ahoj a


ahoj ah

střípky každodennosti

Milí čtenáři...

5. března 2008 v 22:25 | Tereza Holanová
... jen velice rychle... mám za sebou spoustu lítání a nespánku, ale o to více nových zážitků a skvělých akcí. V pátek to byla cesta domů, porouchaná lokomotiva a swingový bál. V sobotu pokec s Kubíčkem, návštěva babičky, sraz ze základky, setkání s lidmi, jež jsem vskutku dlouho neviděla, jakýsi Ing. Míša, který se mohl zbláznit z mých očí, tudíž mi kupoval tequilu (i Dášence, i Otíkovi), v neděli jsem psala jak vzteklá. V pondělí jsem si přivstala a v pět spořádaně seděla ve vlaku. S panem Vackem. Cosi povídal a já mrtvolně klimbala. V Praze otočka v redakci (odhození krosny a kafe v 8 am), do sedmi školička, škola, pak pokec s Vláďou v red., psaní článků... úterý? žurnička, ekonomka, Žofínské fórum. Topolánek, Říman, spousta "bussinessmanů", Tereza jako jeden ze tří, kdo v plném sále položil rádoby energeticko-ekonomickou otázku, veliký raut, zájem o moji sobu ze strany náměstků ministerstva průmyslu a obchodu, veselo, redakce, článek, dlouhý filosofický pokec se Zviřátkem* středa? články, Carolina, zábavná čeština, psychologie, kde jsem se setkala jak s Jitkou a Zdenkem, tak Jardou, pokec cestou na metro... můj obyčejně-všední život... a teprve bude divoko. Zkrátka, nic mi nechybí ;-)
Do galerie jsem přihodila několik složek s fotkami... Jmenují se Swingový bál, Sraz ze základky..., Žofínské fórum... prostě ty dole :-) a přidala několik nových do složky Praha... z procházky se spolužákem, když bylo minulý týden hezky..
Enjoy your Wednesda evening, see ya

Co tahle holka dělá?

