ahoj a


ahoj ah

střípky každodennosti

LitWeb - nový literární server

28. března 2011 v 18:27 | T. H.
Na první jarní den přibyl v českém internetovém prostoru nový literární server. Jmenuje se LitWeb a sdružuje všechny, které baví číst, psát nebo jednoduše vykládat o literatuře.

Uměl Gottwald plavat?

4. prosince 2009 v 16:46 | Tereza Holanová

Smotáme se, otočíme a je to! Včera se mi povedl historicky první kotoul ve vodě. Krátce na to jsem udělala poprvé při kraulu obrátku. A stále ještě žiju. Nezabil mne ani puch v Gottwaldově mauzoleu.

Poetické směšné lásky aneb Hledám tě po icq.

8. června 2009 v 23:30 | Tereza Holanová

Chytla mě vzpomínací nálada. Nedávno mi došlo, že už mám více než dva roky od maturity. A že právě ony dva roky pro mne byly největší školou života.

Pak proletí mi hlavou všechny verše světa…

24. března 2009 v 23:30 | Tereza Holanová

… napsala jsem loni a přesně věděla, co ten verš znamená. A říkám si, že kdybych místo blogopříspěvku stvořila básničku, bude pro mne mít za rok stejnou vypovídající hodnotu, jak mi dnes bylo, jakou měl den náladu a proč jsem psala.

Týden, swimming pool, RTL, swingobál aneb Jak jsem pendlovala

2. března 2009 v 23:47 | Tereza Holanová

Už týden jedu na tři sta procent. Nastoupila jsem do nové práce a píši pro internetový Týden. Dnes mi vyšel první podepsaný článek. Na žurně jsem navštívila většinu předmětů. Téměř na všechny chodím, mám jich totiž celkem málo. Ach ty rekvizity různých předpon!

Želví ruch VII - v poločase

7. ledna 2009 v 15:52 | Tereza Holanová


Tak jsem se rozhodla dát si pro změnu pauzu. Tedy, strávit půl odpoledne neučením. Ne, že by nebylo co dělat. Přesně naopak. Před vším, co jsem neustále odkládala a přesouvala na "jindy", už jaksi přestává být kam utéct. Mám na mysli dostudování zbylých dvou set stran statistiky pro ekonomy, jež mne sice zoufale baví, ale… Navštíví-li člověk za semestr cvičení třikrát (úvodní hodina plus dva testy) a k první konfrontaci s přednášející se teprve schyluje, tak jaksi zájem zcela nestačí.

My balance sheet (Terčina rozvaha)

27. prosince 2008 v 18:14 | Tereza Holanová

Tak se rok s rokem sešel. Opět Vánoce, opět zkouškové. Stejně jako loni cítím totální nechuť snoubit čas, kdy se má člověk obklopit pohádkami, cukrovím, dárky a svými blízkými, se stohy knih a papírů. Jenže jsem si tak jako před rokem nastrkala všechny testy a zkoušky do prvních dvou lednových týdnů, abych měla měsíc na odpočinek, kulturu, cestování, efektivní výdělečnou činnost a na všechny, které mám ráda a s nimiž se ve "školním roce" nedokáži sejít.

ráno v listopadu

18. prosince 2008 v 15:05 | Tereza Holanová
... první listopadový čtvrtek je divný den, protože…



… se všude okolo válí neprodyšná mlha
… a Praha vypadá jako jeden velký ponurý močál
… ve kterém se topím a je mi to jedno
… v noci se mi zdají zmatené sny
… nemám chuť k jídlu a tím včerejším vínem to není
… v šest ráno nás budí houkání a hlášení rozhlasu, že máme nechat všechny okna zavřená a my netušíme, co se děje

Kdepak je ten klobouk? Kdepak jsem ho ztratila...

16. prosince 2008 v 13:34 | Tereza Holanová

... kam pražský smog jej odfouk?

Stala se věc nemilá.

Hledá se klobouk. Značka: černý, promáčknutý od neustálého vměstnávání do kabelky.

сообщаем к Вашему сведению, что ...

