ahoj a


ahoj ah

Terka píše poezii

Zdálo se to být tak samozřejmé

19. července 2010 v 22:02 | T. H.

pro kamaráda Samuela († 13. 7. 2010, Voroněž); ta písnička dole mi v tu dobu zněla v hlavě...


Kdybychom se jednou znovu setkali
v tom parném ruském létu
ptala bych se více
proč tě duše bolí
kdy přesně a kam tvůj úsměv uletěl

kdybychom se ještě
znovu setkali
dala bych si s tebou levnou cigaretu
snažila se trefit špačkem do měsíce
koupila ti velkou láhev kokakoly

víc se ptala
víc naslouchala
každé tvojí větě

Nadějus vívilsí na vokzále

21. června 2010 v 18:55 | T. H.
I.

Hraju na náhodu v gúgl zprávách
zda najdu jiné než pitomější
jako miss parlament
a vedle bípí
a vedle bípí, co nepřestává
nechávat v moři svůj rukopis

nebo tu
že maj tlustí méně sexu?

Jako by kloval tě pelikán

19. května 2010 v 22:51 | T. H.

Rychlovadná na zadané téma. Rýmovaná báseň, nejvýše deset veršů, obshauje slova kružítko, mapa, pelikán, šroubovat, nadnášet, činely. Doba tvorby: 5 minut :)

Nechám ti nakreslit na lýtko
středobod a aby neměl hlad
budu v něj s půlnocí šroubovat
před lety kradené kružítko

pak přijde nejslunnější z rán
a budeš rozespale tápat
kde zbyla z ďůrek hustá mapa
jako by kloval tě pelikán

přesto se rozezníš jak měkké činely
co umí nadnášet tělo i s postelí

O prostovlasých rekvizitách

8. května 2010 v 2:40 | T. H.

Svlečené blůzky a věta přací
jak šňůry v lese třesou se
nechci se do spánku probouzet
tápat a schovaná za matrací
rolovat silonky sušit víno
slova pod kůží sem tam nikam

vyčpělé noci nespolykám
neusnu sama s kocovinou

sklinky se lesknou a upatlaně
nevím jak nocím nezaclánět
pít jenom tak a pak se chytat

verše na kolíčkách blbě visí
víno zas rozpíjí rukopisy
o prostovlasých rekvizitách



Než zapomněl se točit

4. dubna 2010 v 23:16 | T. H.

Nesnáším návraty
pohledy tam, kde rostly stromy
a prolejzačky z rezi
mezi paneláky

Nikdy ty zkratky nepřekoná

8. února 2010 v 18:00 | Tereza Holanová

Stmívá se chladne
ze slov zas zbyla ozvěna lichá
tak pomíjivá
jak zvětralé müsli k obědu
a nevěří svým hrám a zkratkám

Píseň o černém dítěti

11. ledna 2010 v 17:26 | Tereza Holanová

kramářská píseň, tj. domácí úkol na Kreaturitu v jazyce
upozornění: dílo není rasistické. Děj se odehrává před několika stoletími, kdy slovo cikán znamenalo synonymum pro kočovníka.


Poslouchejte, lidé drazí
příběh, z něhož v zádech mrazí
pod Křižákem v roklině
spala panna nevinně

choulila se v bílém sněhu
mráz ji zcela zbavil střehu
zahrabanou v závěji
padli na ni zloději

Naposled utopit listopád

30. listopadu 2009 v 22:35 | Tereza Holanová

A někdy zoufale bije
slovem o slovo
snad umí udusit pomlky
ví, jak výt? Za psy za vlky
ať vyje
noční nostalgie
líně navěky
a pak chce utopit listopád
asi znenadání
listuje tiše na sedlině
ve verších? Do slok
o nevině
a by jej vítr neuslyšel
skučí do nálad


práce do školy. Každy jsme dostali jeden verš ze Seifertova Prologu k Odlévání zvonů a ten měli rozepsat na dvanáct dalších, čímž vznikne Pro-prolog. Můj verš: a někdy zoufale bije slovem o slovo