28. února 2008 v 15:43 | Tereza Holanová
Drazí, doufám, že jste správně čtvrtečně naladění na moji písmenkovou smršť*
Co to bylo u toho výtahu? Tereza, hej, dnešek se ti povedlo opravdu naplnit neobvyklými zážitky.
... a pak... NEKECÁM: opravdu jsem omylem rvala klíč do cizích dveří. A pak zdrhla.
Využívám chvilku, než se mi dovaří voda na těstoviny (how obvious) a píši vám, co mohu Více, co mohu ještě dodatě...!! "Izvinítě", zasloužíte toto minimum pozornosti, už jsem se dlouho nepřipomněla.
NU, schválně, máte pocit, že byste o něco přišli?... dobrá... do budoucna si nechám tyto želví otázky od cesty (byste mi nekřivdili, zhruba před týdnem jsem sesmolila jakýsi želví ruch, tuším, díl třetí, ale při vkládání se smáz) a vrhnu se na složku informační...
Jak napovídá titulek, otazuji se sama sebe a ptají se i druzí... Je tahle holka normální? Tichá voda břehy mele. Tereza boří hranice, vymyká se a děsí sebe sama. Vše je povoleno. Vzorná studentka v akci. Včera v češtině horlivě bránila tisk před používáním vulgarismů. Jako by nestačilo, že korzuje pražskými vodami s fialovým šátkem na hlavě, tváří se hluboce zfetovaně, na rameni nonšalatně pohazuje notebookem, v hočích tajemně melancholický a posmutnělý výraz, na rtech opovržlivý škleb, ve sluchátkách sovětskou hymnu, na krku desítky korálů... Chtěla bych dredy. Kein ježeček. A kolečkové brusle. Strakatý batoh a umět hrát na kytaru... zítra obohatím svůj repertoár o další akord, I promise. Pořádné drdy a tvářit se jako člověk, který nesnáší konformitu! :-)
Btw. děkuji bráchovi, že se mnou setrval do tří rána u počálu a pomáhal mi vypracovat ten příšerný úkol do regionalismu. Situace vypadá tak, že znám momentálně stránky UNCTADU lépe než ty svoje... Dnes jsem začala vypisovat vše, co mne přes víkend čeká, a došla k hrozivému číslu osm článků. Oki, fotofestival vydrží, komentář hravě sesmolím ve vlaku, Once se napíše samo... Ještě nevím, v čem zítra oslním Třebovou na plese... (klobouky, na nichž jsme se s Kubikem domluvili, nepočítám); včera jsem koukala, zda bych našla nějaký kousek, který mi barevně půjde k šátku... zatím nic... pouze jsem konečně coby člen Knižního klubu splnila svoji čtvrtletní povinnost a za výhodnou cenu si odnesla Alchymistu. Takže se pravděpodobně musím dnes rozhodnout pro garderóbu a obarvit hlavu na příslušnou barvu. Je tahle holka normální?
You may say I´m a dreamer...
Mimochodem... žiju příšerně hekticky... včera to vyvrcholilo... 6 a.m. "Wake up, it´s a beatiful morning"... (ještě, že máme to svítíčko, které neuvěřitelně zásobuje energií)... naštěstí byly hodiny na Karlovce více než záživné. Dokonce jsem stihla i "psychologii umění" na fildě, kde jsem pokecala s JvB... návrat na kolej? Půl deváté večer... Návrat do postele? Čtyři ráno...
O víkendu jsme s tetou a sestřeničkami (včetně té EMO) prošli Černý Most, pokochali se sortimentem IKEI... V neděli jsem vyrazila se spolužákem do cukrárny a projít se, protože sluníčko opravdu úžasně paprskuje... Ani jsem ještě nestihla stáhnout fotky.
Za mnou už dva testy... bude-li příprava tak hektická, jako dosud, troufnu se tvrdit, že výrokem "tentokrát to bude rodeo" jsem stávající semestr značně podcenila.
Se Standou a Maximem jsme zdárně vypracovali osnovu na práci o Norsku, Švédsku, EEA a EFTA (kdo se má v těch zkratkách vyznat... zvláště, strávila-li Tereza moře času nad zjišťováním rozdílů mezi EFTOU a ESVO).
Pan Švejnar proti interview neprotestoval, oslovení "vážená slečno Terezo" mi seriózně polichotilo.
Tréning Sebranky jsem "k sožaleniju" nestihla... nevím už, co jsem vlastně měla za práci...
V pátek se mi podařilo zaspat. Už jste někdo vstávali v půl osmé na Jižáku a ve čtvrt na devět spořádaně seděli na Žižkově? Ranní atletiku vřele doporučuji. Dostávám astmatický záchvat při pouhé vzpomínce.
V Tescu prodávají ruské noviny. Za třicet káčé... O zábavu postaráno. Na Terezí frontě rušno.
You may say I´m a dreamer....
"Mohla bys mi dávat soukromé hodiny poezie a krásné literatury, já bych tě zase učil házet žabky po vodě a třeba jak strávit hodiny nic neděláním, zatímco Tě ostatní litují, jak hodně moc dřeš a makáš. Já vím, nic moc, ale přicházím chudý na trh, abych směnil, co mám... Rozmysli si to, taková nabídka přichází jen jednou za život …" - moje momentálně trezorová literatura. Tzn. ZAKÁZANÁ.
Aneb, jak zpívá Glen: When will you learn?!
Minulý týden se nic moc nedělo. Sužovala mne angína, takže jsem se vždy s radostí po celodenním korzováním mezi školami, redakcí, různými kulturními institcemi doplazila na kolej a hrála si na vzornou studentku...
Pustila jsem se do Švejnarovy knížky... velice zajímavé čtivo... až na to, že na obálku napsali titulek: Jan Švejnar a pod to drobně: Rozhovor s Karlem Hvížďalou ;-)
It´s easy if you try...
Zítra musím uklidit. Velice zběsile. Aby se Kuba nelek... ač... teď vzpomínám, že to vlastně on se mnou zažil bortící se stůl a následnou kalamitu :-D Bráško, moc se na tebe těším...! ;-)
V sobotu sraz ze základky, nějaká práce. Role domácí Terezky utěšitelky :-)
Z testu z informatiky mám plný počet... ač jsem polovinu času strávila na netu smolením takového dopisu... juchú... I´m not the only one...
co ještě... překvapuji sama sebe. Permanentně. Dobře jim tak. Komu? všem... to je fuk... příští týden se setkám na jedné konferenci s předsedou vlády, tak se již psychicky připravuji. Potvrzení o studiu musím vyřídit. Sakra.... jestli ho nedovezu, už mne nejspíš nikdo neuvidíte....
Ještě ani nevím, kdy a jak pojedu =)
Glen s Markétou získali Oskara, jupí jupí jou.... Na politologii v Jinonicích (i když na onom místě, konkétně na třetím schodu odspoda, kráčíte-li na Karlovku, je velice krásně a až se tam jednou vypravím s foťákem, zřejmě bouchnu šampaňské) mne až do zkoušky vícerát nepotkáte... Olík zazářil v X-Faktoru, celá rodina na nohou... Angličtina s Jenny perfektní, stejně jako přednášky pana Jiráka na FSV (kdo má čas v úterý od 11, vřele doporučuji); oblíbila jsem si ho již na přijímačkách.
Musím poctivě sledovat zprávy, s Šárkou máme v Carolině službu. Ke klavíru sednu až doma, "mně nužno" trochu cvičit. Zatím jsem alespoň oživila Bacha. Začínám se nezřízeně těšit na Norsko (jestli do té doby nesecvičíme to Once, budeme jódlovat*)... včera jsem jen s roztřesenou rukou nekoupila průvodce touto zemí =)
Už se mi ozvali z cestovky, do týdne pošlou smlouvu.
Tož, majtě sa... dokud lítám jako hadr na poli, jsem nejspokojenější člověk na světě. I když: Co tahle holka poslední dobou provádí? Boří hranice. Mj. úchyle, tušíš, že už dávno, dávničko žiješ v mylném klamu, jak mne máš pod kontrolou? I když mne špehuješ vskutku úspěšně, to ti nemohu zpřít... Už jsem zablokovala tři maily, jsem zvědavá, o co se pokusíš příště... Hodně lidí mi drží palce! A jestli mne budeš ve Třebové slizce pronásledovat, "nu pogodi"! Jako novinář jisté zbraně vedu! A že máš "zkorumpovaný" Třebovský tisk, si strč někam! Tahle holka se nedá!
I hope some day you will join us...
Tedy valím... do světa.. Zívajíc se toužím slunit. Nemyslet na to, že kdesi v nitru... ne, žádné nitro neexistuje. Jednou si nechám narůst dredy :-)
Tomu říkárte přepracovanost? Maybe...
Děkuji Georgovi, že se na nic nevyptával, a Peťovi, ozval se v pravou chvíli na pravém místě ;-)
Všichni jsou to přátelé... důležití, ale jenom přátelé. I´m a dreamer.
Letím do školy.
Btw.: tohle mi nabídl idos, když jsem namátkově koukla na busy :-D
Praha,,Černý Most 9.00
Poděbrady,,žel.st. MHD 9.34 9.40
Hradec Králové,,Terminál HD(Koruna a žel.st.) 10.30 10.30
Svitavy,,aut.nádr. MHD 12.00 12.05
Moravská Třebová,,aut.nádr. 12.25

