.
A já? Mé dojmy? Ostrava nezná pravidla/ pravidla neznají Ostravu. Lidé neuvěřitelně milí. Na ulicích ani papírek... Hlavní vlakové nádraží se s tím, co je v Praze či Brně, nedá srovnat ani náznakem... Vše naleštěné, přehledné, ANI PAMÁTKY PO BEZDOMOVCÍCH A ŽEBRÁCÍCH, naprosto luxusní toalety (podle těch, říká se, nejrychleji poznáte, s kým máte tu čest). Pravda, na ulicích spousta Romů. Víceméně, po patnácti minutách nabudete dojmu, že "bílí" jsou tu menšina... ale oni tu normálně žijí. Ať již v hloučku na chodníku nebo v běžném spěchání kamkoliv. Po patnácti minutách zjistíte, že zde to nejsou (zřejmě ve většině případů) ti vetřelci, před nimiž se, zahlídnete-li, máte okamžitě v pozoru, instinktivně se pevně chytáte za zavazadlo. Oni sem patří, tvoří běžnou mentalitu...
V MHD to šíleně kodrcá... asi jako když jedete v trakaři... ale jezdí rychle, přesně, bez kdejakých průtahů, hrají velmi melodické a příjemné znělky...
Vůbec zažíváte pocit maloměsta, kde vše tak nějak samo plyne. Mám-li srovnávat, nejblíže je mi asi Olmik - v tom, že se taky spousta míst dá oběhat pěšky... Díky všem zeměpisům, prezentacím Ostr. jsem vždy měla představu zasmogované, průmyslem zdevastované lokality s mrtvičnou atmosférou... ale tu je přitom tolik klidu, zeleně, úsměvů, vlídnosti, pestré prostoty a příjemna...
Starší polocikánka mi za informaci, kolik je hodin, vyvěštila budoucnost... Tedy... jenom utrousila nějaké info o mně, tak obecně, přitom příliš konkrétně na člověka, který měl co do činění se mnou, jež ve Slezsku nikdá nebyla, ani tu moc osob nezná. Všeobencě na tyto věštkyně, handly a kecy nejsem. Vlastně je nesnáším... ale ona řekla zajímavé... vlastně, poslouchala jsem ji jen na půl ucha, stále jsem instinktivně čekala, kdy mi chmátne po tašce. Ani peníze nechtěla, jen mi řekla, co mne čeká, požehnala /měla jeden červený zub/ a šla.
Ne, že bych čekala, že mi do puntíku nadiktuje, co bude - o to se ani nesnažila... spíš pojmenovala nějaké věci, které tíží, pravými jmény... Momentálně jsem na "křižovatce", rozhoduji se mezi vícero cestami, musím zvolit, která za to stojí - zda ta, jež se jeví trnitě, zabahněně a neprůchodně - nebo je její zdolávání pouze ztrátou sil. Nebo naopak jít po té, po níž se zatím šlo hezky a jednoduše, která slibuje příjemný vandr a mohla by vést i k solidnímu cíli. Nebo končit zdí. Že stojím před rozhodováním, kteří lidé mají nějaké skutečné hlubší jádro, kteří se tváří, že ho mají, ale jsou prožraní povrchností, aniž by si to o sobě mysleli, kteří se mi v cestě motají a já jim zbytečně věnuji energii... a naopak nemám přehlédnout ty, které bych jinak mohla minout... Něco takového... Ergo... nepřemýšlet v dooost podobné rovině zrovna předevčírem... Prý, že do měsíce bych v těchto věcech měla mít jasno... toto předvedla arogantní Pražandě s kloboučkem, kterého záhy jeden pán označil za "velmi elegantní" ;-)

Jinak: mám práci na léto... super duper program na prázdniny... Vydělám si, budu v cizině i doma, zadara u moře, cestovat, komunikovat s lidmi, vydělám si na Norsko!! Tramtadadááá - technický průvodce cestovní kanceláře na trase Praha - Černá hora.
Např.: v sobotu odpoledne naložíme zájezd, já budu ta paní s mikrofonem, která se o cestující bude v buse starat, v neděli ráno je doprovodím do hotelu, dostanu dvanáct hodin volna na cokoliv, večer naložíme odjíždějící zájezd a v pondělí dopoledne je vyklopíme doma;-)... jedna nebo spíš dvě jízdy týdně... od začátku června, skloubitelné s případným koncem zkouškového, přesně to, co jsem si představovala... /tato profese mne zaujala od té doby, co jsem byla v létě spolusedící technickému průvodci, který chrněl nebo zadara popíjel s řidiči /nealko/.
Mj. mám za sebou další perfektní popovídání s Petrem a musím říct, že tento člověk je nejen mimořádně talentovaný na jakýkoliv hudební obor - skladba, piano, flétna, zpěv..., na jazyky, ale velmi vzdělaný, vnímavý a hodný... =)
To jsou zatím veškeré mé dnešní dojmy, jistojistě budu doplňovat, protože mne toho zaujalo tolik...
Dodatek č. jedna: ráno jsem zaspala... opět - jako na zkoušku z ekonomie... následoval úprk na vlak...
Dodatek č. dvě: už čtyřista stran napjatě sleduji Harryho závěrečný boj o život... chybí mi jich dvěstě... ještě musím ale dokončit jeden článek..
Mj. koncem týdne příštího si mne opět vyžádala bombičkárna...asi se tam dvakrát ukážu, než se stanu odborníkem přes telemarketing =)
Také toho chcete tolik stihnout a jde to tak obtížně? Potřebovala bych den natáhnout minimálně na čtyřicet hodin... život je zatraceně krátký...
ale s dneškem jsem maximálně spokojená, přinesl mi mnoho nových zjištění, vjemů a dojmů
Mj.: Když se zeptáte "Ostravaka", kde je ulize Přívozská, čučí na vás jako per z matrace... Až jedenáctý byl s to nasměrovat...
 
 

Reklama