6. listopadu 2008 v 12:14 | Tereza Holanová
... první listopadový čtvrtek je divný den, protože…


… se všude okolo válí neprodyšná mlha
… a Praha vypadá jako jeden velký ponurý močál
… ve kterém se topím a je mi to jedno
… v noci se mi zdají zmatené sny
… nemám chuť k jídlu a tím včerejším vínem to není
… v šest ráno nás budí houkání a hlášení rozhlasu, že máme nechat všechny okna zavřená a my netušíme, co se děje

Dnes už jenom Beatles

2. září 2008 v 22:15 | Tereza Holanová
... škoda, že jsem si nedala tu literaturu už na zítra.
Naučila jsem se vše, co jsem chtěla a uznala za vhodné... Oki, uklidit se do Národní knihovny a listovat v starém Revolver Revue není také na škodu...
Beatles u nás nedávno hrál Olda, bratr mne na písničku upozornil a měl ji rád strejda. Já ji potřebuji teď, po Imagine a Here comes the sun.
Slunce svítí tam kde je člověk šťastný. Nebo je člověk šťastný tam, kde slunce svítí? V tom aby se čert vyznal. Ale mně ke štěstí stačí dřevěná chajda a roklina u Lužnice nebo prostoduchý pokoj v jedenáctém patře, je-li na koho přes ty paprsky mžourat. Njn.
Abych nezapomněla, noha bolí a vlasy mám zase o vlásek červenější. A včera zemřela "O. O.". Navzdory tomu, že jsme se spolu dopoledne bavily na náměstí, vtipkovala a pronášela své obvyklé prupovídky, jimž jsme se s babičkou odjakživa smály...
Tak silence prosím.

Jako z praku aneb Literární běsnění

30. srpna 2008 v 21:45 | Tereza Holanová
Tak jsem se tedy, ne příliš odvázaná, s několikahodinovou zastávkou v Praze doštrachala do maloměsta, abych se oddávala studiu. Chybí mi ještě dvě zkoušky, k nimž mi v čase předprázdninovém chyběl jak čas, tak energie. Esej na fotku odkládám na neurčito (čtěme: konec týdne), na literární termín jsem čekala tak dlouho, až jej paní konečně vyhlásila - šest dní před zkouškou:-D

táborové Táboření

30. srpna 2008 v 21:06 | Tereza Holanová
Bylo nebylo? Bylo a tolik krátké, že se zdá, jako by nebylo. Kromě vzpomínek mi zbyly jen oči pro nostalgické úsměvy...:-) a fotky: táborové Táboření
V popříjezdových hodinách (strávených v azylu katovny) jsem opět kroutila hlavou jak někdo vydrží tábořit dva, tři týdny v kuse, nedej bože celé léto (a byli tací), nyní bych se nejraději dále vyskytovala v lůně "zatáborských lesů, vod a polí".

Želví ruch V

20. srpna 2008 v 22:42 | Tereza Holanová

Díky potvorstvu, jež mne vyřadilo z "pracovního procesu" (na icq pro vyjádření používám teploměr), jsem se konečně pustila do retušování srpnových blogovacích mezer. Jednoduše nebyl čas sedět u internetu a hrát si s písmenky. Však si to již brzy vynahradím.Škola se jako nenápadný slimák plíží blíž a blíž, dnes jsem si za pouhé tři hodiny vytvořila rozvrhový kompilát, tak aby zbyl ještě čas na brigádo-polovičák v ČMSS. A pak opět budu nestíhat uzávěrky v SL, tvořit desítky aktualit a jiných spisů pro žurnalistickou školu. A aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že děti nosí sup. Ham ham.

Chorvatské střípky

19. srpna 2008 v 17:12 | Tereza Holanová

Uteklo to jako voda. Mořská pochopitelně. Ani jsem se nenadála a mám odježděno. Bylo to jiné, než se čekalo, ne však špatné. Jednou Zadar, jednou "vejlet" za Montenegrama a osmkrát Crikvenica. Trochu víc prošoupaný batoh, neschopnost představit si pátky bez cesty do redakce, Kontaktu, Norberta a na Strašnickou, zajímavá prázdninová zkušenost, kterou mi někteří záviděli a jiní se při pouhé představě hroutili. Co vše mi cestování dalo?

zderivuji cokoliv; značka: rychle a zběsile

27. května 2008 v 1:15 | Tereza Holanová
aneb, pracuji na tom, abych se mohla následující tři měsíce kolem ekonomky pouze úšklebně a navýsost spokojeně procházet a dělat, že se neznáme, neboť,zadaří-li se, koncem týdne budu mít hotovou matiku, k níž jsem od dnešního rána přirostla (za předpokladu, že laskavě dostuduji parciální derivace, diferenciální a diferenční rovnice), což by snad neměl být takový ořech, zvláště proto, že se s tímto předmětem narozdíl od různých parit, koeficientů ERDI, atp., kamarádíme (s výjimkou limit).