Rak vak krák

2. listopadu 2009 v 23:16 | Tereza Holanová

Hokus pokus alá Morgenstern aneb poezie všedního dne ve třech jazycích


Rak vak krák

Jak jakka krouže touží jak
a marat marně? Napopak!
klí kloudně kudy kady kloklo
a havrán havrá rak vak krák
…. marně mární šmurý poklop

Mouřenín

13. října 2009 v 22:09 | Tereza Holanová

hravá

Jsem korálkový mouřenín
a broukám si tu nenuceně
že rozehráváš znělou strunu
co vede dál, do hlubin, k ženě

Zas muchláme se do peřin
a pak mžouráme jako malí
na usmolené kousky studu
co do koutů se rozkutálí

Jsem mouřenín bez korálků
a dál lenivě broukám si tu
když vydáváš se hledat vše
co schovalo se pod ulitu

Tramvaj č. 13

2. října 2009 v 0:12 | Tereza Holanová

Prší
déšť stéká pod koleje
a v odrazu kaluží
utápím smutky karbaníků
nabírám prstem skývu mlhy
zkřehlé sklo studí
tramvaj se strachem z vody chvěje
neví
že karty v kapse
zas míchají se samy
domek spad
směješ se jak kdysi
na sklo
co smývá můj prstoklad
žolíkem kreslím zmoklou píku
a nad esy a královnami
dále visí
ozvěny podzimních vykřičníků


(úkol do Kreaturity v jazyce)

Pavučináta

25. září 2009 v 13:44 | Tereza Holanová

Chutná jak chléb, mé babí září
a pomalu se z kapes trousí
léto a prstoklad veškerý

Nevím, jak pochopit večery
které se na mne cize tváří
Snad neusnou a vzpomenou si

že stojím dál a drolím slova
do louží, kam se úsměv schoval
a pavoučích se chytám sítí

Snad nepoznaj mou kocovinu
a najdou cestu z hluchých stínů
které mne v pádu sotva chytí

Nad hlavou jen stíny vraní

19. července 2009 v 20:36 | Tereza Holanová

Zas vrátilo se
letně praží
do prázdných okenic

čekám
že spadne déšť
znenadání

teplo však studí
nohy bosé
na zápraží

Hledám tě v poli kukuřic

Rozháním kry o bosé paty

18. února 2009 v 0:29 | Tereza Holanová
Psycho podnícené dobrou hudbou (respektive, na klavírní verzi mi nesahejte) :-) Neříkám, že nemá reálný základ, rozhodně ne však v současnosti!


Zas se zdá
ozvěnný koridor
v spánku a zádech,
zas je k mání
nestíhám unikat klopýtání
na patře pálí se hluchý mor
chčivě lže a potom
Stůj a svol!
a v potu svlékaných kamizol
vše nahé je, tam za mnou v špíně
Mrtvý Styx bublá nehostinně,
studí
a zas se zdá, koridor!
za zády hluk
a strach po těle
prchám dál, prchám otupěle
uchvátit v korytu Styxu vor
sbírám dech a za mnou
Stůj, seš má!
kéž mne dřív polapí křivá tma!!
duní, po stínech lačně chmatá
Choulím se v běhu do hrbata

A pak nic
stopy tupě bolí
chodidla tepou rata ta ta
na šrámy snáší se trpká vata
ať se sníh zalkne vlhkou solí!
Padám a dusím třas vrstevnatý
rozháním kry o bosé paty



klene se v stébla zahleděná

3. prosince 2008 v 10:05 | Tereza Holanová
dnes je od rána nádherně a mne leká, že od některých chvil utekl již rok. Stýská se mi po básničkách, i když je píši stále. Akorát ne "na papír". Potřebuji se nechat hřát modrým nebem, nadýchat se kávy s kostkou slunce. Asi je toho před zkouškovým moc. Včetně práce, podle mne nepovedené hospody z Listem, dokončování kolaudace našeho 1+1. Celkově. Slíbené blognutí se pomalu blíží. Prvně si ještě musím udělat exkurzi do norské ekonomiky...