Zítra to bude swing. Nenechte se rušit

z deníku Prahoběžníka

19. února 2008 v 14:35 | Tereza Holanová
Reflexe mezi přednáškami.... poslední dny se mi jeví nějaké vyčerpávající... nebo já vyčerpaná? kdo ví... každopádně se dnes potloukám mezi školami s teplotou, kapesníkem u nosu, nulovou chutí do čehokoliv, navrčenou náladou, ehm... regionalismus proběhl zajímavě, na informatic jsem si počítala příklady do matiky... to byl Žižkov... na politologii jsem se jen otočila (Jinonice), zajela se najíst do nově objevené menzy (poblíž Národního divadla), na kolej hodit nákup, čeká mne matika (Jižní město)... a další milé povinnosti... dnes je mi skepticky, nemám náladu na nic a nikoho. Vrčím i na svoji plyšovou želvu.... hep číííík, kýchám, pokolikáté dnes už??... po týdnech opět cesta přes Pavlák... Zastavte prosííím chvííli, oceňte moji píli... ach ano, už to zase začíná, nekoenčný koloběh, kdy nečlením čas na dny, ale týdny... Na jednu přednášku (Hollar) jsem se vybodla... melu z posledního... ještě jsem se otočila v redakci, prohodila pár slov s Bífem... Peťovy písničky mne uklidňují...