Ač k smrti nerada, též se mne týká... informatika

18. května 2008 v 1:49 | Tereza Holanová
aneb Přestože jsem před rokem předmaturitně vyšilovala v podobném duchu, ne-li hůř, jistojistě bych si nedovolila některý materiál přeskočit se sebeutvrzením, že to jsou "zbytečné kraviny", které případně opíšu nebo že za jejich znalost mi dobrá známka nestojí (ač jsem doslova nadšená z letnosemestrálního principu odměn :-*), jednoznačně jsem si nedělala kafe v jednu v noci, bože, já určitě při učení nezapínala internet a nešlapala po studijním materiálu, také mi ale nepouštěl nikdo, natož Slováci, nad hlavou techno, neviděla jsem z okna na duhu, nepočítala jsem projíždějící autobusy, jelikož Třebová stále ještě nemá MHD :-D (trpím výhodou, že jediný význam, který pro mne káva má, je ta unikátně lahodná chuť, kvůli níž bych ho byla s to pít pořád, hned po tom našem dobrém zeleném..., spíš bych řekla, že na mne funguje jako spolehlivé uspávadlo)

Morény a politici - kdo z nich skončí na hranici? ;-)

30. dubna 2008 v 10:46 | Tereza Holanová
Všechny milovníky terezího blogování musím zklamat... a bude hůř! ;-) Začala jsem se učit na zkouškové, z šestnácti předmětů mám hotový pouze jeden, za kulturou mnoho času chodit nemám, raději se účastním různých setkání a tiskovek s českými politiky a začínám zjišťovat, že domácí scéna má své kouzlo :-D, že ve sněmovně mají hezký kinosál a hlavně, příští semestr už nebudu muset psát ty nevábné mediální aktualitky, které jsem většinou smolila v pondělní večer, s hodinami za zadkem, abych stihla vše vytisknout, než se redakce zamkne. Ne, že bych se nedozvěděla něco nového.

Krátce ze světa

24. března 2008 v 22:48 | Tereza Holanová
Velikonoce proběhly úplně jinak, než jsem plánovala, to však neznamená, že špatně, v sobotu jsem se decentně nalila v Jet clubu - neberte doslovně, kdo pije nalačno, dopadá holt zle, avšak jsem se pobavila, vyrazili jsme klasická sestava já, Ernesto a JvB, kromě toho jsme zahlédli Mab a spoustu lidí s Písmáka a nové přátelé z Litery, bylo veselo, cestou zpět jsem málem umrzla. nebyla by to Třebová, by nepršelo, dnes jsme seděli v Mekáči s tetou, Břeťou a jeho slečnou, Olik nedorazil, povinnosti způsobené účastí v jedné novácké show ho s dalšími pěti přáteli odvolaly do terénu, cesta do Třebové v pátek byla úděsná, jeden pán kupé nelibě krkal a chrápal, druhý byl zkrátka opilý, já si zvykla v tramvajích a metru, kde je vše, jen ne harmonika, ale paní vedle koukala značně zhnuseně a vyděšeně. S Jitkou jsme si v sobotu prošly Třebovou, s bratrem a Honzou a Zdenou pokecaly, cesta autem byla úžasná, hlavně co se týče nedrncání a spánku. Ve Třebové jsou šílené chodníky, na podpatkové boty speciálně; a to jsem měla plac před Hollarem za nejhorší na světě. Po Stenu mi bylo celou noc blbě, pak jsem se učila ruštinu, poté s rodinou sledovala Faktor. Po vstupu na kolej jsem si blaženě povzdechla "Konečně doma!". Nejvíce ze všeho se těším na Sluníčko,které mi odpadlo; mám před sebou několik bezvýznamných zápočtových testů, ve Třebové jsem si prohlédla výstavu obrazů Hany Horské, popovídala s babičkou, na kolej dopravila nesmírné množství potravin, jimiž mne naši nezapomněli zásobovat. Od bratříka spoustu nových filmů, z Prahy se mi povedlo odstěhovat spoustu nevyžádaných věcí... a cítit se celkově fajn. Opice konečně odhopsala pryč. Abyste měli co obdivovat, přikládám jednu fotku ze sobotní akce. Zbytek až po autorizaci JvB. Oki, autorizoval, pokochejte se tedy, jak umím pózovat, když chci... program č. 1 plánovaný na sobotní večer by byl stokrát lepší! :-) /P.S. Stenem rozumím literární akci, kde prvně probíhalo velice kultivované a milé autorské čtení, poté koncert přesně té hudby, která se dá poslouchat jen když pijete víno ze sklenic od Coly/ Enjoy evening, ter.