Už neumím psát verše z vody
co k ránu nahé vlasy rosí
schovávat do svých básní léto
a z moře stírat všechny stopy

už nezůstávám zahleděná
do nebe, co se v blankyt topí
dneska jen prázdno básní studí
a kreslí mělké duhy z mléka

už nevím, jak smlčet allegretto
co klene se jak něžná pěna
bojím se padat na hladinu

a slunné ticho, to mne leká

chutnává s vůní malátníků

15. října 2008 v 16:14 | Tereza Holanová
dnešní ráno?



lipový čaj na skývě mlhy
řezá a s vůní malátníků
v louhu, jejž slunce neposeká
lesknou se stébla nedospaní

thé z horkých lip a závoj mléka
vymílá spánkem pité břehy
čajem, jenž spolkne med i lžíci
chutnává trpce chleba ranní

zdál se mi sen o mlze spící
spolkla ji něha dávnověká
která čaj v plášti medu chrání

o vodě, jež z lip mlhu svléká
do níž jsme sklouzli zapikaní
a setkali se na hmatníku




sonetychon

23. července 2008 v 20:47 | Tereza Holanová
tak nevím, zda pouhé automatické psaní při poslechu Apocalypticy nebo břednutí ve vlastních vzpomínkách, jen, že jsem měla chuť se s úsměvem trochu vyráchat v naturalistické dekadenci, kakafonii, aniž bych měla aktuální potřebu takto psát... ale bavilo mne to, na mou duši...

V kole se s vosami do prutu protíná
jako sníh dáví se pleněná slepota
nevinnost na kůlu k noci se třepotá
rouhá se k sšlapané pachuti od vína

jako sny z morfia dutinou vzpíná se
hlubinou skrývá dech pyšná la Saletta
co z klína bylo se karmínem okvétá
než z kůlu uprchne ničí sny bezčasé

v štěrku se proti dnu vše její otvírá
plátěné závory propichují kola
proti nimž stéká se rudá voda syrá

k slepým snům žahadly visí přikovaná
a v lysé trny se roztříští parola
jestli že po kůlu pozná se nepanna

... tak stékej dál a vypij číš

16. července 2008 v 12:17 | Tereza Holanová
Jsi voda, která prsty smáčí
a na ňadra mi stéká tiše
jsi něha, láska i nepohoda
jsi víno a já bezedná číše

Tak svlékni kapky a nech se stékat
Nebo to tak snad nezačíná?
Tak polož se a vypij číš

Pak zastaví se každá voda
a nebudou víc smutná vína
pak budu to já, avšak jiná
číše, která se vínu poddá

... číše, jež slova zapomíná
Tak svlékni kapky a nech se stékat
než li se ve mně utopíš

Jsi voda, která prsty smáčí
jsi něha, láska i nepohoda
a na ňadra mi stékáš tiše
Tak stékej dál a vypij číš

bolavé trny od heřmánku

7. června 2008 v 19:22 | Tereza Holanová

zrovna mi je smutno. Moje želva čeká tuleně. Marquez se mi čte dobře,
přemýšlím, zda se tentokrát vykoupu. Začínám mít "Terezí komplex", jak slyším slovo autobus, vybavuje si mi pachuť bagety z Můstku. Existují tuleňboxy? Už týden jsem neměla čokoládu. Ještě žiju. Co na to Jan Tleskač? Tedy k poezii...

Sedmnáctkrát šrámy dozrají

2. května 2008 v 21:22 | Tereza Holanová
17 zastavení jara. Michal Leonov Tariverdiev. Skladba Někde daleko. Tato hudba mne vždy dostane.
Až rozcuchám tvé plaché vlasy

utichne pláč Tariverdieva
v dlaních ho mám tak hluboko
jak válečnou ránu
jež nosí smůlu a chce se dožít jitra
a být smyčci pannou
sedmnáctkrát v máji otevřenou
Někde daleko…
 
 

Reklama