želví ruch II

18. února 2008 v 23:32 | Tereza Holanová
na angličtinu na Karlovce máme starší dámu, která se evidentně naučila jazyk za hlubokého socialismu a nyní laskavě nekompromisním způsobem vyučuje; mensa u Karlovky nemá chybu, narozdíl od ekonomky je její jídlo poživatelné a vynikající a o deset káčé levnější; zúčastnila jsem se první zkoušky pěveckého sboru Sebranka, tvořeného převážně obyvateli Matfyzu, po čtrnácti hodinách se vrátila ze školy, k obědu snědla pět palačinek, kvůli angličtině nebudu stíhat mezinárodní ekonomii, nicméně přednášky visí na borci, ale ten vyučující byl fakt kouzelný, objevila jsem nový kus Prahy - Tróju, Matfyzáci, pokud nehýří svým zvláštním humorem, velice kvalitně zpívájí, obzvláště Svítá ve stylu disco Lunetic nemělo obdoby; nakoupila jsem levně knihu o Kynclovi, Aleš zná Břetíka a kolegyňku ze sboru učil strejda Tomáš; tuhle v buse jsem poslouchala Cimrmana, dnes si opět krásně zazpívala; nyní mne čeká spousta článků a louskání cizojazyčných textů o Norsku; tak nám zase zvolili Klause, dnes jsem navštívila historicky první přednášku z češtiny a hýřila a oslňovala svými znalostmi o retrográdních slovnících; hä hä hä, v hospodářkách psali převážně to, co o víkendu v Lidovkách a MF Dnes, na Karlovce mají vytopenou počítačovou učebnu, sprcha nám teče v čůrku, na pokoji jsme tři, do sboru chodí i náš správce sítě z Blanice, příštího Oscara získá Twice

Když smícháte orangutana s Lennonem...

17. února 2008 v 1:35 | Tereza Holanová
Drahý pane, hrade (popř. lese), muži, stroji, předsedo, soudce (nikoliv, ni v ohrožení života soudče!!), ženo, růže, píseň, kosti, město, moře, kuře, stavení, krátce posílám pozdrav, již opět nenávratně z Prahy, abych se podělila o radost z prožitého dne (i o únavu, nu což, nebudeme si hrát na troškaře, že ano) a nové fotky, které jsem pro puntičkářskou přehlednost (pro vás i autorku) umístila do několika galerií: BRNO, SVĚT POD STŘECHOU VAŇKOVKY, POVÍDKA ROKU /samosebou, že jsem se nesnažila vložit vše, cca polovina fotek se nepodařila, cca polovinu dne jsem neměla čas rozptylovat pozornost cvakáním, zaměřováním, apod, polovinu zbytku, tj. čtvrtinu celku, mi nehorázně zmrzaly ruce - navzdory rukavicím, jež se později staly putovními.
vychutnávejte* kromě průlezu galerií Vaňkovka, zběžných nahlédnutí do několika obchůdků, malého občerstvení a zhlédnutí podařené výstavky (o níž se v budoucích dnech dočkáte článku), jsem se chvilinku viděla s jedním dlouhodobým kamarádem, toho jsem už sakra dlouho nepotkala a byla to docela prča (zjištění, že jsme každý úplně, ale úplně - ne, nejse Klausovec, natož po včerejšku - jinde, ale přitom se stále chápeme), krom toho jsem si prošla Brno - zřejmě mám v sobě zakódovaný jakýsi výjimečný druh orientace a intuice, co se týče veškerých měst (Brnem a Ostravou počínaje, Rotterdamem či Ulmem konče), protože bez koukání do map, tápání, zjišťování... si vždy dokáži poradit, odhadnout a téměř vždy se trefit tam, kam chci... za hoďku a půl jsem centrum prolezla docela v poho, a propos, ono to zjišťování na vlastní pěst nese onu výhodu, že si cestu pamatuji logicky, jednou provždy, zatím co, když mne tam někdo dovede jako tupou ovci, sice super, ale k čemu?
A pro mne hlavní: sraz s Peťou... z mé strany trochu rozpaky, abych něco neudělala blbě... v situaci, kdy on centrum moc nezná, já ho objevila v předchozí hodině (značně improvizovaně), je zzzima jak ve Vídni (kdo tam loni o Vánocích byl, tuší, proč zmiňuji*), vedu Peťu, bojím se, abych něco nezpackala, nezapomněla ho upozornit na - pro mne - úplnou maličkost, jako obrubník, koleje tramvaje... ale zvládli jsme bravurně a usadili se v kavárničce, kterou jsem stihla předtím vypátrat... a popovídání krásné. Po dlouhé době člověk, který je opravdový, nevychloubačný - naopak, působí neuvěřitelně skromně, přitom, po deseti minutách musí být každému jasné, že ve vědomostech, přehledu, způsobu myšlení si s tímto človíčkem málokdo (!!) zadá... ať se již bavíme o alikvótních tónech, jazycích (schválně: kdo další umí kromě "x" základních - světových náznaky finštiny, svahilštiny, indonézštiny a to vše jen z poslechu!), o Janu Jílanovi (:-D), Bachovi, horko-slané vodě, Tolkienovi, buddhismu, různých humorných zážitcích, názorech, škole, apod... málokdo dokáže tak svérázně, poutavě a s vtipem vyprávět... pro mne zpočátku nezvyk, že jsem navykla (zvláště poslední léta) silně neverbálně komunikovat a udržovat s lidmi oční kontakt... řadu gest naznačuji automaticky výrazem ve tváři, za hodně velkou "zbraň" osobně považuji oči, dominantu sebe, ale též xichty samy o sobě... jak moc tato mimoděčná gesta uplatňujeme, si běžně příliš neuvědomujeme... najednou je třeba je nějak nahradit, více se ergo věnovat tomu, co říkáme, tónu hlasu, intonaci... a samozřejmě vlastníme ruce, velice důležitý způsob komunikace... tuze mne těch pár hodinek obohatilo i potěšilo, vneslo klid, upevnilo vnitřní rovnováhu a systém vlastních hodnot, přineslo, spíše znovuzopakovalo stará, vděčná moudra, "Dobré zboží se chválí samo" především...
Poté, co jsem s nenadšením převzala zpět své rukavičky, nastal čas přesunout se do Radniční. Setkání s Klácou, vyskytovali jsme se tam jen dva novináři, tedy prominentní sezení vpředu a vize všeho z první ruky, příjemný večer. Včetně popovídání s Luci a veeeliký raut!*
Bych nezapomněla, než se vydám nabírat zasloužený odpočinek, cestovat busem se Student agency není tak zlé!! celá cesta (tam i zpět) mne stále cosi přes dvě sta, patřičně luxusním busem, kde jsme při každé cestě obdrželi takové ty srandy jako sluchadla, noviny, pití zdarma, apod...
tedy dobrou*
/nadpis = odkaz na audiovizuální kulisy v kavárně, nad nimiž jsme se s P. vcelku pobavili*/