There´s no place like London...

14. března 2008 v 20:21 | Tereza Holanová
Velevážené čtenářstvo, drazí všichni odvážlivci, kteří jste zabloudili na můj blog, jakožto všichni nejspíš tušíte, že ono oslovení patří vymezené skupině občanů, kteří vědí a zaslouží si, zbytku přeji zkrátka hezký den nebo přečtěte, poveselte se a odejděte... ale nebojte, pokud jsem vám v poslední době podobné nesdělila orálně (tj. ústně!), nedělejte si vrásky...
Hnulo se ve mně svědomí a já naznala, že by bylo od věci po dlouhé, dlouhatánské době zablogovat, ačkoliv jsem ve svěřování svých informací okolnímu světu poměrně obezřetná a zpravodajskému neintimču nenakloněná, navzdory tomu, že jsem se od počátku snažila, by tento blog měl nějakou úroveń a literární hodnotu, ba dokonce přínos, nefungoval pouze coby drbna, a spousta, opravdu spousta lidí se k němu pochvalně vyjádřilo a sdělilo potěšení z jeho louskání, nicméně znáte obligátní a zažité: "Vše, co použijete, může být od této chvíle použito proti vám," což já nechci, nechci a nechci a především by mne nenapadlo, že toho nebudou zneužívat ani ti moravskotřebovští hulvátkové, co se mne kdysi s radostí pubertálních hošíků něco našikanovali (a nyní mi projevují tolik respektu), ani nikdo jiný, ale... ale dost řečí, nehodlám se zabývat ničím, čím se zabývat nechci...; žiju teď a tady a nesmírně šťastně i v tomto momentě, kdy smolím tato moudra, se spokojeně culím do monitoru...
Nevím, nevím, nemám zdání.... ale opravdu mám pocit, že nejen, že se ke mně štěstí obrací vyzývavě tváří v tvář, ale že štěstí žádná záda nemá ;-)) Můj realistický svět vládne nádherně ostrými konturami a v těch mi svítí spousta sluníčka... asi bych se zvládla rozplývat rok a den, nicméně to není účel, tyto hezké pocity patří jen... jen ;-)
Ergo, z jiné strany: Nevím, nevím, nemám zdání, avšak obrovská spousta věcí se mi povedla a já nemám to srdce se neradovat a nerozdávat radost všude kol sebe, neodradilo mne ani to, že jsme pana Moravce na přednášce naší laxností a nezájmem málem přivedli k zoufalství, ani zvláštní dějepisný test, ze kterého jsem s akademickou jistotou věděla díky opakování z předchozího večera jen mnoho letopočtů (especially 1789), zato povedený test z angličtiny, informatiky (ach, až na ty tabulátory), ruštiny a čeho, preboha, ještě, mne povzbudily a dodaly skoro tolik síly jako jedna neobvykle protancovaná noc, respektive moje první v životě, kdy jsem vydržela vzhůru déle než tma.
Na tiskovce s Chunkem a dalšími leadry z KDU-ČSL jsem vydržela iba deset minut a nebyla to moje chyba... článek však slibuji. Děduška Moroz v russkom jazyke se čte vskutku skvostně a včera jsem telefonovala s Petrou Kadl. a opravdu mne pozitivně dojalo, jak si máme o čem povídat a jak si rozumíme, přestože jsme byly spolužačky od první do páté třídy a pak každá jinde. Kromě toho jsem obdržela od spoluredaktorky Peti dobrý tip na práci a ono to asi klaplo, tentokrát vážně... ideální pro mne... žádné časově náročné, či vázané (nemohu a Nechci se časově vázat! kromě svých několika mála škol a redakce a ruštině v jazykovce, kam se chodím rozmluvit, a že dělám hoodně velké pokroky, psychologie na fildě, kultuuury, apod. chci mít hodně, hodně času na jednoho moc milého člobrdíčka), ku prospěchu Terky (jazyky je vhodné zkokonalovat po celý život) a její peněženky... snad vyjde pohovor, pár hodin týdně, jak budu stíhat... zkrátka učitelka jazyků*
Mé falešné dredy jste mohli obdivovat již na fotkách v poslední fotogalerii. Jsem moc vděčná za všechny přátelé, za to, jak mi drží palce v tom, co dělám, jsem moc vděčná, že neskončilo přátelství se Zviřátkem, že mám kolem sebe lidi z redakce a nejšťastnější, že je mi naprosto krásně fajn s Ekonomickým zpěvákem (sry, ale ta přezdívka, kterou ses mi snažil vnutit, mi přijde roztomilá, ale jinak utopeníhodná).
Všem, kterým nevadí trocha krve, vřele doporučuji Sweenyho Todda. Všem, kteří se nacházejí v citlivých, realisticky poetických příbězích, jež si na nic nehrají, vřele doporučuji Sweenyho Todda. Všem, kteří milují architekturu a vůni londýnských uliček, řezavé smyčce a valčík, vřele doporučuji Sweenyho Todda. A pak si vyražte do Stínadel, omrkněte sochu France Kafky s Kafkou na ramenou, nechte si ujet metro... a mějte se rádi*
Uzávěrku v Listu jsem ve zdraví přežila... sedm článků to jistí a Bíf mne chce jmenovat vedoucí kulturní rubriky... Mám vrozený organizační talent. Například naše prezentace na Norsko, Švýcarsko, apod. (už jsem se chlubila, že já vytvářela ehm... Norsko?*) v regionalismu až na pár překoktů neměla chybu. V poslední době zažívám comeback Hair... pokolikáté již? Prvně ve čtvrté třídě, pak intenzivně v devítce a nyní... know why* a čokoládu ze země jsem již posbírala... stejně jako nám už zase nejezdí výtahy...
Je pro mne nebezpečné navštěvovat knihkupectví. Víc než Orsaye nebo "há em ko"... a poslední dva dny jsem se opět mučila a pobíhala po Práge na pěticentimetrových podpatkách... za krásu se platí, tedy dnes jsem pěšky z Karláku na Pavlák mírně trpěla, ale blížící se chrám na Míráku mne ohromně motivoval. Poprvé v životě jsem se na minutu ocitla v Prage v Mekáči; vyzbrojeni zmrzkami jsme cestou z psychologie s jé-vé-bé "zdrbali" celou Epiku a ujistili se, jak si hezky žijeme (akorát nám leží v žaludcích Gramlavá servírka z Arca). Celý život je založený na nesmírně kouzelných náhodách - ať žijí vlaky, které jezdí jinam, než by měly!*Kdo chce zadarmo endorfin, ať se staví... Já jen žertovala. Hey, mister Todd, hey mister Todd! Olík ve Faktoru nabývá formátu legendy (skupina Al-Xaida, ten týpek v úžasně bílé mikině s kapucí), Emo sestřenka si vytváří nový, lehce děsivý EmoLook. Jindy mne zase málem odfoukl hurikánek, bratránek Emmy; musím konečně dospat ten deficit způsobený dvouhodinovým spánkem, dopsat několik málo článků, bych mohla trávit víkend jen a jen dle svého! Tedy spokojeně a nadšeně, aniž by mi COKOLIV chybělo*
Tedy, máte pocit, že stačilo? Storpocentně jsem na milion záležitostí zapomněla. A propos, kdybyste někde potkali můj červený ruský humor, prosím odevzdat! chybí mi, plaky, plak, kam se jen, potvora, poděl? O Verheugenovi jste si jistě přečetli můj ehm... autentický článek, též jste pravděpodobně zaznamenali, s jakou usilovností vás jednou týdně zásobuji drby ze světa médií. Dnes jsme si v redakci zazpívali nefalšovaný tri-kánon, ano, ten z kaléšku. Nicméně tanec před ČNB je nenahraditelný, nejméně do chvíle, než se Terce zamotá hlava a začne proces kácení se. Kytička na stolku vesele kvete a připomíná, že zítra je sobota a po ní neděle... Konečně jsem si na kolej obstarala kafe. Pokud ne, don´t worry... and keep smiling* svět je krááásný
 
 

Reklama