timetables

13. února 2008 v 12:41 | Tereza Holanová
takže... nebudu se zbytečně vykecávat, navzdory tomu, že můj život dále upaluje nevídaným, neslýchaným tempem... ačkoliv... díky decentní změně rozvrhu na UK jsem se po krátké době rozloučila se svojí brigádkou, protože jsem člověk, nikoliv robot*
Když už jsem u těch rozvrhů... dnes jsem se pokoušela o syntézu... jeden lepší než druhý, no posuďte sami...

a když se to spojí:









První přednášky v mém historicky druhém semestru? Mezinárodní ekonomie, regionalismus... budu-li něco dělat průběžně, snad se komplikacím vyhnu (a kvůli těm mladým přednášejícím krasavcům, kteří nás sympaticky vzdělávají, budu zřejmě jezdit i na přednášky). Matematika - skvěléé! Nadšení, želví aplus... Vyučující se jeví jako bratranec Pilgra, což je přesně dle mého gusta... Informatika - křeče v negativním slova smyslu...
Všechny články, které mi krásně "osladily život" /v předchozím čtyřech dnes/, jsou snad veleúspěšně hotové.
V pondělí další episraz. Tedy, vlastně se mi tam vůbec nechtělo. Těsně předtím jsem byla totálně vyčerpaná, zdeptaně naštvaná, ochotná zabíjet pohledem... a večer byl super!! ostatně, na motivy našich debat kdosi stvořil toto dílko... je závratně úchvatné, doporučuji: BÁSNIČKA
Foto pořídil Špáďa, do záběru se dostaly Kilgorovy ruce a kus želví ploutve. Dále moje nová želva z marcipánu, mausoleum pana Rammsteina a Ernestova tichá podpora... co chcete*
Moc se těším na setkání s Petrem, které vyjde... ergo, jdu studovat hudební teorie, čtvrttóny, diaschismatické mutace, apod, ať nejsem za blba =)
zdravím

Rhapsody in night

10. února 2008 v 1:36 | Tereza Holanová
Nové fotky ŽELVOMŽIKY; odpracovány tři dny v Kayseru s. r. o. Vypito několik litrů kofeinu. Totální nevyspalost a neschopnost spát - spíš nechuť? Prostě tři hodiny nočně. Tedy značná vyčerpanost. Proč...? Da, my znajem.
Tvoření dalších článků /všechny ve stadiu větší či menší rozdělanosti, což budu muset velice rychle utnout/. Ve čtvrtek návštěva vernisáže fotografií Rudolfa Zukala. Příjemný raut. Spousta známých. Psychopatické pronásledování úchyla, z něhož jde mráz po zádech. Šílenství, běs, terezí odpor a hnus.

Volba prezidenta. Tedy, několik mnoho hodin strávených u TV sledováním divadelní hry jménem Kdo obsadí křeslo na Hradě. Bolavé palce od podpory Jana Švejnara. Nechutná fraška. Zajímavý projev K. Jacques, který utkvěl. spousta keců a zvednutých rukou, jež neutkvěly. Šumné pracovní radio.
Návštěva tety. Zajímavé setkání u babičky. Fotografie oživující vzpomínky na lidi mně blízké. Nostalgické chvíle vzpomínek. Včetně těch na strejdu, který...
Opětovné, neustálé řešení problémů, jež vykulminovaly zhruba před měsícem. Neustálé tahání mne do všeho. Zodpovědnost a nepříjemná fce rozhodčího a prostředníka. Nepochopení, že jsem téměř o generaci mladší než ti, jež...?! Že i já jsem nositelem různých stresů, trablů a smutků :-D
Dnes vskutku dotek "dna" mých energických zásob. V práci nefunkční automat. Směna bez kávy. Brrr. Celý den decentní tepltota. Ale spousta fajn chvil.
Posezení - perfektní - s mojí učitelkou klavíru a Vendy V. u Krokodýla. Čokoládky, kolektivní pizza, po dlouhé době přemilý pokec. Takový, že jsem si opětovně uvědomila, jak se vše nádherně vykrystalizovalo. Že nyní bez sebemenší snahy mám vše, za co bych dala "Kliskance a půl chaty k tomu" před čtyřmi lety, kdy jsem procházela zatraceně nelehkým obdobím (málo lidí zná ;-) )

Nezapomenutelné hlášky z práce /některé mírně vytržené z kontextu, kdy občas zapomínají na svůj původní vtip/, autory jsou tentokrát nejen paní, která balí tři minuty dvacet, ale i kolegyně, jíž karton trvá "ostudných" sedm minut, moje maličkost (deset), mistr, Kliskanec a další... většina se týká samozřejmě...ehm..., tu a tam prosté slovní překlepy, sem tam dvojsmysly
  • "Já si jdu kouřit." - "Kuř rychle."
  • "Míra taky pracuje, teda když ho najdu. Když přišel s modrým okem, hledal jsem ho čtyřikrát."
  • "Mám všechno zvedlý - zepředu i zezadu."
  • "Hlavně, že to má díru a dejchá to..."
  • "Vždycky, když tata přijede, udělám si pleťovou masku, je to lepší jak oxid."
  • "Nevíš, jestli ti upadne chlup nebo ne."
  • "U nás budou chlupy až za obrázkama - nechám je tam jako dekoračku."
  • "Zas nám bliká pytlík - minule jsem ho zarvala."
  • "Nechcete tyčinku? Je tam nějaká granulová se semenem."
  • "Ta je!! - Jako od Máninejch tyntydlín!"
  • "Bolí ju furt hlava, tak ať si trhne nohou..."
  • "Z jedné strany je to lepší než z obou."
  • "Ojel mě děda Mráz. Úplně všude."
  • "cvancá"/ "čvaňchá"
  • "Jdi se podívat, jestli ho má správně."
  • "... popojíždí vozíkem a schovává se..."
  • "Z čeho si myslíš, že tak dobře vypadám??"
- tedy, vidíte, že jsme měli na směně opět veselo a nenudno (málem jsem si roztřískala nové brýle, když jsem smíchy praštila hlavou o balicí stůl) a hlavně, jak asi vypadá naše pracovní morálka, obzvláště Terezina, má-li čas sepisovat toto... náhodou, výsledek byl uspokojivý...
... a jinak; jsem normální. Spíše malinko zdrblá? jojo... dále si dělám obrázky o lidech okolo mne..
So, už jsem vzhůru cca 22 hodin, z toho, řekla bych 19 velmi aktivně, dovolím si tedy vás opustit.
Nelétavá želva

Želví ruch

6. února 2008 v 23:52 | Tereza Holanová
podtitul: Když může Šídlo, proč ne Terka??

tedy krátce; spánku mi mnoho nezbývá... ale přetlak myšlenek roste... když tak píšu, zjišťuji, že jsem si neostříhala nehty, to to bude s bombičkami přeukrutné (jsem si vzpomněla na Peťovo "se se se"), ale což, nejsme žádní manekýnové, že ano, ale poctivá dělnická třída :-D
Ergo: jestli na mne v následujících dnech z nějaké kličky vyrazí "ouchyl", mám okamžitě po náladě, vy "ponimáli"?! chorošo - včera sjem si koupila česko-ruskou "konzervaci" do kapsy... vyšla mě levněji než Hospodářky, tak to nevemte... holt jsem se nedozvěděla, co se dělo "tři dny do volby prezidenta"...
Přemýšlím, kdy jsem sem naposledy psala a o čem a co vše jsem od té doby vlastně prožila, protože nápady houfně prchají (po kom to asi mají?? No, po mně rozhodně ne!) do kouta... mých aktivit bylo samozřejmě tolik, že nerozlišuji den a noc a vedu v tom trochu "želv-maš"... snažím se přece co nejefektivněji zužitkovat mezisemestrální volno ;-)
Tedy... poštěstilo se mi podruhé vidět Once. Heč heč... nyní již skutečně notoricky známé, vychutnávala jsem vyloženě detaily, písničky si broukala (vážně, stává se ze mne specialista na Glenovy party, Marketa na mne přeci jen "piští" kapku vysoko), dvakrát jsem si "zabušila" do piana - jednou do toho kolejního chrčítka (che, když vzpomenu na Kubíkovy vyvalené oči today ve vlaku, středočechy - zvláštní to komunita - nazývaném "čugála" - netuším, z jakého důvodu, ale zní mi to jako "vajgl", když se doslech´, že máme na blanici klavír; mj. v České jsem kvůli zpoždění měla taký fofr, že jsem ani nestihla vystopovat, zda Peklo ten poslední masakr, při němž vypadalo veleváženě bezdomovecky zuboženě, přežilo, bych případně jako vždy odsekla, že já peníze nevedu), jednou doma... rozhodla jsem se poctivě znovuzahrát vše z absolváku i dob prehistorických, dnes jsem například brousila Debussyho a Smetanovu polku - když už jsem se jí takto náznakem, polehoučku, potichoučku dotkla, včera (včera? Tiše doufám, věřím, tuším), nelze nepodotknout, že jsem se skoro na půl hodiny sekla v mém favorizovaném antikvariátu na Opletalce, poté, co jsem prolouskala veškerý sortiment za desetikačku, jsem se hledala v poezii a nakonec sse přepečlivě, zběsile, hltavě prolistovala množstvím klavírních not (tu a tam tedy pouze fragmenty či obaly), abych narazila právě na soubor Bedřichových polek, včetně té Poetické... bohužel, k mé lítosti , jsem neměla potřebný obnos (aaale, kápněme božskou - měla, ale hospoda mi byla milejší - tedy, vlastní žaludek, pochopitelně!!), nezbývá mi ergo věřit, že svazek po neděli v tom chumlu not ještě naleznu... co dál... po delší době jsem absolvovala sraz redakce (tedy, s Petrou a Jančou jsme úspěšně činily kulisy pánským technicky vedeným debatám... Tereza si inteligentně v rohu četla, popíjela čajík a dělala xichty, co víc chtít v úterý večír)... doopravdy po delší, některé lidi jsem viděla bezmála po dvou měsících... vysvětlení jest jednoduché...Poslední schůze (oficiální) kdesi před půlí prosince, na besídku jsem se nevypravila, o zkouškovém jsme nevycházeli, na minulý meeting mi to pro změnu nevyšlo (takže jsem některé dlouho nepotkané tváře viděla s doopravdovým potěšením... a ty ježečkovací, až přehnaně milé? ještě raději... taak milé, že jsem svůj příděl laskavosti probably večerpala na celý kalendářní rok... ale, abych nebyla za mrchu, sekretářku ve věci obálek jsem s to učinit kdykoliv a kdekoli. zatlačím slzu, schovám kudličku a rozvrním se), včera to málem neklaplo též - vysvětlení prozaické - minisrázek s Epičany kamarádíčky ;-) /nakonec se to díky terezí diplomatcky zmatkářské akci podařilo přehodit na pondělek, takže jsme s JvB a Ernestem prvně obdivovali "zfetovaně" gramlavou servírku v Arcu, potom žvatlající Angližrany kdesi v literární kavárně, prodrbali kdeco a následující den pro změnu vesele gavarili se Špáďou... očeň milá setkání. Na úrovni... mno, ten březnovej srazec, to bude teprve "sado maso" :-D
Poslední dojmy? Včera jsme byly pár dnů na koleji dvě, od neděle nás tam bude zase mnooooho... ani nad tím nedokáži přemýšlet, zvykla jsem si mít ty mravenčí prostory sama pro sebe, odkládat věci, kam se zamane, neuklízet, protože to nikoho nepohoršuje, nechávat na chodbě kolumbijskou růži, nahlas si zpívat a výt, chodit "na Evu", spát "na Adama"... no, to bude típec raz dva...
Po neděli se ze mne jinak pro změnu stane pracující osoba, dnešní školení v telemarketingu, kterak nabízet zákazníkům výhody, bylo vskutku záživné ;-) aby toho nebylo málo, začínáme na ekonomce...

Ještě jedna důležitá poznámka: dobrovolně nelezte do Ústavu pro jazyk český!! babice, jíž je plná vrátnice (tedy, není o moc starší jak já, ale příjemná jako páreček týden používaných fuseklí), uřvaná a jedovatá; při příchodu se zapisuje přesný čas vstupu, prokazujete se občankou, ježibaba zaznamenává číslo vašeho OP, vlezete dovnitř přes zamřížovaná vrata, jakýsi turniket, který ovládá opět baba... labyrint jako na Petříně... a když tuto budovu zdárně, s podpisem v indexu opouštíte, samozřejmě prvně podepíšete čas odchodu, jedubaba štěkne /hlasem hluboce podrážděného vlkodlaka/ "naschle" a je to...
Tedy... hodně úsměvů přeji a opět někdy, doufám*
P.S. Na koleji jsem zapomněla v lednici citrus... so, myslíte, že vydrží červený do neděle?? a co moje kolumbijská růže??

Odeokomizováno

4. ledna 2008 v 19:20 | Tereza Holanová
Drahý čtenáři*

Ano, jsi asi 101. osobou, jíž se hodlám oznámit onu povznášející novinu* Ekonomie jest v indexu. Nevěříte? Ekonomie je v indexu. Ještě jednou, jelikož tomu nevěří ani má maličkost, tedy: ekonomie je v indexu*
Ergo... myslím, že je tu již přeekonomizováno.
Především se nedopouštějte takového faux pass, na něž mají jen naši, byste se ptali, na jakou známku. Kdo neabsolvoval aspoň jeden semestr na VŠE, asi nepochopí, že zde se nerozlišuje, zda má zkoušený jedničku, dvojku nebo trojku, ale zda to MÁ nebo NE. Jasné? Máme jen jeden pokus na zkoušku, totiž :-) (narozdíl od zbytku světa).
Ach, jak jsem šťastná... také jsem si za to naordinovala volný půlden... a hezky užila, abych se připravila na užívané dny následující.
Strávený čas pod Viktorkou, kam jsme okamžitě z Rajské budovy zamířili s Honzou a Ondrou (můj nový známý), vybodli se na zásadu, že před polednem se nechlastá, a probrali vše možné aj nemožné, abychom skončili u tématu česká ekonomie. Úchylové, chápu*
Bych nezapomněla zmínit, ráno bylo vůbec dobrodružné... Nějak jsem totiž zaspala. Resp, místo v šest jsem vstávala o půl deváté, tedy přesně v čas, kdy se začínalo zkoušet. Než jsem tam na půl desátou dorazila (15 minut oblékání, česání se =), pití čaje a hyena), zbytek cestování: pěšky, bus, metro, pěšky, tramvaj, pěšky =)... naštěstí ještě zkoušel*
Drtil mě, sv..*, ale mááááám to, jupí!

***

za odměnu jsem si tedy konečně nakoupila poslední fázi Ježíška (dřív fakt nebyla chuť), takže je zase můj šatník o něco méně málo prázdný*
Nyní provádím prstová cvičení u PC (čti: píši blog). Dodělávám seminárku a mrknu na češtinu. Ještě zhruba týden musím aspoň náznakem dělat, že pracuji, ale to nejhorší je SNAD za mnou... teď mne čeká jen ústní z geageageagegaeaeaeaeaea a pak samé humanitní testy na žurně.

Tož, klidím se* Kdyby byl někde moc veliký hluk, to Terezka oslavuje ekonomii*

přikládám svoji poslední... tentokrát mi poprvé byl vyloženou inspirací obrázek... ani jsem psát nechtěla, ale při hledání něčeho o Myslivečkovi jsem narazila na takové "chorošné" domky... a už se rojila slova. Tož chvalte, chvalte... kecám* (jak by řekla Zdeňa) oki.

Loučím se, mám se hezky, tak se tak mějte taky, aby mezi námi nevznikla například třídní nespravedlnost.
Kamenný Styx


Já byla městem, ty zdí hladovou,
chránils mne před stíny kalných vod.
K nebi se kamenně tyčím dál,
z hradeb však zůstaly ruiny.
Tys byl Styx, v kterém se zračily
omílané domy schoulené,
Cháron a pár zbytků svědomí.
Stojatá voda zalila brod

Já byla kámen, který městu
život vlil. A ty? Kamenný most.
Kdysi hradba, poté host. A dnes?
Klatba, s níž město jsi přemostil.

Styx zurčí v úpatí rutiny,
mé domy hrdý lesk neztratí.



 
 

Reklama